Naše zdravotnictví….

  První, co vnímá, je nesmírný rozdíl mezi soukromým a státním zdravotnictvím. Ten je propastný v cenách na jedné straně a věnované péči na té druhé. I když zdaleka ne každý soukromý lékař je dostatečně kvalitní, většinou se pohybuje v prostředí, kde se omyly neodpouští a zároveň ztráta klientů a dobré pověsti stojí mnoho prostředků a může znamenat brzký konec a občas poté dojde i na trestní oznámení. Také služby bývají na podstatně vyšší úrovni a následovná kvalitní péče je většinou samozřejmostí.

  Přijdete li do státního zařízení, ve kterém jste nebyli delší dobu, často zjišťujete, že se za uplynulých 25 let moc nezměnilo. Stejné nátěry na zdech, otlučené dlaždičky, televize je nadstandard, jídlo připomíná poválečná léta. Což by člověk jistě při dvoutýdenní návštěvě špitálu jistě vydržel, přesto se v některých oblastech zdravotnictví zastavil čas. Možná ne v technologiích na sálech, ale v přímém kontaktu pacienta a prostředí ano.

  Dalším šokem je nesystematičnost a přístup personálu. Objedná li Vás lékař na určitou hodinu, nepředpokládáte, že v čekárně pobudete další dvě až tři hodiny. Ozvete li se, jste záhy umlčeni. Také případné termíny objednání se Vás často pošlou do kolen, někdy je zázrak, že se toho pacient dožije. Je znám případ, kdy velmi důležité vyšetření týkající se počínajícího onemocnění rakovinou posunula týdenní stávka lékařů o tři měsíce a pacientka následkem toho začala s chemoterapií daleko později a v době, kdy zhoubné bujení dosáhlo již takové míry, že se stalo nevyléčitelným a následovala smrt dotyčné.

  Stejně nepochopitelná je večerní výmluva laborantky na rentgenu při žádosti o cd se snímkem údajné zlomeniny. Přestože je tato služba přeplacená, tvrdila, že přístroj na vypalování cd je rozbitý a bude opraven druhý den ráno. To už na místě byla jiná obsluha, která s omluvou a ujištěním, že šlo o pouhou lenost kolegyně, cd připravila. Pacient si však musel přivstat, ujet 50km a připadal si jako blbec. Se sádrou na noze připomínající dílo antického sochaře vážící stejně, jako socha Davida a Goliáše. Zlomeným byl přitom teoreticky palec na noze. Teoreticky proto, že to rentgen neodhalil a palec bolel. Prý jistota je jistota. Šlo o třináctiletého kluka.

  Na Prahu jsou dva odborní dermatologové zabývající se onemocněními dětí. Jedna paní doktorka si zlomila ruku a v druhé ordinaci nové děti neberou.  Objednání s podezřelou vyrážkou, o které normální kožní oddělení neřeklo nic, dětská doktorka jen pokrčila rameny a zrušila očkování, proběhlo v termínu za dva a půl měsíce. U kojence. Podobné je to u zubařů. Máte kaz? Vaše chyba, přijďte za 6 týdnů. A teď se zblázněte. Nebo plaťte.

  Závěrem je tedy třeba říct, že je opravdu lepší být zdravý. A k tomu bohatý, svobodný a bezdětný. Jedině tak se nestanete závislým na občasné péči státních zdravotnických středisek, protože budete mít soukromého a tím i bohatě dotovaného lékaře, nebudete muset řešit úrazy dětí ze sportů a Vaše nervová soustava nebude zatížena manželskými spory a možnou péčí o velké množství příbuzných. Vyhnete se tak nejen psychiatrii, ale i dalším oddělením. Jen jednou možná skončíte osamocen v ,,eldénce‘‘.  To se ale bohužel často týká i těch, kteří mají kolem sebe ,,milující‘‘ rodinu. Tak nevím, stejně, jako u dopravní infrastruktury, ani tady zlepšení neočekávám.

P.S. Možná to není všude stejné, ale....

J3.K