Právě se nacházíte:

Mafie v českém vydání

13. 01 2020

www.inadhled.cz Nedělní večer byl v televizi Nova určen již několikáté repríze filmu Příběh kmotra, námětem kterému byla kniha popisující život Františka Mrázka. Proslulá hlava českého podsvětí, vekslák měnící se v tuneláře, obchodníka s akciemi a hlavu chobotnice, jejíž chapadla prorostla do všech sfér politické a ekonomické správy státu, skončila nakonec špatně, icméně ukázala způsob, jakým bylo možné proniknout do všech důležitých míst. Zemřel kulkou střelce, kterého mohl najmout kdokoliv. Konkurence, vystrašení státní úředníci, někdo z BIS, případně se přičinil některý z jím poškozených. Důvodů k pomstě či preventivnímu odstranění Mrázka bylo mnoho. I v nynější době existují podobné vztahy podnikatelé vs stát a konkurence. Běžní lidé ani netuší, co se děje. Nicméně tu je další varianta prorůstání určitých zájmů do státní správy. Daleko nebezpečnější, systematičtější, a především téměř neodstranitelné, kdy by ani sto zbloudilých kulek situaci nevyřešilo. Jde o spolupráci neziskovek, zainteresovaných politiků, firem a profitujících jednotlivců. Tento příklad jasně ukazuje, o co tu běží a o jak dlouhou záležitost se jedná. Zbývající text je převzatý a zdroj uveden pod ním. Běžně to neděláme, ale jde o tak závažnou věc, že jej necháváme v původním znění.

Jak to bylo se Somálkou ze zdrávky?
Neziskovělidskoprávní mafie vykoukla ze tmy. Dokonalý servis pro parazity. Na stopě nepřátelského koordinačního centra. Jak můžeme bojovat?

V úterý 23. října začala další, už 20 schůze Poslanecké sněmovny. Zasedání, které by mohlo nečekaně vybočit ze standardní nudy a šedi poslanecké rutiny. Václav Klaus mladší, infant terrible ODS, má totiž právě na této schůzi v úmyslu interpelovat ministra vnitra. Hodlá mu položit pár otázek k jedné známé, staré a stokrát probrané cause. Tentokrát ovšem z jiného úhlu pohledu. Což může mít politickou brizanci TNT.

Jde o známý případ „studentky“ Ayan Jamaal Ahmednuur. Ano té mladičké údajně somálské provokatérky, co se zapsala na střední zdravotnickou školu, aby ji vzápětí žalovala, že porušuje její náboženské práva tím, že jí při nemocniční praxi nepovolí hidžáb. Ovšem tentokrát nepůjde o svobodu vyznání, identitu, lidská práva a další vznešené, ale zprofanované fráze, vrhané do veřejného prostoru ombudsmankou Šabatovou. Půjde o věci mnohem přízemnější. Třeba o identifikaci a registraci takzvaných uprchlíků. O přehled, kdo se na našem území nachází a o díry v systému. A o zhoubné působení „neziskovek“. Toho všeho je mladá „Somálka“ přímo učebnicovým příkladem.

Posuďte sami. Uprchlice z Audiny. Údajná Ayan Jamaal Ahmednuur se na našem území objevila roce 2011. Byla odchycena v tranzitním prostoru Ruzyňského letiště po příletu spoje z Ruska. Ovšem bez dokladů a letenky. Což znamená, že je aktivně zničila buď už na palubě letadla, nebo někde v tranzitním prostoru. Bez nich a letenky by se totiž do žádného mezinárodního spoje nedostala.
Po odchytu požádala o azyl a byla zaregistrována „na základě svého čestného prohlášení“. Dostala povolení k pobytu na deset let. Příslušné doklady ovšem dívka opakovaně a záhadně „ztrácela“.
Dne 13. 12. 2011 byl této muslimce vydán její první průkaz - povolení pobytu č. 000453288 s platností do 13. 12. 2021. Dne 12. 1. 2012 byl vydán další průkaz povolení pobytu č. 000051658, který si Ahmednuur převzala 30. 1. 2012, tento je dnem 27. 9. 2013 veden jako ztracený. Přičemž již 22. 1. 2013 je Ahmednuur vedená jako poškozená při vloupání do vozidla Audi A6, které v té době parkovalo v Praze 9. Z tohoto vozidla, které nebývá běžně k vidění ani u domků naší střední třídy, jí měl být odcizen průkaz - povolení pobytu č. 000051658 a další doklady. Ztrátu povolení k pobytu tedy nahlásila až nějakých osm měsíců poté, co k ní došlo. Dne 9. 10. 2013 jí byl vydán další průkaz povolení k pobytu č. 00238610, který si Ahmednuur převzala o měsíc později. I toto povolení k pobytu je však od 12. 10. 2015 vedeno jako ztracené. A 12. 11. 2015 obdržela další z řady průkazů povolení k pobytu.

Uvedené skutečnosti vzbuzují podezření, že pomocí dokladů Ayan Jamaal Ahmednuur mohl být v letech 2011 až 2015 legalizován pobyt několika dalších muslimek, přinejmenším dočasně. Oprávněný údiv vyvolává také její přijetí ke studiu na střední škole v době, kdy se nemohla prokázat jakýmkoli dokladem, opravňujícím ji k pobytu na území ČR.
Detektivka
Další zajímavosti o této osůbce prosákly na veřejnost později. Její jediná česká věta, která se zachovala, zní „noešane pokrěvký hlavy“. Myšleno pravděpodobně „nenošení pokrývky hlavy“. To napsala do „Sdělení o zanechání studia“ na SZŠ Ruská. Přitom měla vlastnit jakýsi doklad o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“. Na tuto nesrovnalost upozornila už poslankyně Jana Černochová ve své interpelaci (tehdejší) ministryně školství. O naprosté neznalosti vyučovacího jazyka pak existuje i další doklad – když Ayan dělala řidičák, musel být zkoušce přítomen překladatel do angličtiny… Ale teď nám nejde ani tak o jazyk, jako o samotný pobyt. Zajímavá fakta se totiž vynořují i kolem jejího mateřství. Ze Somálska prý uprchla jako svobodná matka jednoho syna. Ale cizinecká policie vedla v souvislosti s touto ženou dvě různá řízení, jedno s dítětem ve věku 10 let a jedno s dítětem ve věku 12 let. A my víme, jak to s takovými „dětmi“ ze Somálska může být. Po Šojdrové „sirotkování“ už asi všichni. Když si ti chlapci oholí plnovousy….

