Naše plavba: Saronský záliv Přinášíme Vám článek z aktuálního čísla časopisu Yachting revue 6/2014,

  Jarní záležitost

  Myslím si, že každý má rád teplé počasí, ale každý si pod tím pojmem představuje něco jiného. Mojí hranici snesitelnosti tepla odpovídá jarní a podzimní Středomoří. Odlétnout první dubnový týden do Atén se ukázalo být správnou volbou.

  Nebudu skrývat, že patřím k těm, kteří se již do sytosti nabažili chorvatské pohostinnosti, jejíž hlavní prioritou je vydělat za maximálně 4 měsíce v roce tolik, kolik je v běžném světě možné vydělat za dvanáct měsíců. Nic to nemění na tom, že chorvatská příroda pro mě vždy zůstane krásná a přitažlivá. Nikdy jsem si pak nezkazil pohled na tuto zemi tím, že bych tam přijel v období od června do září.

  Naše redakce připravila spolu se společností Altumare pro nové předplatitele ochutnávku jachtingu v Řecku a tato akce oslovila ze dvou důvodů i mě. Za prvé jsem chtěl strávit několik dní na palubě s našimi čtenáři, abych slyšel jejich názory a mohl jsem je nějak zohlednit v obsahu Yachting Revue. Za druhé jsem byl sám hodně zvědavý na jachting v Řecku, které jsem v minulosti ještě nikdy na palubě lodi nenavštívil. Z týdenního pobytu jsme vyčlenili čtyři dny na testování lodí, které byly v době našeho pobytu v maríně Olympic Lavrio k dispozici, a tři dny na plavbu s našimi čtenáři. Během těchto tří dní jsme se snažili navštívit tolik míst, abychom pro vás mohli připravit tip na týdenní plavbu Saronským zálivem.

  Ochutnávka

  Na jaře, než začnou do Řecka létat charterové letecké společnosti, se mino jiné nabízejí dvě spojení do Atén. Přímé spojení s Prahou obstarává Aegean Airlines za přibližně 8000 korun. My jsme zvolili Air Serbia za 4035 korun s přestupem v Bělehradu. Letenky jsme objednávali v lednu na duben, což také mělo vliv na jejich cenu. Z aténského letiště do maríny Olympic v Lavriu jsme za taxi zaplatili 43 Euro a v opačném směru při návratu 48 Euro. Marína Olympic se zcela vymyká řeckému standardu a spíše bych ji přirovnal rozměry a úrovní služeb k chorvatským ACI marínám.

  První kulinářský zážitek na řecké půdě byla pro mě hned první den restaurace v maríně. Ve čtyřech jsme objednali asi osm různých pokrmů a několik litrů bílého stolního vína, abychom se o vše spravedlivě podělili. Jídlo i pití bylo vynikající a stejně tak vynikající byla i cena, kterou jsme zaplatili. V ten moment se začala u mě rodit myšlenka na zásadnější opuštění Chorvatska. Založili jsme každý stejným vkladem lodní kasu, z které jsme vše, včetně restaurací, platili. Po týdnu na vodě a po závěrečném účtu vyšla i přes velkolepé debužírování průměrná spotřeba i s veškerým pitím na 25 Euro/den/osoba. Když upustím od emocí, pak jen chladnou kalkulací, kdy jsme za celou dobu nezaplatili ani jedno Euro za kotvení, dojdu ke stejné anebo nižší ceně ve srovnání s týdnem jachtingu v Chorvatsku. Když ke kalkulu přimíchám emoce, vstřícnost místních obyvatel, absenci jakékoliv snahy vás oškubat, architekturu, kuchyni a přírodu, pak nemám do budoucna co řešit.

  Sounion

  Ze Saronského zálivu jsem si odvezl nějaké dojmy a zkušenosti, z kterých bych při další návštěvě postavil svou plavbu. Pokusím se vám to zprostředkovat, třeba se trefím i do vaší chuti. Jistě však nepůjde o trhání rekordu v uplutých mílích, nýbrž o poznávací pohodovou plavbu.

