Kuciak dorazil do Prahy, vítaly ho davy
www.inadhled.cz Slovenský novinář Kuciak byl zastřelen i se svou partnerkou. Vražda byla provedena profesionálně a chladnokrevně. Stačily dva výstřely. Tolik fakta, která vzápětí rozpoutala na Slovensku vládní krizi. Přestože se po roce úporného vyšetřování se snahou zaměřit se nikoliv na vypátrání vraha, ale na svržení vlády, ukázalo, že šlo o nájemnou vraždu spojenou s novinářovými reportážemi zabývajícími se nelegálním způsobem podnikání významného obchodníka, podařil se mezitím státní převrat. Profesionálně organizované demonstrace s podtextem vraždy Kuciaka, v níž měla mít prsty vládnoucí garnitura, přestože to nebyla pravda, byly bleskové a jejich efekt se projevil okamžitě i s dozvuky v podobě změny složení vlády a následně i zvolením Sörösova koně Čaputové do čela státu. Vlna demonstrací, jejich příprava na vysoké úrovni a obrovský dav vyhnaný do ulic a na náměstí udivily svou úderností a účinností. Ne nadarmo vše připomínalo ukrajinský Majdan, kterým se podařilo rozvrátit Ukrajinu.
Do Čech dorazil z Evropské komise jakýsi audit. Téměř nikdo ho nečetl, přesto všichni vědí, co v něm je. Podobná jistota, jako u vraždy Kuciaka a jeho přítelkyně, kdy všichni znají přesně, o co jde, je zneužita k vyvolání demonstrací namířených proti vládě. Původním důvodem bylo jmenování nové ministryně spravedlnosti, později byl plánovaně přibalen do balíčku nenávisti prezident republiky a nakonec se zlatým hřebem stal audit, o jehož obsahu lze zatím spekulovat. Do čela oficiálních organizátorů se postavil jakýsi Minář spojený s Člověkem v tísni a podporovaný umělci a opozičními politiky. Významnými účastníky se tak stali ti, jejichž neúspěch v demokratických volbách umožnil Babišovi sestavit vládu posvěcenou dle Ústavy prezidentem republiky. To v demokratických je velmi důležité. Základem demokracie je možnost oslovit své potencionální voliče, předložit jim program a poté je nechat se rozhodnout, koho chtějí mít ve vládě. Andrej Babiš i přes své nesporně stinné stránky oslovil nejvíce lidí, ti jej zvolili a on se stal jakožto předseda strany s nejvíce mandáty předsedou vlády.
Strany, které odešly do opozice, měly možnost stát se parlamentní protiváhou a mohly ovlivňovat rozmach vlády. Jenže to by musely být jednotné. Automaticky však ze svého kruhu vystrčily nevládní SPD a KSČM a jejich arogance je odkázala k tomu být menšinou, takže při schvalování čehokoliv tahají za kratší konec provazu. Výsledkem toho je účast představitelů Pirátů, Topky, Starostů a ODS na manifestacích organizovaných pravděpodobně ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že jde o politiky, kteří si budoucnost České republiky představují jako těsné sepjetí s Evropskou unií a podvolení se uzurpátorovi moci Evropské komisi, která jako nevolená postupně získává neomezenou moc nad členskými státy, nedělá jim ani problém akceptovat finance, ze kterých je hrazena organizace nepokojů. Ostatně je pravděpodobné, že jsou někteří z nich sami napojeni na shodné zdroje. Vzestup Pirátů z ničeho, myšleno jak z ekonomického, tak i personálního pohledu, by byl bez cizích peněz zázrakem, který se nestává. Velkým obhájcem nynějšího stavu a jedním z hlavních propagátorů je exministr financí Kalousek. Jeho snaha vrátit se na vrchol, rétorika zkušeného matadora založená na neustálém opakování stejných argumentů a agresivita by nám měly připomenout ne zas tak dávné demonstrace zaměřené právě proti němu. Jeho až nenávist k politickému kolegovi Babišovi, který jen stačil nakrást o něco více, než sám Kalousek, je spíše závistí, která může ovlivnit dění v celém státu. Mimochodem Kalousek stihnul rozjet kampaň už i proti nově vznikající straně Václava Klause, která pro jeho Topku znamená smrtící nebezpečí.
