Krajské volby za námi

  Vítězem voleb se stalo Babišovo ANO. V 10ti krajích uspělo, nicméně jde o Pyrhovo vítězství, protože za ním následující spolky budou často schopné utvářet koalice, které ANO pošlou do opozice. Už i Babiš se podivuje nenávisti, která spojuje ostatní do jednoho šiku. On ten údiv je tak trochu hraný, musí ho vnímat všeobecně. Za prohru je třeba vnímat ztrátu Středočeského kraje, ale po excesech Jermanové se to dalo očekávat. To, že ho ovládne STAN, je ovšem do nebe volající. Tato strana propagující přijímání migrantů byla v preferencích na zrušení a ejhle, okolí Prahy jim přálo. Ještě k voličům ANO. Opravdu vám nevadí obrovské zadlužování, neschopnost vlády bránit v existenci politickému neziskovému sektoru a devastaci mezilidských vztahů, což se projevuje především v období umělé koronakrize? To si neuvědomujete, že Babiš nasliboval hory doly a skutek utekl? A fakt nikomu nevadí stále větší podřizování se Evropské unii a poklonkování Evropské komisi? Nevzpomínáte si, že jeden z největších nepřátel České republiky Jourová je z jeho stáje a naznačuje tak skutečné smýšlení slovenského podnikatele, který obsadil Strakovu akademii? Nevadí Vám jeho kličkování mezi problémy a postupnou destrukci podnikatelského prostředí a navyšování počtu státních úředníků? Asi vám to nevadí, pak ok, je to demokracie.

  STAN se díky Středočeskému kraji dostalo mezi ty úspěšnější. To je hrozná představa pro euroskeptiky stejně, jako to, že Top09 prošlo v několika koalicích také, byť účast by mohla by orgánech moci stopová. Upřímně řečeno, slučovat se před volbami do koalic je čiré šílenství a zbabělost. Je to úkaz, který by bylo správné zakázat. Každý sám za sebe a až po volbách se domlouvat. Má li strana program, pak si za ním má stát. A je li stejný jako u konkurence, pak je zbytečné mít tu dvě až tři strany stejného zaměření. Nic nebrání jejich sloučení, to by se ovšem nesměli sejít tři lídři při ucházení se o jeden trůn. Ego je velký čaroděj. A touha po korytu také. ODS vcelku uspěla, což naznačuje, že i přes breptavého filozofa v čele, a tím nejslabšího předsedu v historii strany, má modrý pták pořád zvuk. Ani tlachání destruktivního špílmachra Novotného to zatím nezměnilo. Středovost ODS tak asi voličům vyhovuje. Navíc právě spolčování Demobloku je ukázkou toho, že silný střed musí tvořit několik stran, protože jedna samotná by vyhořela. Vcelku potěší menší angažovanost Topky, která se snad v blízké době sama rozpadne. Byly doby, kdy se občanům zdálo, že by mohla zaujmout, to ale naštěstí brzy skončilo a tato partaj žije už jen z minulosti. Je otázkou času, kdy krysy začnou potápějící se loď opouštět.

  Ještě k Pirátům. Ti oslovují především mladší generaci, která částečně přesvědčuje i ty starší. Mládež už dávno nezná pocity, jakými je vlastenectví, národní hrdost, vnímání starých zvyků. Vyrůstá tu panevropská generace přesně odpovídající plánům likvidace národních států a jejich hranic okořeněná arabským a africkým etnikem. Piráti jsou hlavní tváří tohoto směřování a postupně pronikají do všech vedoucích struktur. Často za pomoci Demobloku a i díky neschopnost ANO zastavit tento vývoj. SPD je pravým protikladem, bohužel vnitřní spory stranu oslabily a občasné excesy narušují důvěryhodnost. Přitom SPD potřebujeme, jde o jedinou protiváhu liberálů, kteří vládnou v Evropě. Tlak vedený proti Okamurovi a spol je obrovský, takže každý hlas je úspěchem. A pokaždé se jich najde dost. A v boji o parlament to může být ještě lepší. Na Západu se již zvedá vlna nevole proti Evropské komisi i unii, bohužel podpora obyvatel jednotlivých států těmto politikům je zatím nedostatečná. Což platí i u nás.

  Mezi poražené se zařadila KSČM, jejíž voliči stárnou a postupně ubývají. Dále pokračuje sešup ČSSD, kterou nezachránil ani tak v červené mikině aktivní Hamáček. Tento přítel muslimů prostě svým tvrdým přístupem a strašením ztratil jakýkoliv kredit a kdysi mocná ČSSD postupně spěje ke svému konci. Zvláště tehdy, když část jejího programu si vzalo za své i ANO. A to se pořád neřeší její zadluženost vůči rodině zesnulého advokáta Altnera. Tyto dvě levicové partaje po víkendu pláčou. A oprávněně.

  Debaklem lze nazvat nenaplněné ambice Trikolóry. Přestože šla do voleb s minimem finančních prostředků a s možná solidním programem, sázka na viditelnost dvou poslanců Parlamentu ČR prostě nestačí.  Václav Klaus ml. si prostě odmítá připustit, že pro mnohé je jeho jméno spojované s otcem příliš kontroverzní a je třeba budovat mnohem širší portfolium osobností ve vedení. Navíc je potřeba poskytnout lidem i možnost výběru mezi těmi s akademickými tituly a dalšími, kteří jsou spíše uličními politickými rváči. Václav Klaus ml. patří svým myšlením i drzým projevem stále k tomu nejlepšímu na naší politické scéně, musí mu však dojít, že potřebuje kvalitní PR, oprostit se od svého ega a naučit se naslouchat. To Klausové nikdy moc neuměli. Takže i proto je Trikolóra tam, kde je. Je to škoda, protože svým zaměřením mohla společně s SPD konkurovat zavedeným prounijním stranám. Bohužel vytvoření vedoucího stranického kokonu odtrženého od reality je klasickým problémem většiny stran a jejich ústředních výborů. Tomu se Trikoóra nevyhnula a nadšení uvnitř strany někde začalo opadávat. Přesto lze doufat, že tu jistá perspektiva je. Mnohé se však musí změnit. Rok po založení strany je o čem přemýšlet.

  Krajské volby jsou minulostí, následky hlasování se projeví v brzkých dnech a je třeba si říci, že nemusí být předzvěstí výsledků parlamentních. V krajích lidé volí často ty, které znají. Do Parlamentu ČR se poté vybírá dle strategie, kterou zvolili lídři jednotlivých stran a konečné resumé může být úplně jiné, než je to po volbách do krajů. Senátní volby považujeme za zbytečné, zvláště tehdy, když registrujeme úspěch Mirky Němcové. Je vidět, že Senát se stává místem vhodným jako důchodový ústav pro různé existence. Senát prostě nepotřebujeme. Jako každé volby, i tyto někoho potěšily, jiného zklamaly. Často nemístný optimismus může vést ke zklamání. Tam, kde chybí pokora, nečekejme příjemné překvapení.

Jindřich Kulhavý