  I v Lavriu totiž převezmete loď někdy odpoledne, a tak vám už nezbude moc času na delší přeplavbu, pokud nechcete plout přes noc. Restauraci v maríně pak zcela jistě ochutnáte večer před vrácením lodě, takže není na co čekat a ven na vodu. Z maríny vyplujete východním kurzem k ostrovu Makronisos, abyste potom v poloviční vzdálenosti k ostrovu stočili na jihozápad. Vpravo před sebou uvidíte na vrcholu mysu antickou stavbu, kterou je Sounion, neboli Poseidonův chrám. Za vysokým mysem je na jihozápad otevřený vjezd do zátoky, která by mohla být po pouhých 6 mílích plavby při příznivém větru kotvištěm pro první noc. Osobně bych unaven po cestě uvítal klidný večer a noc v zátoce, navíc na tak historicky významném místě. V případě, že byste nebyli dostatečně schováni před větrem, pak doporučuji pokračovat podle pobřeží dalších přibližně 6 mil, kde u Palaia Fokaia je před větrem dobře krytá zátoka, vhodná ke kotvení. Vlevo za vjezdem do zátoky je laguna plná bójí, ale těm bych zcela jistě nevěřil a spoléhal na svou kotvu.

  Hydra

  Druhý den po snídani bych si dopřál trochu více jachtingu a vyrazil k ostrovu Hydra. Od Sounionu do přístavu Idra je to kurzem 235 příjemných 33 mil, což může být na zadobok podle síly větru a typu lodi 4 až 5 hodin plavby. Při křižování pak strávíte na vodě skoro celý den, čímž si přijdou na své i polykači mil. Okamžik, kdy se vám otevře zátoka s městem Idra, je nezapomenutelný. Domy natěsnané na svazích okolo zátoky, nábřeží plné obchodů, restaurací a kaváren a rušný život na nábřeží, který vůbec nenasvědčoval tomu, že by byl začátek dubna. Kromě popelářů, sanitky a hasičů není na ostrově žádné další auto. Na nábřeží postává spousta osedlaných oslů a mul a jejich majitelé sedí u kávy a čekají na hosty, aby je dopravili na kýžená místa. My jsme v poloprázdném přístavu kotvili zádí přímo v čele městského mola, kotevní řetěz jsme začali vypouštět tak zhruba v polovině přístavního bazénu. Několik lodí pak kotvilo také zádí k přístavnímu vlnolamu. V podvečer jsme se vydali po pěšině podle břehu na západ, první restaurant s lákavým názvem Sunset jsme vynechali a šli stále dál až k rybářskému přístavu Kamini, nad nímž lze z terasy restaurace sledovat nádherný západ slunce. Nejsem si jistý, zda jen jeden večer na Hydře stačí. Zda vůbec jeden den stačí, abyste si prohlédli i místní kláštery.

  Ermioni a Poros

  My jsme měli v plánu navštívit další den 11 mil kurzem 282 vzdálené Ermioni se známým klášterem St. Anargyroi, ale na poslední chvíli jsme od tohoto úmyslu z časových důvodů upustili. Přesto bych se tam sám příště vydal. Z Ermioni je to dva a půl kilometru pěšky na jih podle vody a pak asi kilometr do vnitrozemí ke klášteru St. Anargyroi, jehož zhlédnutí jistě stojí za to. Jistě se pak vyplatí vylézt z lodi a udělat si tam i zpět dvouhodinovou procházku. Pokud předpokládám, že zůstanu na Hydře dvě noci, pak ve středu ráno opustím Ermioni a vydám se na východ, abych po 14 mílích kurzem 82 stupňů doplul k východnímu cípu Peloponésu (Ekklisia Panagia), kde se za malým ostrůvkem schovává nádherná tyrkysová laguna, která láká nejen ke koupání, ale také ke klidné přípravě oběda a odpočinku bez ruchu města. Po obeplutí mysu s přilehlými ostrovy je naprosto jasným dalším cílem po 6 mílích v kurzu 305 stupňů pro středeční večer ostrov Poros. Na městském molu nelze přehlédnout modrou pergolu taverny Oasis, u níž jsme se vyvázali bokem, abychom před usednutím ke stolu prošmejdili uličky Porosu. Na ulici gyros za 2 Eura pro tentokrát zvítězil nad všemi ostatními gurmánskými lákadly, a tak atmosféru posezení s pohledem na vlastní loď dokreslovalo velmi úspěšně pouze typické řecké ouzo.

