Kdo může ignorovat násilí?

  Bezpečnost původního obyvatelstva našeho kontinentu je stále více ohrožena násilím plynoucího z rozdílnosti náboženství a jeho podstaty. Také jsou přehlíženy historické odlišnosti. Už samotná EU svou existencí potlačuje národnostní rozdíly a vlastenectví, vnímání své země jako domova. Smazání hranic by nebylo na škodu, ani volný pohyb Evropanů po Starém kontinentu, ale ekonomický a společenský diktát z Bruselu je kontraproduktivní. Přidělování nesmyslných kvót se má týkat  nejen rozhodnutí, kdo kde může co pěstovat, ale i rozdělení přistěhovalců z území postižených boji a agresí islamistů v jejich nových domovech.

  Nárazníkové země na jihu Evropy každodenně přijímají a zachraňují z vody stovky utečenců. Itálie je první na ráně, podobně Španělsko a Portugalsko. Francie nechala ze svých bývalých kolonií již dávno přistěhovat množství muslimsky smýšlejících novofrancouzů, Británie je na tom podobně, Německo doplácí na více, jak 2 miliony Turků a Kurdů žijících na jeho území. A protože je to podobné, jako u kočovných Romů u nás, uchytí se nejprve část přistěhovalecké rodiny a vzápětí dorazí další a další sledy, někdy se přestěhují celé vesnice. Dříve se podpora z vyspělých zemí vytvářela tak, že imigranti pracující ve vyspělých zemích posílali domů finanční obnosy, nyní je nahradily pozvánky k přestěhování, samozřejmě už ne za prací, ale za sociálními dávkami. A i díky nim se blíží i přední ekonomiky k zhroucení a totální destrukci.

  Zástupci českých muslimů se ohrazují proti krveprolití v redakci francouzského časopisu. Naši někteří politici říkají, že bychom se měli rozdělit o náš blahobyt a být velkorysí. Ale podívejme se na to jinak. Každý národ si musí svůj standart vybudovat a vybojovat. Pokud mají některé arabské státy to štěstí, že se u nich pod zemí nachází zásoby ropy, je před nimi ještě pár desítek let období luxusu, který si umí užít a rozhodně ho nikomu nevěnují. Pracují tam především zahraniční pracovníci včetně Evropanů a dodržující pečlivě všechny zákony, zatímco místní žijí ze státních rent, otázkou je, jak rychle například Dubaj zavane písek po vyčerpání všech zásob. Tam, kde nerostné zásoby chybí, nebo znalosti, vůle a správné technologie k získání přírodního bohatství absentují, jsou většinou bída, hlad a války již nyní. To i přes pomoc z vyspělé části světa. Muslimové se tlučou mezi sebou, jdou proti jiným vyznáním, ničí již vybudované. A když vyplení vše, co lze, utíkají pryč a objeví se v Evropě, Austrálii, jen málokdy v USA. Tamní imigrační politika je tvrdá a tím i více účinná. Evropané si také užili svých válek a nyní, když budují aspoň trochu v míru, doplácejí na své demokratické smýšlení a otevřenost. Přitom si vzpomeňme, jak vypadala migrace našich lidí v dobách komunismu. Končili v přistěhovaleckých táborech a začátky měli daleko těžší, než muslimské hordy nyní.

  Muslimů u nás je relativně málo, proto se zatím chovají zdrženlivě. Jsme tolerantní, nijak je neperzekujeme, prodávají své kebaby, nikomu nevadí palestinské restaurace. To bude platit do prvního problému podobného tomu ve Francii. Jenže to už bude pozdě. První náznaky nesrovnalostí tu již jsou (např. v Teplicích, spory kolem šátků ve školách), další budou chtě nechtě následovat. Nemyslím, že bychom žili v blahobytu, ale i kdyby, je naše právo s ním naložit tak, jak samotní chceme.

  Satira je součástí evropské kultury a historie. Přesto si i ona zažila svou dobu temna. V době, kdy se křesťané a církevní hodnostáři ve středověku přetahovali o moc a inkvizitoři byli jejich prodlouženou rukou, satira byla rouháním, zvláště týkala li se představitelů církve. Nyní však není ničím zvláštním a existuje, dokonce i komunisté ji tolerovali. Islám je, zdá se, buď o mnoho století opožděný, to nejen podle fyzických trestů a svých zákonů, nebo daleko zásadovější a potírající pokrok ve všech směrech. Ale rozhodně agresivnější, než jsme v Evropě schopni přijmout. Násilí, kterým se prezentuje mimo území, ke kterému historicky patří, je nepřípustné. Pokud si budou své účtu vyřizovat v Sýrii, nechť to dělají. Ale přejdou li hranice Evropy, měli by být muslimové odesláni zpět, i kdyby to mělo být do jiného předem připraveného státu podporovaného zbytkem světa. A v něm ukázat svou touhu po klidném žití. Jiné bezpečné řešení a možná ani levnější není.

J3.K