Mohou liberálové prohrát?

  Přesto se zdá, že liberálům celosvětově dochází, že jejich útoky na demokracii začínají lidi iritovat. Toto tvrzení se zdá být při převaze liberálů v rozhodujících světových orgánech odvážné, nicméně náznaky směřování k lepšímu jsou natolik patrné, že nutí dosud s převahou rozhodující levičáky k zoufalým činům. Naštěstí lidé v různých částech už mají dost nesmyslů plynoucích ze snahy změnit jak světový pořádek, tak i logický přístup k myšlení a konání, též přírodní zákony. Díky tomu se na vrchol popularity vrací ti, pro které se činnost všech liberálů a ekoteroristů stává trapnou a jen těžko pochopitelnou. Většina z nás si uvědomuje nedozírnost následků špatných rozhodnutí vládnoucích garnitur, které dokázaly za poslední čtvrtstoletí zničit vše, na co sáhnuly.

  Světem prolétla informace o obvinění amerického prezidenta Trumpa z velezrady. Té se měl dopustit svým telefonátem s novým ukrajinským prezidentem Zelenským. Je velmi pravděpodobné, že by při jejich vzájemné blízké spolupráci na povrch vyplavaly machinace spojené s obrovskými zisky části amerických Demokratů při převratu v Kyjevě. Neidealizujme si Trumpa, je to klasický Američan. Jeho hlavním zájmem je vrátit Spojené státy do čela světového obchodu, ekonomiky a vojenské moci. On si uvědomuje, že tyto pozice díky minulé  vládě Demokratů USA ztrácí. V obchodu je válcuje Čína, ve zbrojení je zaznamenatelný progres jak u Číny, tak i především v Rusku, kde vývoj nových typů zbraní zaskočil většinu světových odborníků. A pokud jde o ekonomiku, dolar není zdaleka tak pevný, jak kdysi býval. Momentálně ztrácí Američané vliv na Evropu a Brexit je pro ně jednou z možností se na Starý kontinent obchodně začít vracet.

 Trnem v oku je rusko-evropský plynovod Nord Stream, který v podstatě odstavuje americké tankery se zemním plynem a dokáže zásobovat velkou část Evropy strategickým produktem z Ruska. Podobně agresivně se Donald chová v Sýrii, kde odmítá opustit syrská ropná pole. Na mezinárodní scéně se tak Trump chová velmi vlastenecky. Doma však za to není opozicí příliš oceněný. Poukazuje totiž na minulé přehmaty liberálů z Demokratické strany a jejich prezidentů. Odolává útokům z míst, ze kterých přichází informace často o smyšlených událostech. Už jsme zaznamenali sexuální obtěžování, krácení daní, rasismus projevený snahou ochránit jih USA před migranty ze Střední a Jižní Ameriky. Demokraté hledají jakýkoliv způsob, jak se Trumpa zbavit. Výsledkem je jeho nebývalá popularita a vysoká pravděpodobnost znovuzvolení do čela Spojených států. Trapná fraška v Senátu, kde mají Demokraté většinu, připomíná pokusy u nás odvolat Andreje Babiše při vědomí nedostatku potřebných hlasů.

  V Itálii se podařilo nynější vládní koalici odstavit Mattea Salviniho od možnosti ovlivňovat dění v zemi na úrovni vlády. Jeho protimigrační úspěšné tažení liberálové přetavili v ještě větší provoz pašeráckých lodí patřících neziskovkám. Zároveň hledají jakoukoliv záminku a důvod, který by dokázal dostat exministra spravedlnosti před soud a zabránit mu v další politické kariéře. Stávající vládní strany by se spřáhnuly i s ďáblem, jen aby se Mattea zbavily. Důsledek jejich konání? Agresivita migrantů v italských městech, zvýšená kriminalita a nebývalá popularita Salviniho a jeho strany předurčující je k vítězství v jakýchkoliv dalších volbách.