  Aigina

  Z Porosu jsme pokračovali stále severozápadním kurzem, abychom po dvou mílích obepluli jeho západní výběžek. Odtud je to kurzem 8 stupňů pouhých 10 mil do Perdiky na ostrově Aigina s malým rybářským přístavem, ale spoustou taveren. Perdika by ale byla pro mě i přes vynikající nabídku řecké kuchyně pro nadcházející večer a noc trochu nudná. Vyrazil bych tedy kurzem 336 další 4 míle do Eginy, abych se zde vyvázal k městskému molu, které bylo v době naší návštěvy relativně plné. Množství taveren a lidí na nábřeží je určitě příslibem toho, že tady se večer žít bude. Kdo upřednostňuje noční klid, ten by měl raději zůstat vyvázaný na Perdice.

  Poslední den plavby je tady většinou jen proto, abychom se v pohodě vrátili do domovského přístavu. Ostrov Aigina jsme za naprostého bezvětří obeplouvali severně a dočkali jsme se nedaleko jeho břehů vítané návštěvy. Trojice delfínů se rozhodla dost dlouho doprovázet náš katamaran Nautitech 44, a tak jsme leželi v řadě vedle sebe na trampolíně a sledovali jejich velkolepou exhibici. Na severním výběžku Aiginy je překrásná tyrkysová laguna, která přímo láká ke koupání. Odtud je kurzem 109 stupňů 24 mil do zátoky pod Poseidonův chrám, kde jsme před pomyslným týdnem začínali. Stejně tak romanticky zde můžeme skončit anebo pokračovat dalších 6 mil do maríny Olympic. Jak jsem již řekl, v jediné restauraci v maríně se určitě nespletete a pokud byste toužili poznat tavernami protkanou pěší zónu Lavria, pak není nic jednoduššího než taxi za 5 Euro. Pěšky je to přece jen trochu dál.

  Pokud bychom nezůstali dva dny na Hydře, pak bych mezi Poros a Aiginu zařadil jako další zastávku ještě Epidavros. Do Atén bych se lodí zcela jistě nevydával, a to ne proto, že by to nešlo, ale když budu chtít blíže poznat tak velké a významné město, pak tam na několik dní přiletím bez touhy plavit se Saronským zálivem, kterým bychom podle tohoto článku upluli 125 mil.

  Závěrem

  Na letiště je to přibližně 30 kilometrů, a tak je nutné počítat minimálně se 45 minutami jízdy. Čtyřproudová silnice s občasnými semafory v podstatě nevede městem, je na ní stále omezená rychlost, což ani jeden náš řidič vůbec nerespektoval a naháněl mi svou jízdou tolik strachu, že jsem ho požádal, aby jel pomaleji. Vyhověl mi a snížil rychlost ze 130 na 120 km/h. V tu chvíli jsem rezignoval a řekl si, že se stane, co se má stát. Každopádně to, že zase poletím přes Bělehrad, že zase požádám taxikáře, aby jel pomaleji, že se půjdu podívat na Hydře na západ slunce, na Porosu si dám gyros a ouzo a u břehů Aiginy budu vyhlížet delfíny.