Když se míchání ras nepovede
www.inadhled.cz Původ momentálních nepokojů ve Spojených státech lze hledat v dávné době. Historicky největším omylem kolonizátorů a později obchodníků s otroky byla představa, že Afričané jsou nejvhodnějšími k získávání levné pracovní síly. Jejich import do tehdy se rozvíjejících Spojených států měl zajistit provoz především v jižní části země v zemědělsky produktivních oblastech. Což později vedlo i k válce Severu proti Jihu. Zrušení otrokářství na sebe nedalo dlouho čekat, ovšem vnímání černochů jako podřízené rasy setrvávalo v mysli bílých Američanů podstatně déle. A nutno konstatovat, že ani více jak 300 let společné existence nedokázalo tyto vztahy plně narovnat.
Afrika je nádherná část Země specifická svou přírodou, obyvatelstvem a možnostmi. Rozmanitost je skutečně rozsáhlá, od drsné pouště, rozsáhlé savany plné zvěře až po neprostupné pralesy. Bohatství Afriky se vyskytuje i pod jejím povrchem. O tom ví řada nadnárodních společností plundrujících nerostná ložiska už dlouho. Právě díky němu se postupem času z čarokrásného světadílu stalo to, co z něj je nyní. Řada zemí, které by díky nerostům a jinému bohatství mohla žít na vyšší úrovni, podlehla kolonizaci a plundrování především evropskými námořními velmocemi. Původní obyvatelstvo si sice přičichlo k evropské kultuře a bylo u rozmachu plno nyní relativně ekonomicky a politicky silných států, ale moc prospěchu z toho nemělo. Jako by z dálky sledovalo odliv toho nejlepšího, co byla Afrika schopná vyprodukovat, ale i díky mnoha dalším aspektům zůstali Afričané daleko za možnostmi kolonizátorů. Rozdíl v mentalitě, výši inteligenčního kvocientu a schopnosti skutečně se rozvíjet způsobují i po mnoho stoletích značné sociální rozdíly. To i přesto, že snaha o vyrovnání se s minulostí na obou stranách stále více graduje.
Pokus napravit napáchané křivdy se částečně projevuje ve spuštěné migraci Afričanů do Evropy. Problémem zůstává skutečnost, že se nahrazují až 500 let staré hříchy. Jestliže ve středověku černoši přicházející do Evropy patřili většinou k těm schopnějším Afričanům, v nynější době sem proudí jejich pravý opak. Pocit falešné odpovědnosti za ně způsobuje ztrátu schopnosti připustit si, že jde o fatální nedorozumění a chybu. Africká kultura je s tou evropskou neslučitelná a kdyby se naše elity nechovaly sebedestruktivně, neměla by šanci k nám proniknout. Obsahuje totiž nejen jistě zajímavou exotiku, ale také obrovskou zaostalost a zvyky, součástí kterých je násilí, netolerance, agresivita a pohodlnost. Jestliže část evropských států zbohatla především na svých koloniálních výbojích, pak ty ostatní se bez těchto ,,výhod‘‘ musely obejít a jejich zavlékání do nynějších solidárních projektů zvaných migrace a rozmísťování příchozích je pouze pokus rozložit zodpovědnost a její následky i na ty, kteří nikdy s kolonizací neměli nic společného a nemohou s ní být spojováni.
Navíc je třeba si uvědomit nepoučitelnost politiků. Afričané, a především černoši, mají s pracovní morálkou jisté obtíže. Zvyknuli si na podporu ze zbytku světa, která k nim proudí. Humanitární dary mizí v černých dírách či kapsách tamních překupníků, cokoliv je tam vybudováno, časem přestane fungovat. Kdysi bílými farmáři zhodnocená Zimbabwe po pár letech vlády černošského etnika kolabuje. Jihoafrická republika se z bohatého státu vedeného bělochy stala po předání moci Mandelovi během pár let zemí s vysokou kriminalitou, obyvatelstvo se navrací postupně zpět do doby kamenné. Ekonomicky JAR strádá, rasová diskriminace těch, kteří kdysi pozvedli zemi a dovedli ji na vrchol africké ekonomiky, nabírá na obrátkách a bílí farmáři jsou vražděni, přičemž na jejich farmách poté dochází k likvidaci hospodářství.
Spojené státy jsou ukázkou toho, že ani mimo domovinu se černoši příliš neintegrují. Téměř 400 let je dost dlouhá doba, aby se národy sžily. V multikulturních Spojených státech to však vře. Přestože Afroameričané patří nedílně ke kultuře USA, ostatně společně s bělochy nahradili původní Indiány, trvalo velmi dlouho, než se těm nejschopnějším podařilo aspoň nějak prosadit. Není to způsobeno rasismem, jak se nám snaží řada lidí tvrdit, ale schopnostmi. Černoši vynikají v mnoha odvětvích. V části sportů, kterým jsou fyziologicky předurčení, v hudbě, možná v kultuře. Ale podíváme li se na jejich počet a srovnáme to s úspěchy v jiných oborech, to i přes modernost jisté protekce Afroameričanů, pak už tak nadšení z úrovně integrace být nemůžeme. I nadále existují rozsáhlá černošská ghetta, vězení jsou plná černochů a jejich kriminalita je obrovská. Trpí tím i ta část černošského obyvatelstva, které se podařilo překročit hranice a začlenit se do produktivní společnosti.
Momentální nepokoje v USA jsou pouze pokračováním dopadů důsledků špatného rozhodnutí při osídlování Ameriky. Černošské etnikum je i nyní především zneužíváno v politických hrách elit. Není to poprvé. Levicově smýšlející politici k nepokojům spojeným s pseudorasismem nesahají poprvé. Je to laciná záležitost. Vyprovokovat davy k primitivnímu jednání v podobě demonstrací, rabování a ničení není u černochů nic složitého. Chybějící IQ u většiny z nich dovoluje rozsáhlou manipulaci. Nynější demonstrace jsou navíc placeným byznysem, neschopnost zabránit krádežím v obchodech bonusem. Krátkozrakost těchto řešení a války mezi politiky je zjevná. Ekonomický propad USA nejen díky koronakrizi, ale i následných nepokojů bude mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky. Jde o pokus zvrátit pravděpodobnost dalšího vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Trump totiž postupně rozšlapává bábovičky stavěné po mnoho let vlády Demokratů jejich elitami. Za demonstracemi nehledejme odpověď na nepříliš povedené zatčení černošského delikventa, jde o mnohem prozaičtější ukázku tvrdého boje plného podpásovek. Ostatně kdo by od liberálů a amerických Demokratů čekal něco jiného? Jde o odstranění vzupného a nepohodlného Trumpa a návrat starých pořádků. Ať to stojí, co to stojí. Černoši jsou pouhým nástrojem.
Jindřich Kulhavý
