Když všechno funguje…

   Příkladem může být nákup ojetého vozidla. Vyberete li si nějaké například v sousedním Německu, existují v zásadě tři varianty.  Tou první je dohoda s původním majitelem. V takovém případě ponesete většinu rizik i práce se zařizováním potřebných dokladů právě Vy, ovšem je velmi pravděpodobné, že se podaří usmlouvat nějakou solidní slevu. Druhý případ je nákup přes handlíře. Tak, jako u nás Vietnamci obsadili většinu obchodů s ovocem a zeleninou a večerky, v Německu se podobné podařilo Turkům a dalším Arabům převzít obchod s ojetými vozidly. Rizika takového nákupu už jsou větší, smlouvání o ceně padá na úrodnou půdu, ale zdaleka ne vždy víte, co si domů přivezete.

  Nejsolidnější přístup očekávejte od zaměstnanců oficiálních dealerů automobilek. Nejen že dostanete vyčištěné vozidlo často i s garancí, ale vyřídí za Vás veškerou dokumentaci, solidně se postaví k dph a navíc můžete předpokládat, že dostanete do ruky plnou historii vozidla. Jen s cenou moc nehnete, otázkou je, není li kvalita služeb a bezpečnost obchodu důležitější, než ušetřit pár eur.

  Nyní se vraťme k původní myšlence. Němce jsme vždy obdivovali pro jejich preciznost a pracovitost. Je třeba si přiznat, že na téměř cokoliv jste si vzpomněli, většinou byli naši západní sousedi vzorem toho, jak lze být efektivní a dosáhnout úspěchu. Postupně však i v Německu dochází ke změnám. Multikulturní společnost má totiž jednu prokazatelnou vlastnost. Její vznik vede k potírání přirozených vlastností jednotlivých etnik s výjimkou toho nejsilnějšího. Nejde o fyzickou sílu, jde o bezohlednost, agresivitu a potřebu se prosadit.  Z toho vyplývá skutečnost, která postupně vede k tomu, že prostí Němci pracují, Ti šikovnější také, někteří podnikají a všichni dohromady dělají vše proto, aby země vzkvétala.

  Bohužel přiotevřené dveře nechali prostor pro vniknutí plna Turků, občanů z bývalé Jugoslávie a později i Poláků, Čechů a dalších. Zatím co Evropané postupně zapadnuli mezi ostatní a po pár letech poznáte rozdílnost v předcích jen dle jména, u Turků je tomu jinak. Viz třeba autohandlíři. Jsou často ochotní porušovat místní daňové zákony, nemají v sobě německou preciznost a slušnost. Nelze tvrdit, že pokaždé narazíte na lumpa, nicméně jejich přístup je úplně jiný. A to mluvíme o relativně dost inteligentním asijském národu. Představa, jak se budou chovat ve vyspělé společnosti Afgánci, Syřané a Afričané, jejichž životní rytmus se většinou řídí životem domácích zvířat či toho, kdy seženou jídlo a Alláh jim pokyne k modlitbě, rozhodně nepatří mezi nejkrásnější. Jak to asi bude vypadat, až se integrovaní rozhodnou obsadit pozice, ce kterých vidíme rodilé Evropany. Tedy stavebnictví, obchod a řemesla?

  Je velmi pravděpodobné, že téměř dokonale fungující stát dostane pořádnou facku. Velké množství lidí, kteří jsou prostě jiní, se nebude umět lusknutím prstů změnit na technicky i morálně vyspělé jedince. Ovládat mobilní telefon se naučí pětileté dítě, zkuste mu však dát do ruky třeba volant od auta. A teď si představte, uděláte li to se stejně chytrým a vyspělým migrantem a pustíte ho na skvělou dálnici. Tragédie, kterou způsobí, na sebe nenechá dlouho čekat. Obávám se, že integrace milionu migrantů dopadne na Německo již zanedlouho zničující silou a všichni ti pracovití a snaživí lidé pochopí, že pouhá disciplína a víra ve schopnost kancléřky nestačí. Dosud Německo funguje, otázkou je, jak dlouho to ještě vydrží. Navíc je možné, že to tato země za velkých obětí zvládne, ale může říct to samé Itálie, Francie a další země, ve kterých ekonomika není tak produktivní, jako je v Německu?

   Zcela upřímně, přijít k nám 150 000 migrantů, což by procentuálně odpovídalo těm německým, už dávno bychom zkolabovali. Němci se zatím drží, je ale otázkou času, kdy budou muset zvedat daně a při složitém dlouhotrvajícím procesu integrace ne jednou. Prosperita půjde stranou a bohatnout budou především aktivní v oblasti migrace a využívající státní prostředky a systém určitých dotací. Mezitím se i u nás zvyšuje daňové zatížení jednotlivců i společností, jen vybrané peníze nejdou na migranty, ale na Romy, státní úředníky a do kanálu. Dopad vyšší migrační vlny by už opravdu nebylo z čeho financovat. Pokud si Německo věří, je to jeho problém, jisté však je, že už nikdy nebude zemí, kterou jsme chtěli následovat. A časem to na západ od nás bude opravdu hodně skřípat. Více, než teď u nás. Většina místních si to zatím neuvědomuje, ale je otázkou času, jak dlouho jim to nepochopení vydrží.

J3.K