Kdo nic nevybudoval, je aktivistou….

  Střední škola je o další level výše. Utváření osobnosti jede na plné obrátky, už nestačí výklady pedagoga, přichází na řadu tematické diskuze s určitým zaměřením, besedy s vybraným osazenstvem, exkurze v místech, která skutečně odpovídají potřebám a podpoře školních výkladů. Taková škola vypadá na první pohled velmi přitažlivě, prezentuje se aktivním přístupem k žákům a často patří k velmi dobře hodnoceným z pohledu Ministerstva školství. Takže se řadí mezi prestižní vzdělávací ústavy. Což je průšvih, když budete mít tendence být s chováním školy nespokojeni třeba jako rodič studenta. Jakákoliv stížnost bude odpálkována nejen managmentem školy, ale i jejím zřizovatelem. Nalévárna do hlav aktivní a inteligentní mládeže pracuje strojově. Pokud nevíte, o čem mluvíme, inadhled doporučuje zadat následující odkaz na internetu a pořádně se začíst. Možná zůstanete zírat s otevřenou pusou, to pokud si myslíte, že je školství sekulární, nepolitické a netendenční. Poté snad pochopíte. https://www.facebook.com/www.zatlanka.cz/?fref=ts

  Z takovýchto škol humanitního směru mohou absolventi pokračovat většinou ve studiu na vysokých školách opět podobného zaměření.  Mezi oprávněné obavy z množství vysokoškoláků vyprodukovaných nynějším systémem patří i ty týkající se jejich uplatnění. Odborníci totiž chybí v průmyslu, stavebnictví, zdravotnictví. Ovšem humanistů, ideologů, idealistů a podobné nepracující inteligence je plný přebujelý neziskový sektor, státní úřady. Zbytek bývalých studentů univerzálních vysokých škol plných nic neříkajících oborů skončí sice v manažerských funkcích, ovšem mnohému se budou muset naučit a na ještě více zapomenout. To budou li chtít být aspoň nějak užiteční.

  Právě ideologický dopad studia na osobnosti mladých lidí pohybujících se většinou v prostředí kultury, besed a diskuzí z nich dělá neproduktivní generaci, která se v důsledku poměrně nudí a snaží se vybudovat svou důležitost na relativně umělém základu. Momentálním hitem mezi nimi jsou aktivity, jejichž smyslem je přijít s něčím novým. Zapsat se do historie. To je sen mnoha generací, bohužel ne vždy to písmo bylo zlaté.

   Pro společnost destruktivní prosazování multikulturismu, podpora LGBT, organizování pochodů, protestů, to vše vyžaduje plno času, který poté nezbývá na budování něčeho skutečně hodnotného. Kdysi se mládež stala dospělou poměrně brzo, zakládala rodinu, rodiče bývali mladší. Doba se mění, poststudenti se nudí, vymýšlí nesmysly, děti přichází později, je jich méně. To platí především právě pro vysokoškoláky humanistických směrů. A vzhledem k jejich počtu dělnická a rolnická část mladých lidí nedokáže doplňovat vzniklý deficit, přestože usilovně buduje a plní i ostatní povinnosti. Smutné je, že finanční a politické podpory se dostává především těm aktivistům, nikoliv skutečně aktivním složkám obyvatelstva.

  Zabýváte li se velkou část svého života tím, že vytváříte hodnoty, tedy stavíte, montujete, fáráte, obrábíte, pěstujete, objevujete nové možnosti v oblastech skutečně důležitých pro lidstvo, léčíte, opravujete, přijdou vám lidé, kteří pouze mluví a dělají problémy, skutečně zbytečnými. Jejich množství se zvětšuje, snaží se velet, vytvářet nové směrnice, normy a standardy. A když už neví kam, jdou demonstrovat za své nepřijatelné a nelogické požadavky. Vzhledem k tomu, že mají hromadu volného času, kapacit a bohužel i finančních prostředků, ozývají se velmi nahlas. Což jim umožňuje na sebe navázat politiky, kteří se potřebují zviditelnit, ti jim vzápětí přisypou na jejich hromádku. Je to podobné, jako u vrcholných odborářů. Ti také nic nedělají, sedí v luxusních kancelářích, schovávají se za dav pracujících, kteří těžce vydělávají, ale vybojované bonusy končí vždy z velké části právě v rukách odborářů. Ti navíc pronikají za odměnu do elitních pozic mezi politiky. Stejně jako aktivisté. Kam to lze dotáhnout vidíme na Šimonovi Pánkovi, jehož neziskovka Člověk v tísni má roční rozpočet přes 1 miliardu korun. To už je slušný byznys, ta částka musela nějak vzniknout. Také Feri, Janda, Stropnický jr. a další mohou vyprávět, jak se dá snadno žít.Nakonec jsou prostí demonstranté součástí davu sloužícího zájmům menšiny. takže nic nového.

  Začátky všech těchto nešvarů jsou na školách. A částečně i u nás. Hledáme často vzdělání nikoliv dle pozdějšího uplatnění, ale aby se tam potomek dostal. A rozhodně je atraktivnější právnická fakulta, než se tváří škola technického zaměření. Jen na první pohled. Budoucnost bude i tak patřit těm, kteří něco skutečně umí. Ne jen tlachat a demonstrovat. I když momentální realita je opravdu jiná.

J3.K