Kdejaký kejklíř umělcem?

  Vstup na uměleckou dráhu může mít různý důvod. Někdy je to výše vrozeného talentu, jindy umění komunikace, v některých případech bezchybný vzhled, občas podložený i jistou ochotou. Záleží samozřejmě, v jakém oboru dotyčný/dotyčná pracují, jaké úrovně dosahují, kolik lidí dokáže zaujmout a dle toho je často i honorován. Existují samozřejmě výjimky, takový Leoš Mareš je schopen vyprodat koncert, přestože zpívat neumí. Nutno ale podoktnou, že sám sebe za zpěváka ani nepovažuje, což značí určitou dávku sebereflexe a smyslu pro paradox.

   Bohužel umění je také byznys a politika. Především je třeba si uvědomit, že umělci jsou určitá komunita, tedy relativně uzavřená společnost, ve které existuje jistá hierarchie. Úspěšní herci hrající v divácky přitažlivých filmech a představeních, vynikající sólisté, uznávaní právě pro míru svého talentu i schopnosti díky němu přinést zábavu lidem jsou nejen dobře honorováni, ale zároveň se mohou stát uznávanou osobností i mimo světla ramp. Ne vždy tomu tak ale musí být. Bohužel některým hvězdám stoupne sláva do hlavy. Dostanou se do stavu, kdy se považují za nadlidi. Jejich požadavky na odměnu stoupají, podmínky, které si kladou při své účasti na různých akcích, jsou často až šikanující pořadatele. Přitom skutečná osobnost zůstává skromná a pokorná, uvědomuje si totiž prchavost okamžiku i slávy.

  Daleko horší však je, když se osobnosti známé pro komerční úspěch dramatických děl, v nich účinkují, mají potřebu se vyjadřovat k politickým či jiným světovým událostem. Známá tvář má jednodušší přístup do médií, bohužel tedy bývá více slyšet a může snadněji prezentovat vlastní názor. Je třeba si uvědomit, že například herci žijí ve značné míře ve světě fikcí, efektů a fabulací. Určitou část chování z tohoto prostředí přenášejí i do reálného života, hrají dále své role. Snad jen v soukromí se stávají sami sebou, někdy to je opravdu dost chmurný pohled. Život plný skandálů, nezávazného sexu, drog a alkoholu není ničím výjimečným. Mohou tedy kázat morálku?

  Dosud napsané řádky se týkaly skutečných hvězd. K nim však patří i umělecký kompars, herci a hráči nižších kategorií. Stačí však pár týdnů slávy a dotyčný získá pocit, že je oprávněn šířit dobro a moudro dle svých představ. Lecos se dá pochopit, herci jsou prostě zvyklí přitahovat pozornost a často udělají ledacos jen proto, aby se o nich mluvilo. Někdy stačí maličkost, která je katapultuje do výšin nejen platových, o to větší prožívají pády. Jindy se i přes sebevětší snahu nemohou zvednout ze dna a zůstanou součástí bláta.

  Platí to pro zahraničí, ale i pro náš český rybníček. Mezi uvízlé u dna patří v posledních létech stále aktivnější Pavel Novotný. Syn známého baviče se hledá. Talentu moc nepobral, krásy také ne, vsadil tedy na chytrost. Problémem hloupých lidí je, že přeceňují svou inteligenci. Kde jim chybí moudrost, nasadí agresivitu, vulgaritu. Novotný šel ještě dál. Ve své primitivitě se prezentuje udavačstvím, vyzývá úřady, aby se zabývaly tím, že si harmonicky žijící a fungující rodina zpívá ve svém autě písně stříbrného slavíka mezi skupinami skupiny Ortel. Už to samotné svědčí o tom, jak velká část národa této kapele fandí.

  Ortel se ve svých textech zabývá problémem, který se týká nás všech, navíc s odvahou, bez které by nebylo možné jít proti oficiálnímu proudu. Postupná likvidace jednotlivých národů, islamizace, potlačování vlastenectví jsou zase rétorikou fracka Novotného. Naopak mu nevadí, jakým způsobem se islám prezentuje. K jeho projevům patří i radikální chování muslimů, jehož součástí jsou násilí, vraždy, sexuální delikty, degradace žen, na což Ortel upozorňuje. Vynecháme li jistotu, že Novotný jenaprosto nepotřebný člověk, nakonec stejně pouze papouškuje to, co mu našeptává nenáviděná generalita z Bruselu.  Je otázkou, kde ve své poslední iniciativě bere v sobě tu drzost obtěžovat normální a bavící se rodinu. Možná by stálo za to, aby se potkal s její hlavou, asi by si příště rozmyslel, bude li ještě někdy udávat neudavatelné. Každý normální chlap by ho za jeho urážky praštil a právem. Hrozit sociálkou proto, že si někdo zpívá píseň, která se mu líbí, je prostě případ pro doktora Chocholouška. A Novotný si o svěrací kazajku říká už déle.

  Sebestřednost mnohých rádoby hvězd se zvyšuje úměrně s tím, nakolik se považují za nepostradatelné. Možná by stálo za to si uvědomit, kolik se jich na filmovém plátně a pódiích za posledních 100 let objevilo, kolik se jich zapsalo do paměti, kolik jich zapadlo a které z nich dokázaly něco podstatného změnit. Sláva patří mezi nejvíce pomíjející veličiny. A nejčastěji často řvou ti, kteří moc neznamenají. Bez herců a šašků typu Novotného se svět obejde, bez lékařů, inženýrů, hasičů a prostých pracujících nikoliv. Novotnému lze doporučit jediné. Nechť zmlkne, zkusí se stát užitečným aspoň tím, že začne doopravdy pracovat. A i když asi nic moc neumí, s krumpáčem by mu to jít mohlo. Jinak zůstane nadále trapným komparsistou a příživníkem.

  P.S. Všimnuli jste si, že se stále více zvyšuje počet filmů, v nichž jsou hlavní postavou homosexuálové, lesby a nemužné typy, často všelijak barevní? Kdysi tomu bylo jinak. Drsní muži a krásné ženy asi vymírají. A ještě maličkost. Tou je módní adopce dětí z Afriky. pokud si Madonna a Angelina Jolie myslí, že dopřáním luxusu několika dětem zachrání svět, mýlí se. možná by mohly postavit za své peníze několik škol, nemocnici....to by asi bylo užitečnější.

J3.K