Limetka je dobrá…

  Poslední dvě desetiletí a změny v nich probíhající vedou postupně k řízené likvidaci rozdělení světa na národy, státy a různě vyspělé kultury. Snahou liberálů je vytvořit mix všeho a pokusit se vyrovnat jistou úroveň. Tento experiment má již mnoho obětí. Nejen utopené na moři a zavražděné a znásilněné na pevnině. Dopady pokusu postupně zasahují celý svět a nemíchají se pouze národy a etnika, dochází k degradaci veškerých hodnot. Mediální prostor se otevřel úchylům (Cemper, Janda, Pribáň, Halík, Jourová), breptalům (Vašáryová, Hrušínský, Svěrák a velká část umělců), užitečným idiotům (Minář, Moravec, ekoaktivisté, řada představitelů politických neziskovek, Elfové), a to vše na národní úrovni zastřešují profesionální hráči (Kalousek, Rakušan, Bartoš a s nimi spříznění politici včetně Babiše). Takže se postupně rodina, vlastenectví, vědomosti a svoboda stávají obtížnými atributy a ze stavebních kamenů kulturně vyspělé společnosti se mění na ruiny, na nichž vzniká nový svět.

 Dle představ stavitelů nové doby to bude celosvětová homogenní společnost bez hranic a jednotlivých odlišení, bez národních priorit s potlačovanou historií. V zájmu těchto elit řídících absoluticky na první pohled beztřídní společnost (jistě vnímáte ten obrovský paradox) je nechat zapomenout na to, co jednotlivé národy dokázaly, co mají za sebou, jak se postupně vytvářely národní státy. Naředěním kdysi tak hrdých kmenů postupně po dlouhou dobu vznikaly multikulturní seskupení. Spojené státy jsou příkladem toho, co s původním obyvatelstvem udělá migrace a nucené křížení se. Těch pár desítek tisíc indiánů odsunutých postupně do rezervací je nezapomenutelným pomníkem invaze jiných národů. Ale i přesto se v tak promíchané společnosti daří zachovat jisté původní zvyky jednotlivých národů. Svá setkání mají Irové, Skotové i Češi, celé čtvrti obývají Číňané, podobná místa patří latinskoamerickým přistěhovalcům či Afričanům. Nejinak tomu je v evropských metropolích, kde migranti velmi rychle vyženou ze svého okolí původní etnikum a vzápětí převezmou samosprávu. Je tedy otázkou, kdy takové Malmö ve Švédsku zůstane pouze v rukách místních národních gangů složených pouze z jednotlivých nepřizpůsobivých menšin. Nelze totiž očekávat, že by ta samospráva měla stejnou podobu a kvalitu, jakou měla předešlá. Bude odpovídající naturelu invazních národů.

  K cílům vede vždy nějaká cesta. Rozmělnění národního povědomí se postupuje dlouhodobě a systematicky. Evropa patřila dlouhodobě k baštám národní hrdosti, byť Američané svou nacionálností dokážou válcovat třeba ve sportu zbytek světa. Specifičnost Spojených států je spojena právě s jejich multikulturou a vývojem v minulosti. Ten trval dlouhých 500 let, a dosud se s ním ve vnitrostátním pojetí země vyrovnává. Navenek působí USA celistvě, ale etnické rozdíly existují stále a všeobecný rasismus je součástí každodenního života, byť často podvědomě. Důkazem jsou protesty černochů proti nedostatečnému počtu nominovaných na různé umělecké ceny, samozřejmě lze vnímat nadvládu bělochů v oblasti vědy, v bankovnictví a na většině míst, kde je prioritní vysoká inteligence. Z toho plyne umístění mezi skutečně bohatými, kde bělošské, východoasijské a židovské zástupce doplňují především cizokrajní diktátoři. I přesto dokázali Američané vše sjednotit pod jednu výraznou vlajku a otázkou zůstává jen to, jak se k sobě chovají lidé uvnitř. O jisté moudrosti spojené s právem na sebeobranu před vysokou kriminalitou svědčí možnost vlastnit zbraň a nebát se ji v případu ohrožení použít.

  Evropané to vše pojali jinak a později. Jsme svědky doby, kdy zašlapávání národních a kulturních symbolů jede na plné obrátky. Přeměny kostelů na mešity a beztrestnost těch, kteří poškozují pro křesťany důležitá místa, jsou jen jedním z mnoha způsobů, jak nechat zapomenout na minulost. Otevření hranic bylo pro nás kdysi příjemným zjednodušením cestování a obchodování, šlo však o přípravu na umožnění volného průchodu invazním migrantům. Zbavili jsme se téměř armády, pohraniční stráže, chtějí nás odzbrojit. Trestají nás za vlastenectví, prosazují multikulturní vnímání, největší křesťanská autorita líbá nohy muslimům. Ale to nestačí. Pokusili se změnit naši hymnu, z Českého lva udělali znak švédského náklaďáku a nyní vnucují národu barvu, která v ničem nespecifikuje národní hrdost. Odkaz na barvu lípy, jakožto jednoho z národních symbolů, je snahou zalepit ústa odpůrcům. Zelená je národní barvou třeba Irska, zároveň je pro nás symbolem zla jdoucího ruku v ruce s ekoterorismem, liberalismem a neomarxismem.

  V České republice ctíme jiné barvy. Patří k nám trikolóra složená z modré, červené a bílé. A ani státní znak v sobě nenese odstíny černé a zelené. Ten, kdo odsouhlasil novou barvu dresů, je ignorant, případně se zařadil do již široké obce kolaborantů. Zelená je krásná barva. V přírodě určitě. Ale na český národní dres nepatří.

J3.K