  Polská neústupnost týkající se migrace a zachování vlastního práva rozhodovat o dění v zemi se stala již předmětem řešení situace Evropským soudem. Především soudnictví v Polsku je dalším trnem v oku bruselských liberálů a neochota Poláků poslouchat a zároveň jejich velmi kladný vztah k Spojeným státům vnímá Brusel velmi negativně. Tváří našich severních sousedů v sídle EU byl dlouhou dobu skutečně příkladný kolaborant Donald Tusk, který šel často proti zájmům země, která ho do řídících orgánů vyslala. To ostatně není nic nového. Podívejme se na chování našich europoslanců, kde až na výjimky, jakou jsou členové SPD a donedávna i Petr Mach ze Svobodných (kde už není), naši zástupci preferují zájmy EU, a nikoliv národní priority. A zpět k Polsku. Výsledkem snažení bruselských elit je nebývalá podpora vlády samotnými Poláky. Podobné je to v Maďarsku, kde Orbán razantně vypudil Söröse ze země, zvítězil ve volbách a nadále patří k hlavní evropské opozici.

  Velká Británie je skutečně první vlaštovkou, kde liberálové konečně poznali tvrdost porážky a Corbyn může stáhnout obrazně ocas mezi nohy. Ačkoliv věnoval neskutečně moc energie a peněz do zvrácení výsledku referenda a změně vlády, utrpěl volební debakl. Liberálové jsou nepoučitelní. V Rakousku se jim sice podařilo pomocí manipulace shodit vládu, která v náznaku měla mnoho připomínek k vývoji v Evropě, a následně vytvořit takovou koalici, aby si mladý předseda vlády nemohl vyskakovat, nicméně Velká Británie odolala podobnému scénáři a jde z eurounijního kola dobrovolně ven.

 U nás je to také zajímavé. K liberálům se řadí ODS se svým šíleným Novotným a plačkou Fialou, Topka vedená euro požadující předsedkyní a starými strukturami Kalouskem a Schwarzenbergem, STAN, který je derivátem Topky, a KDU-ČSL už dlouho považovanými za přátele Sudetských Němců. Lze k nim přidat i ČSSD, o čem svědčí Petříčkovo halekání o potřebě přijmout syrské sirotky. Piráti jsou spíše Zelení, jejich liberalismus je spojený s epidemií ekoaktivismu. Pak tu máme exoty myslící si na post premiéra, třeba Čižinského, jemuž to životní prostředí způsobilo trvalé následky, také potencionální prezidenty Drahoše, Hilšera, Kocába, Halíka a pár jim podobných. Můžeme hovořit o štěstí, že se všichni tito semknuli kolem Milionu chvilek pro demokracii a ukázali tím svou bezradnost a bezzubost. Jak už jsme předeslali, tady nejde o svrhnutí Babiše estébáka a zloděje, ale o likvidaci překážky být ještě více pod vlivem Bruselu. A Babišovi stoupají reference, i kdyby zcizil další kus republiky. Přestože právě jeho ANO není vzorem komplexního odporu vůči EU, viz Jourová.

  Všechny výše uvedené skutečnosti dokreslují demonstrace pořádané proti lídrům opozice proti liberalismu, které je mají dostat pod tlak a jsou organizované právě liberály. Absolutní ignorace volebních výsledků, nenávist a hlučnost, nákladnost a podpora liberálních médií, to vše spojuje tyto akce v USA, Velké Británii, Itálii, Polsku, Maďarsku i u nás. Jejich neefektivita poukazuje na to, že liberálové odmítají uznat jakoukoliv porážku. I přes obrovské finanční injekce, mediální podporu a tlak na obyvatele dochází konečně k návratu lidského rozumu. Setrvačnost špatných rozhodnutí bude mít ještě dlouhý dojezd, ale zdá se, že každé další volby mohou liberálům jen uškodit. I proto se jich skutečně bojí. Neuznají žádnou další prohru. A v tom je jejich největší nebezpečí.

J3.K