Komu tu o co jde?

   Příspěvků na sociálních sítích týkajících se událostem kolem vyznamenání nevyznamenání pana Bradyho a návštěvy Dalajlámy je velmi mnoho. Možná díky tomu, že mám v přátelích většinou lidi rozumně uvažující, většina jich je relativně klidných bez snahy urážet ty, kteří mají jiný názor. Pro rozšíření svých obzorů sleduji samozřejmě pro mne zajímavé přispěvovatele, občas se zúčastním diskuze, ne vždy s normálními lidmi. Především na stránce HateFree působí má občasná připomínka jako červený hadr na nadrženého býka a jsem okamžitě hrubě osočen, přestože mé textíky jsou velmi slušné a nikdy se nenechám vyprovokovat k nechutnostem..

  Dovolil jsem si zareagovat i tentokráte, nikoliv u HateFree, ale přidal jsem komentář na zdi mého přítele, který se velmi slušně podivoval akci na Staroměstském náměstí. Dovolil jsem si napsat, že se na Staromáku sešli komedianti, posthavlisté profitující kdysi na přátelství s Havlem, vítači migrantů, homosexuálové a jim podobní. Velmi hrubě na mne zareagoval jakýsi student vysoké školy otázkou, co jsem to za blbce, když napíšu cosi o posthavlistech, a co vůbec vím o Havlovi. Mou odpovědí bylo to, že v době, kdy milý studentík ještě nebyl na světě, byl jsem už v lednu1989 dost drsně zatýkán na Václavském náměstí a vyvážen na Brdy. Vzápětí mi byl zastaven postup v zaměstnání. Pokud jde o Havla, vzkázal jsem mu, že je rozdíl mezi tím, co já vím a čemu on věří.

   Velmi podstatné na tom je, že na Staroměstském náměstí křičela velmi zajímavá skupina lidí. Samotní studenti opravdu nebyli ještě mezi námi, když dav naivně cinkal před budovou Melantrichu a naslouchal Martě Kubišové, přestože další osud Evropy byl předurčen i tak. Dá se tedy předpokládat, že podléhají jistému nátlaku směřovanému k určitému druhu utváření názoru. Těmto mladým lidem jde vyčítat především nedostatek pokory, ale i té se musí člověk učit a být k ní veden.

  Herci, zpěváci a další umělci, jak už jsem kdysi psal, jsou zvyklí hrát své role, které jim často předloží jiní. Na nich je poté především dobře ztvárnit postavu, zazpívat píseň. Nikdo netvrdí, že to je vždy snadné, ani talent není třeba podceňovat, nicméně je to jednodušší, než třeba fárat v dolech. Otázkou nyní je, kdo jim napsal role tentokráte, podle čího scénáře se odehrává divadlo nyní. Ti, kteří se zúčastnili akce v ,,podhradí‘‘, se stali buď loutkami někoho jiného, nebo podlehli iluzi o své důležitosti pro naši společnost. Ještě smutnější je, že se na jednou pomyslném jevišti plácají po zádech zbabělí antichartisté s těmi, kteří byli tehdy podstatně odvážnější, mladí, kteří o roku 1989 slyšeli z tendenčních zdrojů, staří prospěcháři hlásící se k jakýmsi odkazům Václava Havla, které jim vynesly dostatečné zisky, idealisté nebezpeční všem kolem. Využívají samozřejmě své popularity, ale některým z nich bychom křivdili, kdybychom tvrdili, že ve svém oboru nevynikají. To ale zdaleka neplatí o všech.

  O partičce HateFree jsem psal výše, Zelené považuji dlouhodobě za obecné nebezpečí, se Stropnickým mladším ještě větší, jde o neřízenou střelu se schopností ničit vše živé i již mrtvé. Homosexualitu považuji za omyl přírody a zároveň o módní událost. Touha těchto lidí po absolutní destrukci evropských hodnot dovozem těch asijských a afrických je rozhodně ne obdivuhodná.

  Smutné je, že společně s těmito propagonisty hry na demokracii se ukázala i řada politiků. Že u toho byl bezpohlavní spouštěč a lhář Herman není překvapením, trapné je, že se účastnili i ti, kterým ještě nedávno nevadila návštěva čínského prezidenta, dále skutečnost, že se mimo Hermanovo lží podporuje i zkreslená historie Tibetu a životopis samotného dalajlámy. Zneužívání upravené minulosti a idealizování Havla, Kocába, Horáčka, Rumla a mnoha dalších se nese v podobném duchu, jako oslavy tibetského duchovního vůdce. Diváci před pódiem už jsou pouze hlučným komparsem, kterému bude postupně předkládán líbivý program dalších následujících událostí. Viďte pane Horáčku?

  Celá událost je dopředu připravená akce, jejímž důsledkem má být změna na naší politické scéně, likvidace opozice proti americkým a eurounijním záměrům. Kdo tomu nevěří, nechť odpoví na otázku, jak je možné, že Staromák byl Horáčkem zamluven několik dní dopředu bez vědomí, co se stane v Show Jana Krause. Přitom nikdo netvrdí, že jediným řešením je zaměřit se na obchod a dobré vztahy pouze s Východem. Nejde o žádný putinismus ani podlézání Číňanům. Nicméně nejen naše hospodářství trpí rozhodnutími, která jsme neudělali. Naše média se stala nedůvěryhodnými, jejich vlastníci jsou výrazně proameričtí. Hlášky o tom, že máme koukat pouze na Západ, jsou krátkozraké. Úspěšným je ten, kdo uvažuje vyváženě, jehož diplomacie je sice schopná vycházet z určitých zásad, přesto je stvořena k tomu reagovat pružně a odvážně. Stejně jde nakonec jen a jen o peníze a rozdělování vlivu.

  Velmi pozorně nyní sledujme běh dalších dní. Aktivita proti demokraticky zvolenému prezidentovi se bude postupně zvyšovat, s ní i hysterie, herci budou uplatňovat komediální vlohy. Babišovo deníky jim budou dávat více prostoru, bývalá vzájemná podpora Babiš Zeman ustoupí do pozadí, přesto od Andreje moc názorů neuslyšíme. Cokoliv prezident udělá, bude podrobeno kritice, herci budou zneužívat možností ovlivňovat své obecenstvo a navodit atmosféru roku 1989. Tehdy jsme si mysleli, že svobodu získáváme, nyní je jistotou, že o její zbytky opět přicházíme. Nemám pravdu pane Shapiro?

text J3.K, foto Martin Lukač