K čemu slouží zbraně? Měly by především k obraně.

  Příkladem může být lopata. Její první verze byl pravděpodobně nějaký rozšířený klacek, možná losí paroh. K dnešnímu tvaru srdcovky vedla dlouhá cesta, kombinace kovu a dřeva nebyla vždy možná. Jenže vývoj pokračoval dále a na konci řetězce jsou počítači, elektronikou a hydraulikou nabité bagry. Podobným vývojem prošlo vše kolem nás, stranou nezůstala platidla, výjimkou nejsou ani zbraně.

  Zpočátku patřili jejich primitivní předchůdci do rukou lovců a nebyly rozdílné od těch, s kterými docházelo k prvním vzájemným soubojům. Od zašpičatělého klacku se člověk postupně dostal k pazourku přivázanému na krátké násadě, začalo se ostřit a jiskřit. Důmyslná zařízení umožňovala vrhat různá tělesa do prodlužující se vzdálenosti, luky získávaly respekt a kovové brnění se díky nedostatečné schopnosti ochrany stalo zbytečnou zátěží. Vše, co nám přinesl středověk, se stalo záhy archaismem, palné zbraně překonaly ty prahistotrické mechanické, poté přišla na řadu chemie a nukleární fyzika.

  Vraťme se však k otázce v nadpisu tohoto článku. Zbraně mají dvě základní vlastnosti. Tou první je ochrana, obrana, lov. Na konci všech těchto činností je možnost zranění toho, koho si vezmete na mušku, případně dokonce jeho smrt. Čím dokonalejší nástroj, tím větší je jeho efektivita, je li v rukách aspoň trochu myslícího tvora. Druhou vlastností je jejich obchodovatelnost. Jde totiž jednu z nejbonitnějších komodit na světě. Navíc na rozdíl například od zlata podléhají zbraně stárnutí a je třeba je obnovovat. Což zaručuje jejich výrobcům neustálý přísun zákazníků, aniž by se válčilo. Ti chudší si pořizují repasované starší typy, bohatší investují do kvalitních novinek, ovšem jen ti top klienti si mohou dovolit podílet se již na vývoji a vše se utváří dle jejich zadání. Jisté však je, že zbraně všeho druhu jsou velmi populární a jsou často i paralelním platidlem.

  O obchodech zbrojařských koncernů se moc nepíše, většinou jde o strategické údaje, které zůstávají skryty veřejnosti. Existují různé kontrakty často se i pohybující se za hranicí zákona, někdy jsou součástí nelegálních obchodů i státní útvary. Jsou součástí státního tajemství. Lobby zbrojařů patří k nejvýraznějším na světě, rovnat se jim mohou pouze farmaceutické korporace. Dodávky zbraní a munice možná podléhají určitým pravidlům, ta však porušuje každý z výrobců a jejich produkty se tak dostávají často i tam, kde by vůbec mít neměly. V dobách války má zbraň téměř každý, v dobách míru je vlastnictví zbraní omezeno ve většině světa jednotlivými ústavami a zákony.

  V Německu se při silvestrovských oslavách mimo využití zábavné pyrotechniky objevily v rukách několika přistěhovalců krátké ruční zbraně. Nebyly použity k zabíjení, ale dle orientálního zvyku střelbou z nich snědí mladíci oslavovali příchod Nového roku. Samozřejmě tak ohrožovali své okolí, daleko závažnější však je jistota, se kterou nyní víme, že je mezi migranty celý zbrojní arzenál. Navíc jej ani neskrývají. A to jsme mohli zaznamenat jen špičku ledovce. Nikde se přitom nikdo nezabýval tím, kde a jak se tito lidé ozbrojili. Zatím co se stavěly betonové zátarasy kolem volných prostranství sloužících ke shromažďování osob, uprostřed davu se zvesela střílelo, aniž by někdo zasáhnul. Jde o větší varování, než napadnutí berlínského tržiště kamiónem.

  Potěšující je, že se naši politici zabývají povolením použití legálně držených zbraní proti útočícím teroristům. Jak bylo výše uvedeno, účelem zbraně je mimo jiné obrana. Bude li tedy někdo z legálních majitelů zbraně v místě, kde zaútočí terorista (což bude pravděpodobně migrující muslim) , bude beztrestné jej ohrozit vlastní zbraní a zabránit mu v další nebezpečné činnosti. Juncker a Schulz se sice v případě schválení takového zákona v Bruselu zvrátí se židlí, nicméně jde o logickou odpověď na dění ve Francii, Švédsku a Berlíně. Máme právo na sebeobranu i na záchranu života spoluobčanů. Tato právní úprava by přitom nebránila sluníčkářům sebeobětovat se, kdyby podobná situace nastala třeba na Václavském náměstí, neměli by tedy případné schválení nijak sabotovat.

  Zbraně jsou nutné zlo. Není li možné totálně eliminovat jejich vlastnictví, je třeba dát právo výběru možné sebeobrany každému duševně zdravému člověku. Je potom na každém z nás, jak se rozhodne. Mít zbraň, kterou umím ovládat, mít způsobilost ji vlastnit a právo ji použít ve chvíli ohrožení majetku a života, to vše by mělo patřit k základním bodům každé ústavy. A zvláště nyní jde o velmi opodstatněnou potřebu. Novoroční oslavy u našich sousedů to opět ukázaly v tom nejjasnějším světle. Mimochodem...zprávy o střelbě do vzduchu se objevily, ale zdaleka ne všechny ještě najdete. Proč zase zmizely?

J3.K