Na to asi dojedeme…

   Doba však pokročila, pár lidí zapomnělo, jiní se přiučili jinde a na politické scéně se vytvořilo velmi barevné spektrum stran. Koho můžeme vidět? Především zanedbatelný počet euroskeptiků. Odejít z EU by totiž znamenalo minimum finančních zisků, žádné dotace a plno skutečně těžké práce. A to je pro naši potencionální vrchnost špatná kombinace, z toho se vlastní kapsy snadno nenaplní.  Být samostatným státem by vyžadovalo návrat k určitým normálním zvykům a osvědčeným způsobům v národním hospodářství. Zemědělství by muselo místo páchnoucích a motory likvidujících bionafty a biolihu produkovat potraviny jak rostlinného, tak i živočišného původu. Ano, rázem by bylo i máslo za cenu, při jejímž vyslovení vám nespadne čelist až ke kolenům. Také bychom se vrátili k rumu, pomazánkovému máslu, nezaorávali bychom ohnuté okurky, hermelín bychom si vyráběli v Čechách a zahraniční korporátní firmy bychom přinutili danit tady u nás. Vhodné by bylo získat oprávnění rozhodovat se sami za sebe a neposlouchat bruselské výlevy. Změnit systém školství a přípravy mládeže pro život včetně posílení manuální šikovnosti a jejího ohodnocení. Nu, ale jak bylo uvedeno výše, znamenalo by to dost práce. Je otázkou, kdo je schopen ji podstoupit. Řada malých subjektů je bez šance a jejich vstup do voleb tak spíše vypadá buď na jednorázový kšeft, nebo  na velmi odhodlaný a naivní pokus zaujmout. Bohužel, protože řada těchto snaživých lidí má skutečně zájem něco změnit, jen se nejsou schopni vzájemně dohodnout, což platí i pro Okamuru. A chybí jim podpora skutečných odborníků ve svých oborech.

  Daleko více tu máme vlezdoprdelků, tedy prounijních stran. Jejich mediální hvězdy se ohání hesly, která nás mají přesvědčit o nezbytnosti být uprostřed dění. Lhaní o tom, jak bychom byli ztraceni bez rádců z Evropské komise, jak nutně potřebujeme být součástí nejhoršího možného uskupení, ve kterém jsme se po rozpadu RVHP mohli objevit, a o naší možné rovnoprávnosti s velmocemi typu Německo, je už tak průhledné, že věřit tomu mohou jen buď velmi naivní spoluobčané, nebo ti zaslepení obdivem k jednotlivým vůdcům davu pocházejícím z většiny velkých stran.

  Přesto i tito výrazně prounijní fantastové mají mezi sebou odlišnosti. Někteří patří mezi vyložené vítače imigrantů, což hodně smrdí uplácením ze strany Sörösovo fondů a neziskovek, sem by šlo zařadit především Top09, Zelené, ODA, KDU-ČSL, také každého spojeného se Sekyrou, Drahošem, Kocábem, Horáčkem, Pánkem a dalšími pány a dámami kolem neziskového sektoru. Jejich voliči jsou poté protibabišovci, dále mládež, která prošla vymýváním mozku na našich školách a nasákla neomarxistickou náladou s touhou vytvořit euronárod bez odlišností barvy pleti, příslušnosti k mužskému či ženskému pohlaví a pocit lásky k vlasti a domovu. Je s podivem, kolik jich je a možná to poukazuje na jistou omezenost velké části obyvatelstva.

  Další povedená partička názory moc neříká, respektive si protiřečí tím, že jeden říká to, druhý ono a nakonec předseda krade. ANO je nejzáludnější politický subjekt v naší moderní historii. Neustále opakuje cosi o tom, že tady dosud byli všichni zloději, vše se dělalo špatně a stát se musí brát jako firma. Babišova firma. A jak známo, její vlastník logicky vydělává nejvíce. Jde tedy především o podnikatelský záměr schovaný do politického obalu maximálně vybarveného pozitivními symboly. I přesto mu svou důvěru dá plno voličů. Ti nejsou jen naivní. Ti jsou hloupí. Spoušť, která tu po  ANO zůstává už nyní a v mnoha odvětvích, naroste do obludných rozměrů. Až se to stane, pan miliardář si umyje ruce, odejde z politiky a v klidu si bude do konce života užívat své špinavě nabyté peníze. Pravděpodobně ho už v našich krajích moc neuvidíme, možná bude následovat Bakalu. Samotné hnutí zanikne, možná se transformuje do něčeho jiného, všichni důležití budou zaopatření a ostatní procitnou, nebo časem přestoupí jinam.

  Nu a dále tu jsou na první pohled odmítači migrantů, ovšem potichu přitakávající všemu, co se v Bruselu upeče. Amorální a prolhaní vládci z ČSSD. Přestože Babišovi nemohou přijít na jméno, svým slizkým přístupem, stále se otáčející korouhvičkou dle větru, který je zavane k zisku, a přesto s jasným záměrem, tedy být dobře placeným vazalem pánů z Berlína bez ohledu na dopad na svůj národ, jsou si velmi podobní. I proto spolu ve vládě vydrželi tak dlouho.  Navíc způsob hospodaření, kterým ruinují tuto zemi již více, jak dvě desítky let, to pokaždé, když se dostali do vlády, a jejich těsná spolupráce se svým B-mužstvem, tedy s odbory, se u nich jen těžko změní. Stačí si poslechnout předvolební sliby.

  Specifikem jsou komunisté a ODS. Každý jinak. Jde o stálice naší scény, a přestože obě strany zažily jistý úpadek, nyní se šplhají nahoru. KSČM mají tragickou minulost, takže jejich někdy zdravé názory jsou automaticky nevyslyšené. Nicméně touží po tom vrátit se zpět k jistému podílu na vládnutí. K jejich cti (byť to zní šíleně) je třeba říct, že netvrdí, že s minulostí nemají nic společného. V tom se liší nejen od Babiše, ale i od členů jiných partají, kteří přitom prošli jejich řadami. ODS je na tom trochu podobně, byla u moci, kdy se nejvíce rozkrádal státní majetek a společně s ČSSD mají máslo na hlavě. Nicméně jde o jedinou dlouhodobě pravicovou stranu, která je sice momentálně s výjimkou Klause juniora bez mediálně výrazných osobností v svém čele, ale její preference oprávněně také jdou nahoru.

  Budoucnost by mohla patřit Realistům. V těchto volbách bohužel asi ještě příliš neuspějí, přesto po stránce intelektuální jde o velmi vyspělý subjekt, a až se podaří více přiblížit široké veřejnosti, budou i díky osobě lídra a mentora Robejška skutečně zajímavou alternativou pro pravicově smýšlející voliče. Je škoda, že jejich vznik přišel tak pozdě před volbami, jejich potenciál je skutečně větší, než se udává.  

  Volby jsou za rohem a jejich výsledky mohou navždy změnit naši zemi. Pokud tápete, nelze se divit, protože letos je předvolební guláš opravdu pikantní.  Nedejte na tabulky předstartovních preferencí, na sliby znamenající krátkodobé zlepšení vaší finanční situace. Velmi pečlivě zvažujte pro a proti, uvědomte si, že peníze na jedné straně přidané musí být jinde odebrané. A věřte tomu, že tam, kde si politici myslí, že je zlatý důl, tedy v podnikatelské sféře, již narazili na samotné dno. Je smutné, že se nedokážeme semknout a ve jménu vlastenectví a budoucnosti neumíme dát najevo politikům svou vůli. Možná toho budeme jednou hořce litovat. Následky našich chybných rozhodnutí mohou být katastrofální.

J3.K