Migrace není legrace, aneb její podoba kdysi a dnes…

  V těch novodobých epochách se za nejvýznamnější dá považovat osidlování Ameriky. Indiánské kmeny byly vytlačeny do rezervací a především bývalí Evropané zaplavili savany i hory kontinentu. Někteří šli za představou lepšího života, jiní utíkali před problémy a zákonem, nicméně po pár stoletích se z nich stala masa Američanů. Národy ze starého kontinentu doplnili Japonci, Číňané, černoši a zkompletovali tak skladbu tohoto mladého národa.

 Evropa své migrační vlny zažila již dávno, stěhování Vizigótů, Slovanů, Germánů a dalších národů, jejich promíchávání a pozdější utváření správních celků a států má svou dlouhou historii, z níž vzešla evropská kultura, kterou zachováváme po mnoho staletí až dodnes. Máme z čeho vycházet, a třeba právě Američané mají na našem kontinentu co obdivovat. Starobylé stavby, umění starých mistrů v různých oborech, rozmanitou přírodu, vysokou úroveň znalostí obyvatelstva v porovnání s jinými světadíly.

  Mnohokrát se museli naši předci bránit nájezdům kočovných kmenů z jihu, Tatarům a Hunům, muslimům. Jejich útoky se dařilo odrážet s různou úspěšností, nicméně až dosud zůstala z velké části Evropa křesťanská. Bohužel se časy mění a plíživý islám útočí znova. Tentokráte za přispění systematické americké politiky a kolaborantství evropských politických elit.

  V letech 1968-69 emigrovalo plno československých občanů do zahraničí. Někteří lidé této situace zneužívají a snaží se srovnávat tehdejší situaci s tou dnešní.  Pan Dienstbier má plná ústa polopravd a lží. Zkusme si tedy říct, jaké jsou zásadní rozdíly. Naši spoluobčané kdysi utíkali před komunistickým režimem z několika důvodů. Represe obyvatelstva spočívala v jeho nesvobodě, izolaci a neustálé kontrole spojené s masáží z nejvyšších míst KSČ. Lidé, kteří odcházeli, zde nechávali majetek, známé, příbuzné. Nešli však za sociálním zabezpečením v podobě dávek, ale chtěli pracovat a postupně získat nejen hmotné statky, ale i svobodu a perspektivu zvyšování celkové úrovně vlastního života. Začátky neměli jednoduché a často museli nastartovat svou kariéru u úplného dna a vlastní šikovností a pílí vystoupat výše.

  Ti, kteří se k nám do Evropy přemísťují nyní, nepřišli většinou pracovat, ale lákadlem se pro ně staly štědré sociální systémy některých států. Možná se zdá, že jejich fondy jsou nevyčerpatelné, ale tak tomu není. Prostředky do nich musí natéct z vybraných daní, které odvádí každý pracující člověk v jakémkoliv sektoru. To znamená, že vzniká přímá úměra mezi odvedenou prací, jejím zdaněním a velikostí zásob financí určených na sociální program.  Nebude li peněz dostatek, je třeba buď zvýšit pracovní zatížení, nebo se rozhodnout zvýšit daně. Každopádně dopad bude vždy na ty, kteří pracují. Z čehož vyplývá, že nikdo normální nemá zájem živit někoho, kdo si přišel jen pro dávky. I proto obliba přistěhovalců klesá.

  Prozatím se bavíme pouze o ekonomické stránce migrace. Kulturní rozdílnost je značná, náboženská především kvůli muslimské radikálnosti nepřekonatelná.  Přesto tu jsou experimentátoři, kteří chtějí jít proti dějinám a podsouvají nám různá čísla a ukazatele slibující zářivou budoucnost multikulturní společnosti. Chceme li si však udělat vlastní obrázek, nepotřebujeme kalkulačku. Stačí pár minut logického uvažování a pochopíme, že veškerá slova a obhajoby jsou zbytečná. Evropa si zadělala na nejhorší průšvih ve svých dějinách. Migrace bude nadále pokračovat a já jen přemýšlím, kam půjdu já…

J3.K