Když smrt smrdí…

  Násilná smrt kohokoliv je vždy něčím, co zaujme veřejnost. Jsou lidé, kteří svými činy jdou tomuto úkazu naproti, což platí především pro zločince. Ale i investigativní novinář musí počítat s rizikem, které znamená jeho profese. Kdokoliv, kdo pátrá po nekalostech především v oblastech, kde vládnou peníze, sbíhají se nitky moci a rozhoduje se o osudech lidí, musí předpokládat, že dráždí kobru bosou nohou. Existují mechanismy, které dokážou udržet při životu i ty nejaktivnější pátrače a hledače pravdy, nicméně Kuciak není prvním novinářem, který doplatil na svou ochotu riskovat. Podobný osud mívají i policisté, případně poctiví úředníci. Nelze tedy říct, že by se na Slovensku stalo něco, co bychom neznali, i když většinou ze zahraničí nebo z filmů.

  Připomeňme si skutečnost, kterou je neuvěřitelný počet úmrtí kolem kariéry politického klanu Clintonů, dále si je třeba uvědomit represi, kterou prožívají známí autoři odhalení ne zrovna chvályhodných aktivit především amerických tajných služeb a vlád  E.Snowden a J.Asagne. Také u nás docházelo v minulosti k nepříliš často objasněným úmrtím, což se týká i okolí samotného předsedy vlády Babiše. Mnoho informací nasbíral i známý kmotr Mrázek a je velmi pravděpodobné, že právě to se mu stalo osudným. Zločinecké organizace jsou velmi často přímo svázané s politickou scénou a každý, kdo je ohrožuje, se stává nepřítelem a terčem zároveň.

  Vše výše uvedené je všeobecně známé. Likvidace těch, kteří ohrožují zájmy elit, jsou různé. Někdy stačí dotyčné dehonestovat, jindy zbavit funkce, nařknout z přečinu či trestného činu, v krajním případě dochází na vyhrožování, fyzické násilí a v tom nejhorším na smrt. Mafiánské praktiky mají své důsledky a boj s nimi taktéž.  Daleko zvláštnější je však to, co se děje kolem vraždy mladého páru nyní. Nejde ani tak o vyšetřování, jako spíše o politické pozadí celé události. Rychlost, se kterou se začaly pořádat demonstrace a protesty proti slovenskému předsedovi vlády Ficovi, a to dokonce v zahraničí, je jaksi podezřelá. Možná to zní všelijak, ale zdá se, že vražda se vůbec nemusela týkat hledání pravdy, ale byla účelová a připravená. Aktivita neziskovek je vždy podezřelá, když se navíc děje organizovaně v několika zemích najednou a důvodem je smrt jednoho mladého novináře, je cítit jistý zápach. V podstatě to vypadá jako přiznání se. Není totiž běžné, aby takováto událost měla takový význam. Připomíná to smrt studenta na Národní třídě v roce 1989, která nebyla, nicméně vedla k změnám v celém Československu. Teď má odstartovat změny na Slovensku vedoucí k převzetí moci. Kým, je li na pozadí opět Soros, to je vcelku jasné.

  Ať už Kuciaka s přítelkyní zastřelil kdokoliv, důvod mělo jistě více lidí, jejich smrt bude nyní zneužita, a pokud se nepodaří chytit rychle skutečné pachatele, další spekulace povedou k velkým změnám v rozložení sil v bratislavském podhradí. O tom svědčí i smuteční patos prezidenta Kisky kolaborujícího s Bruselem, který vycítil příležitost, jak se dostat zpět na koně. Jeho vítačské nálady jsou v symbióze s názory Sorose a jistě udělá vše proto, aby z nynějšího stavu věci vytřískal co největší politický kapitál.  

  To, co se děje v celé Evropě, hraničí se ztrátou rozumu a smyslu. Násilí je součástí dění, do vládních postů a do parlamentů se dostávají lidé, o jejichž morálních a vědomostních kvalitách lze s úspěchem pochybovat. Za řečmi o solidaritě a pomoci se odehrává tvrdý boj o moc a peníze. Jestliže bezpečnost miliónů žen a dětí není pro elity vůbec důležitá, byla by smrt jednoho novináře a jeho přítelkyně v podstatě nepodstatná, tedy nemá li od počátku sloužit k něčemu jinému. Slováky možná čeká drsné jaro.

J3.K