Jindřich Rajchl to dokázal
www.inadhled.live Pražské Václavské náměstí se opět zaplnilo. Přestože prolhaný Seznam napsal, že se sešlo pár tisíc nespokojených občanů především vyššího věku, přičemž ani v dalších mainstreamových médiích nebylo uvedeno reálné číslo odpovídající skutečnému počtu protestujících, lze konstatovat, že i přes ošklivé počasí se z celé republiky sjelo mnoho desítek tisíc naštvaných lidí. Na otázku, proč není více Pražáků, lze odpovědět takto. Skladba obyvatel Prahy je taková, že město o víkendu, navíc v prázdninovém období, opouští mnoho lidí. Ať už náplav, tak i skutečných Pražanů. Navíc ti zůstavší mají města a centra dost přes týden a o víkendu nemají potřebu se do něj vracet. Polovina Prahy je zaměstnána ve státním příživnickém aparátu, velká část zbytku v ekonomiku rabujících nadnárodních společnostech poskytujících vyšší platy než ve zbytku republiky. No, a poté tu je hromada studentů umasírovaných médii a školským prostředím k eurohujerské zelené dokonalosti. Proto je Pražanů na demonstracích menšina. Na rozdíl od roku 1989 už tu chybí zaměstnanci z továren a dílen. Žádné v metropoli nezůstaly.
Organizátorem akce byl Jindřich Rajchl, bývalý člen vedení Trikolóry a později zakladatel nového politického subjektu PRO majícího ambice zúčastnit se dalších parlamentních voleb. Už se dokonce objevuje i v průzkumech veřejného mínění, překonává nejen preference některých současných parlamentních stran (STAN, Top09 a KDU-ČSL), ale také povinnou 5% hranici potřebnou k získání křesel ve Sněmovně. Samotný Jindřich Rajchl je právník a nyní už i politik, což jako označení zní mnohým odpudivě, nicméně chcete li se dostat do řídících státních funkcí, jiná cesta nevede. Čímž se dostáváme k důležitému tématu.
Příznivci demonstrací na Václavském náměstí se začali dělit na Vrábelovce a Rajchlovce. Což je zásadně destruktivní prvek. Tato shromáždění jsou především protivládní a mají za úkol vyjádřit nespokojenost s politikou a hospodařením státu. Nikoho moc nemusí zajímat, kdo je organizuje, důležitý je výstup na konci. Ladislav Vrábel dokázal plnit Václavák na podzim, ovšem počty lidí se snižovaly a výsledek byl mimo zajímavých fotografií nulový. Vrábel není politik, je to nadšenec, který riskoval i obětoval mnohé, nicméně nakonec z těchto akcí nevyšel žádný významný posun ke změně chování vlády. Jindřich Rajchl by se rád angažoval ve vysoké politice. Z Trikolóry odešel jako mnoho dalších, kteří věřili v její možnou perspektivu. Někteří kvůli sebestřednému chování Václava Klause ml., jiní po jeho vysublimaci kamsi z pragmatických důvodů způsobených přeskupením sil a složení vedení nyní už jen nevýrazné ministrany. Rajchl má vyšší ambice a začal trpělivě budovat struktury nové strany. K pořádání demonstrace se tak odhodlal až ve chvíli, kdy k tomu měl určitý společenský mandát. Vnímat to jako rivalitu Vrábela a Rajchla je snem Pětikoalice a chybou nás, kteří bychom viděli rádi silnou opozici podpořenou davem. Spojení podporovatelů obou organizátorů je potřebné a pro další vývoj jediné možné.
Včerejší událost ukázala další věci. Počasí a vzdálenost nespokojené občany nezastaví. Věkově byl dav tentokrát více promíchaný, probouzí se už i mladší ročníky, byť jim to jde díky mediální masáži pomalu. Příznivci demonstrace tentokrát obsadili i horní patro před muzeem, pár odpůrcům prezentujícím se ukrajinskými vlajkami a symboly NATO a EU tak zůstalo k dispozici jen místo před kašnou. Navíc byli chráněni větším počtem policistů, než se jich sešlo. Konec demonstrace, při kterém došlo k pokusu zajistit snesení ukrajinské vlajky z budovy muzea, už byl za asistence těžkooděnců a zatýkalo se. Je evidentní, že Rakušanův úřad měl tyto lidi blízko za rohem a v případě potřeby (rozuměj vyšší aktivity demonstrantů) by jich do centra dorazilo mnohem více. I to svědčí o tom, že by se Pětikoalice neštítila ničeho, tedy ani ozbrojeného zásahu proti demonstrantům. Dále byl zatčen účastník akce kvůli symbolům na svém batohu. Zatímco policii při akci proukrajinských aktivistů v den výročí počátku speciální vojenské akce nevadily s nacismem spojené symboly a Rakušan se osobně účastnil promenády pod banderovskou vlajkou, tentokrát byl policií atakován muž za velké Z na batohu a pár nášivek s proruskou tematikou.
Co to má znamenat? Konec svobody projevu a názoru? Návrat do dob socialistického temna? To i přesto, že většina účastníků má oprávněné antipatie k proukrajinské vládě a modrožlutým vlajkám. Vždyť ukrajinizace naší společnosti je jednou z příčin rostoucí chudoby a zadlužování státu a projev jisté solidarity s Ruskem je pouze vyjádřením vlastního pohledu na tuto problematiku. Navíc to jsou především Rusové, kdo bojovali a stále bojují proti nacismu a fašismu v jakékoliv podobě, mají k tomu mandát OSN a je nesporné, že nacistická ideologie má na Ukrajině minulost i současnost. A díky Pětikoalici se stěhuje i k nám.
K samotným projevům se nemá cenu vyjadřovat. Jsou totiž zaznamenány a jistě si je najdete, navíc proslov na pódiu je vhodný jen k nabuzení davu, podstatné je spíše to, jak se dotyční prezentují jinde a co jsou schopni udělat proto, aby se situace změnila. Nyní mají mandát lidí z Václaváku začít za ně jednat. Je evidentní, že složení masy lidí bylo celonárodní, nespokojenost je obrovská a cílem je dialog s vládou a případné další kroky mají vést k vyvolání nejen diskuse, ale i možných předčasných voleb. Soupeř je silný, je si jistý sám sebou, což by mu mohlo zlomit vaz. Na to ještě není vhodná doba, navíc ho drží média, v čemž vidíme zásadní problém. Nicméně začít se musí. Vrábelem pořádané akce ukázaly, že to jde se sejít, Rajchl nyní navázal a má plán. Nakolik reálný, to teprve uvidíme. Je třeba jednat i s parlamentní opozicí. Nejsme žádní dezoláti, jsme občané toužící po životu v krásné a prosperující, svobodné a nezávislé naší zemi. A o to tu jde.
Jindřich Kulhavý
