Letošní žhavý říjen začal smutně

  Lidé se rodí, žijí své životy a po jejich vyhodnocení z nich zase odchází. Ne každému je určená stejná doba. Důvodů, proč tu máme být, je mnoho, existují však i ty, proč nejsme nesmrtelní. Jestliže po prvním otevření očí na tomto světě nás čeká moc práce, o tom, co se děje po odchodu z něj můžeme jen spekulovat. Realisté ví, že asi už vůbec nic, ovšem většina lidí se zabývá otázkou, kam zmizí duše a vědomí já. Každý z nás se to jednou dozví. Bohužel nebude moct předat svou zkušenost těm, kteří si mohou tuto otázku ještě pokládat.

  Říjen začal velmi smutným okamžikem. Přestože každý den ukončí pouť životem mnoho lidí, což většinou přináší smutek a bolest nejbližším, většinou se o tom dozví z globálního pohledu je malá skupinka lidí. Jsou okamžiky kdy smrt člověka ochromí mysl a může se na chvilku zdát, že se přestala točit Země. Stane se to tehdy, když odejde známá velikost, velikán své doby. Není nikdo na světě, kdo by byl dokonalý a neměl nepřátele a oponenty. Nicméně lidé, kteří převážně přinášeli radost, byli prospěšní svému okolí, něco dokázali, jejich význam a vliv byly nesporné, i po rozloučení se s nimi zůstanou dlouho zapsáni v našich myšlenkách.

  Zemřel Karel Gott. Vynikající zpěvák, milovník žen a aut, dokonalý profesionál a nejlépe vydělávající umělec u nás za posledních 40 let. To vše většina lidí ví. Zároveň ale odešel laskavý člověk, jehož hlas, smysl pro humor a preciznost potěšily několik generací nejen Čechů, ale i Slováků, Němců a příznivců z dalších zemí. Svou smrt očekával a byl na ni připraven. Lze ale vůbec na něco takového myslet? Jde, je li člověk vyrovnaný a smířený. Nemuseli jste být fanoušky žánru, který představoval, nemuselo se Vám líbit vše, co říkal, ale velikost jména, které proslavil, je prostě nenapadnutelná. Mistře, děkujeme, že jste byl.

  Místo všeobecného smutku a smířlivosti se v médiích a na sociálních sítích objevily poměrně smutná vyjádření, jak celebrit, tak i hlupáků z řad neznámých. Takový režisér Hřebejk utrousil cosi o tom, že byl Karel Gott slabý v politice a věřil konspiracím. O Hřebejkovo jednostrannosti už dlouho není pochyb, patří k Pražské kavárně, která Karlovi nemohla přijít na jméno již déle právě pro jeho logiku nepostrádající názory a lidskost. Přestože se Gott do politiky až na výjimky nemotal, nebál se říct svůj názor na nynější dění a neshodoval se s doktrínou většiny umělecké fronty. I v tom zůstal veliký a odměnou by mu měl být dlouhý potlesk ve stoje. Ostatně ten měl raději, než nějaké litování.

  Sociální sítě jsou plné špíny, nachází se na nich tak rozdílní lidé, že to více ani nelze. I přesto většina Čechů v těchto dnech přijímá s pokorou a smutkem zprávu o úmrtí Karla Gotta. Slušnost a smysl pro čest převažuje nad nenávistí. Karel Gott nebyl státotvorcem, takže jeho odchod nelze srovnávat se stejným aktem v podání T.G.Masaryka, E.Beneše, gen.Svobody či Havla (Havel byl více legendou, než dobrým člověkem, vzhůru ho vynesla doba a potřeba zidealizovat nového vůdce občanů). Karel Gott byl spíše někým podobným, jako jsou pro sportovce Emil Zátopek, Pepi Bican, Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd. Tedy hvězdy největší záře se svými chybami, ale také umem a schopností rozdávat radost. Nebyl zatížen politikou a potřebou se křivit. Mohl zůstat svůj.

 Říjen začal smutně, rakovinné buňky si vybraly svou další daň a tentokrát to udělaly tak, aby rozesmutnily mnoho lidí. Život jde dál. Karlovo písničky budeme nadále slýchat z reproduktorů. Karel Gott neodešel úplně. Jen už nic nového nenazpívá. Bude chybět svým dětem, manželce, přátelům, nepřátelům, ale národ jej bude slýchat nadále. Děkujeme.