Je možné žít pohromadě?

  Pokud jde o nynější situaci ve světě, je třeba konstatovat, že se do určitých komplikací ve vztahu dostávají především vyznavači Alláha ke všem ostatním. Přesto to není všude.  Vezměme si za příklad třeba Dubaj a Abu Dhabi.  V těchto městech a zároveň světových obchodních centrech se setkávají místní muslimské obyvatelstvo bohatě sponzorované pohádkově bohatými šejky, jejichž majetek už dávno není závislí jen na obchodu s ropou, dále křesťané, kteří zde pracují, vedou firmy, hotely, také hinduisté a budhisté odvádějící většinou manuální práci. Nesmíme zapomenout ani na ateisty, kterých je zde také dost.

  Pokud cizinci dodržují zákony stanovené pro tato území, a přiznejme si, že jsou na arabský svět poměrně liberální, funguje místní soužití bez problémů. Je však třeba si uvědomit, že se vše odvíjí od velmi pečlivého dodržování určité hierarchie, na jejímž vrcholu stojí samozřejmě muslim. Nicméně jde o arabské území a všichni jsou s tím svolní, neboť nikdo není nucen tam být a chce li se v Dubaji usadit, pak tedy za určitých podmínek stanovených místními zákonodárci. Tak by to mělo být ale v každé zemi na této planetě. Pravidla jsou stanovena domácími a platí pro každého. Nechceš je dodržovat, tedy odejdi a nevracej se.

  Jiná situace je tam, kde se hraje pouze hra na demokracii, solidaritu a falešné přátelství. Západoevropské země si upravují pravidla dle vlastních potřeb. Přední politici se vymlouvají na sociologické studie hovořící o stárnutí obyvatelstva, úbytku mládeže, globalizaci a přínos multikultury. Pokud se čistě matematicky zamyslíme, zjistíme, že větší počet dětí nyní znamená větší počet starých za půl století. Aby bylo procento mladší generace vyšší, než té neproduktivní, bude se muset za půl století rodit ne pět dětí v rodině, jak je zvykem u Arabů, ale třeba osm. A to neberu v potaz prodlužování délky života. De facto jde o hru podobnou letadlu nebo pyramidě.  Je snad Evropa nafukovací? Jak velký počet obyvatel bude schopna uživit?

  Země Evropské unie by měly stanovit natolik dokonalé zákony, které by jasně vymezily podmínky možnosti získat práci a sociální zabezpečení na jejich území pro kohokoliv, kdo touží získat možnost stát se v nich částečně občanem. Ta pravidla by měla být nepříliš složitá, o to tvrdší a snadno pochopitelnější s vyslovenými následky při jejich porušení. Měla by obsahovat více povinností než výhod, zároveň by mohla motivovat ty nejschopnější a podporovat za podmínek výhodných pro stát příliv kapitálu. Kritéria by byla náročná a spravedlivá natolik, že by si každý cizinec musel rozmyslet, má li na to zkusit uspět. Zdá se vám na tom něco nepochopitelného? Stačí si vzít na pomoc zákony, podle nichž se musí chovat cizinci v Dubaji, upravit je pro naše potřeby a za týden práce je vše připraveno ke schválení.

  Křesťané, ateisté i židé u nás žijí v naprostém poklidu vedle sebe. Zapadnuli i příslušníci východoasijských národů, je tu pouze problém s jejich záměrnou nedisciplínou při odvodu daní a jiným náhledem na hygienu a úroveň prodeje. Mnohé z toho jim však umožňují úplatní úředníci a nedůsledné složky patřící pod Ministerstvo vnitra. Nicméně integrace těchto lidí je poměrně úspěšná. Podobně lze hovořit o Ukrajincích, Rusech (ne těch patřících ke kriminálním živlům), Indech a nakonec i o jiných menšinách včetně těch muslimských. Výjimku tvoří část svérázné romské populace, balkánské gangy a radikalizující se muslimové houfující se kolem některých modliteben. Odpovědí je tedy: ,,Ano. Lze žít vedle sebe, ovšem za dodržování jasných podmínek.. A s úplným vyloučením radikálních částí každého z výše uvedených náboženství.''

 Tolerance Čechů byla doposud na jedné z nejvyšších úrovní. Avšak zvěrstva na lidech, o kterých se posledních pár let dozvídáme, jejichž pachateli jsou jak islámští bojovníci, tak radikální vládci v některých zemích, což platí především pro Saudskou Arábii, sebevražední fanatici a organizátoři hromadných teroristických činů v cizích zemích, mění názor těch, jejichž prioritou jsou svoboda, zdraví, klid a budoucnost vlastních dětí.

  Politici jsou většinou pouhými hráči, kteří kopou za svůj tým. Tím je strana, která je vyslala utrhnout co nejvíce ze státních příjmů pro skupinu lidí ji tvořící. Nečekejme tedy od nich nic konstruktivního, co by znamenalo potíže při hromadění kapitálu na svou hromadu. Nejsou schopni stanovit taková pravidla, která by jasně vymezovala práva a povinnosti migrantů. Více si všímají toho, jak více upravit případné toky peněz tak, aby samotní získali profit. Pokud lid nezíská větší kontrolu nad jejich konáním, nezmůže nic proti jejich nesmyslným rozhodnutím s nedozírnými následky. A ještě maličkost. I kdyby se A.Babišovi podařilo prosadit registrační pokladny a opravdu zvýšil výběr daní, což je chiméra, všechny ty peníze skončí v nákladech na migraci. Takže podnilatelé nepřidají na důchody a Klokánky. Je načase s tím už něco dělat.

J3.K