Samostatnou kapitolou jsou média. Bakalou vlastněná část jede bomby, Česká televize nezklamala a Seznam s Fórem 24 se tetelí blahem. Jejich nenávist k Babišovi je nezměrná a tendenční zpravodajství má potravu, kterou po přežvýkání předává naivním konzumentům s dodatečným okořeněním. Mediální odhady počtů účastníků jsou jen minimální propagací, o tu se starají i zúčastnění umělci. Sounáležitost těchto subjektů ukazuje na symbiózu potřebnou k životu obou skupin. Co by znamenali jinak neviditelní herci a hudebníci bez médií, a jaký obsah by poskytovala média, kdyby jeho součástí nebyli tito komedianti? Takový Jan Hrušínský je ukázkou umělce nižší kategorie, ovšemsvelkými ambicemi. Co třeba místo ministra kultury, líbilo by se?
V pražských ulicích a na náměstích napříč státem byl rozjet český Majdan. Jestliže demonstrující sváží autobusy z různých oblastí, a navíc jsou i někteří finančně odměňováni, což se díky některým zprávám jeví jako realita, jsme svědky řízeného puče, jehož úkolem je svrhnout vládu, ohrozit prezidenta a dosadit nové představitele státu loajální se záměry evropských vládců. Audit a výměna ministra spravedlnosti se staly pouhou záminkou podobnou Kuciakovi. Vše musí proběhnout rychle a bez možnosti dokázat, že pravda je jaksi jinde. Zfanatizovat dav, zkorumpovat ho penězi a sliby, využít jeho síly. Zároveň otevřít dveře předčasným volbám přizpůsobeným stavu. Pro tvář našeho Majdanu Mináře se jistě najde místo ve vrcholné politice, časem se náhle objeví Šimon Pánek v roli kandidáta na prezidenta, případně bude oprášena loutka Drahoše či někoho z podobného prostředí To však není důležité, nyní je třeba využít situace a především se zbavit menšinou voličů nenáviděných Babiše a Zemana. Tak zní zadání.
Babiš je skutečně velmi kontroverzní člověk se špatnou minulostí, odstrašující přítomností a nejistou budoucností. Nevynechá jedinou příležitost, jak vydělat peníze, zvýhodnit sám sebe a zneužít postavení. Jenže vyhrál ve volbách, nikoliv jen jednou, a jeho ANO je silným hráčem. Éra Babiše znamená zvůli Finanční správy, kolaps potravinářské soběstačnosti, protěžování biopaliv a zneužívání dotací. Bohužel je třeba připomenout, že u zrodu Babiše stála většina nyní tak řvoucích politiků. Kdyby tito lidé představili v minulosti solidní program zajišťující prosazování národních zájmů, nepodpořili dotování Agrofertu v letech uplynulých před vstupem Babiše do politiky, a kdyby správně fungovala Finanční správa, Antimonopolní úřad a další instituce, problém Babiš by nikdy nevzniknul. Nyní se tak jen sklízí úroda z období předešlého. Jekot Kalouska, Fialy a spol. je tak pouhou snahou zastřít vlastní neschopnost a přijmout skutečnost, že kdosi zvenku ovlivňuje naší vnitropolitickou situaci, je poté kolaborací nejvyššího stupně. Rozvrat další země Visegrádské čtyřky navazuje na pád slovenské vlády a předcházela mu i v Rakousku vyvolaná politická krize. Kdo bude následovat? Maďarsko, Itálie, Polsko? Byla odstartována evropská obdoba Arabského jara? A kdo za tím stojí? Američtí demokraté, evropští liberálové, Sörös? Úkolem nynější garnitury je zavézt náš kontinent Afričany. Všichni stojící proti Babišovi usilují o vznik multikulturní České republiky. Tady nejde o dotace, Agrofert a osobu předsedy vlády, ale o otevření ČR migraci a podvolení se EU v plném rozsahu. Copak to lidé řvoucí na Václaváku i jinde nepochopili? Jsou pouhým nástrojem k převzetí moci. Jejich osobní situace se nijak nezlepší a pouze dojde k tomu, čemu je třeba se bránit. Babiš je jen zástupný problém. Otevřete oči konečně.
J3.K