Jak je tohle všechno možné? Takové-hle díry v systému, taková nedůslednost, laxnost a benevolence příslušných úřadů? A zrovna u muslimky z rizikové oblasti? Na tyto a mnoho dalších oprávněných otázek nám nejlépe odpoví pohled do „právního zákulisí“ causy. Podívejme se na právničku, zastupující, Aylan. Na jistou Radku Korbelovou Dohnálovou.
Na první pohled zase jedna zapálená sluníčkářka. V Praze nic zvláštního. Ale právě přes ni můžeme pootevřít dvířka do té právně-migrační Pandořiny skříňky. A možná i dál.

Pavučina
Uvádí, že je členkou Pro Bono Aliance. A to je vám spolek! Motto mají (kupodivu) anglicky a zní zhruba takto: „Usilujeme o to, aby právní nástroje účinněji chránily lidská práva, veřejné zájmy a důležité společné hodnoty“. Už vám svítá, že? Komu snad ještě ne, najde o kus dál další nápovědu: „V naší síti bylo na konci roku 2017 zapojeno již 85 advokátních kanceláří či samostatných advokátů a 155 neziskových organizací“. Je tu i jejich seznam. Najdeme zde, mimo jiné, oblíbenou Romeu, IQ Roma servis, populární Gender studies, Svobodu zvířat, Sdružení pro integraci a migraci, Občanskou komisi za lidská práva, Ligu lidských práv... a další a další. Zvláštní kapitola je pak věnována spolupráci s Veřejnou ochránkyní lidských práv. S tou uzavřel spolek „Memorandum o spolupráci ve věcech bezplatné právní pomoci stěžovatelům. Na základě tohoto memoranda zprostředkovává PBA bezplatné zastoupení spolupracujícími advokáty pro oběti diskriminace, u nichž ombudsman dojde k závěru, že s největší pravděpodobností došlo k diskriminaci.“

Celkově to působí dojmem, že jsme náhodou našli jakési koordinační centrum. Jakousi „střechovou organizaci“, která zajišťuje svým členům podporu a právní servis, ale také neoficiálně řídí a vzájemně slaďuje jejich činnost. Jakýsi uzel ve struktuře, přes který se tečou (něčí) pokyny k realizaci, k vykonavatelům. A o co v této „činnosti“ jde zjevné už ze seznamu oněch neziskovek.
Podobných koordinačních center pro neziskově-lidskoprávní sektor je u nás více. Ty nejtěžší „neziskové“ váhy má v portfoliu, nebo chcete-li ve stáji spolek s nic neříkajícím názvem DEMAS. Jde o „Asociaci českých neziskových organizací působících v oblasti demokratizace, podpory občanské společnosti a lidských práv ve světě“ a patří k nim třeba Amnesty International, Člověk v tísni, EUROPEUM, Forum 2000, nebo Transparency International ČR… Ale o tom někdy jindy.

Promazaný stroj
Zpět k Ayan Jamaal Ahmednuur. Pomocí ní a jejího příběhu jsme na okamžik nasvítili jeden uzlík skryté, mimo pozornost veřejnosti působící sítě nepřátelských organizací. Neziskově-lidskoprávní mafie. Právě tito lidé, utajení vojáci neziskově-lidskoprávní války proti české majoritě, protlačili udělení jejího azylu, aniž předložila jakékoli doklady osvědčující její totožnost a státní příslušnost. Zajistili, aby po tom nikdo dál nepátral. Od jiných takových dostala potvrzení o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“, aniž uměla česky kváknout.
Oni ji (s jasným provokačním záměrem) taky vyslali „studovat“. A pak řádně rozmázli „událost“ její diskriminace. Jiní lidsko-právníci zas nějak „ošéfovali“, že se neřešil její problém se sociálními dávkami. Ty dostávala od městské části Praha 9 a magistrátu hlavního města Prahy. Přesto, že jedna z podmínek pro získání sociálních dávek je, že žadatel nevede s obecními úřady soudní spor. Což Ayan porušuje, protože vede soudní spor se školou, která pod úřady spadá. Ale nikomu to nevadí. Nebo nesmí vadit… A konečně pak právníci a spřátelené organizace z pod jedné (neziskové) střechy, jako třeba úřad ombudsmanky, vedli a dosud vedou neutuchající boj s českou společností za její „právo“ na islámský šátek. Ve jménu islámu, diverzity…
Jak pravil zesnulý (velko)bankéř, světový politik a člen nesčetných nadnárodních organizací Peter Sutherland: ,,Je třeba rozbít etnickou homogenitu východoevropských zemí…“ Co s tím? Můžeme proti téhle mocné, profesionálně řízené a penězi vyfutrované záškodnické síti s vynikajícím právním krytím něco dělat? Určitě. Začněme třeba tím, že si myšlenky, co nás napadají při četbě podobných příběhů, jako je causa Ayan Jamaal Ahmednuur, nenecháme pro sebe.