Návrat do reality díky návštěvě Číny

  Má to svou logiku. Emanuel Macron je prezidentem svrchovaného evropského státu a podstatnou mocností kdysi tak významného kontinentu. Leyenová je šmucka, která v době svého vedení potopila jí vedené ministerstvo obrany Německa a později byla dosazena do funkce předsedkyně Evropské komise, aby následně plnila cizí rozkazy. Podepsala se pod naprosto devastující smlouvy s dodavateli pseudovakcín, jejichž obsah je dosud tajemstvím pro všechny, možná i včetně ní. Je totiž možné, že ani ona neví, co v nich je. Jistým se však stala obrovská nákladnost tohoho ,,byznysu“ pro jednu stranu (všechny státy EU) a výhodnost pro Big Pharmu a Leyenovou. Následné zkoumání začerněných smluv a jejího mobilního telefonu, kterým byla ve spojení s vedením farmaceutických firem, žádné výsledky zatím nepřineslo a Leyenová údajně míří do vedení NATO. Její destrukce další instituce může pokračovat. Třeba prosadí Green Dealk i v armádách a budou jezdit elektrotanky.

  Číňané jsou na některé události velmi citliví. Leyenová otevřeně proti Číně a jejímu spojenci Rusku vystupuje. Stojí za řadou sankcí a je jednou z hlavních tváří v konkurenčním boji EU a Číny. Zároveň má tendenci radit Pekingu v oblastech vnitřní i zahraniční politiky. To už je dost důvodů, proč ji nechat ztrapnit při odletu zpět domů. Její odbavení mezi běžnými klienty leteckých společností včetně pasové kontroly bylo jen završením ignorace návštěvy osoby, z níž si v Evropě mohou všichni sednout na zadek, ovšem svět si může dovolit ji ignorovat. On i samotný průběh cesty do Číny byl pro ni nedůstojný a odpovídal úctě, kterou k ní musí rozumní politici mít. EU není stát, nemá svou vládu a ministry, průmysl i obchod, Evropská komise je pouze samozvaný orgán, jehož pravomoce jsou naprosto pofidérní. Je s podivem, jak mocnou institucí je pro evropské liberály a jak podřadnou se ukázala být pro vedení Číny či pro Rusko. Není tomu tak pokaždé, ale tentokrát je třeba Pekingu bezvýhradně zatleskat. Evropská unie není nijak významným partnerem.

  Macron dostal pravděpodobně solidní ,,nalejvárnu“. Tady jsou pocty, bereme Tě jako hlavu velkého státu, ale… Nebudeš vystupovat proti Číně. Nebudeš mopslíkem USA, protože jste Spojenými státy zneužíváni ve všech směrech a my s Tebou pak nebudeme spolupracovat. Přestaneš podporovat Ukrajinu, protože… Za to s Tebou uzavřeme pro obě strany výhodné smlouvy a dáme Ti prostor k potlačení nepokojů v Tvé zemi. O Taiwanu nechceme slyšet ani slovo s nehrabej se v naší demokracii. Asi tak nějak to v Pekingu v jednacích sálech mohlo vypadat. A Macron se vrátil domů a začal vystupovat. Výsledky znáte. Jeho slova o potřebě vzepřít se nadvládě USA nad Evropou zazněla hned po příletu. Také zmínil hospodářské smlouvy s Čínou a nijak se nezastával Leyenové, která původně odlétala s ním. Kdysi hrdá Francie byla poučena o tom, že v rámci Evropské unie výrazně upadá a měla by se zamyslet nad tím, co pro ni bude v budoucnu výhodnější.

  V kontextu s výše uvedeným je evidentní, do jakého lejna šlape naše vedení létající na Taiwan a rozumující o demokracii ve Východní Asii. Krátkozrakost a tupost Vystrčila, Pekarové Adamové a ministerstva zahraničí pod vedením Aspenem ideologicky zpracovaného mládežníka Lipavského jsou v porovnání s Macronem zjevné. Návštěva Pekingu i Moskvy by měla být i pro naše vládní představitele povinná. Otázkou zůstává, zda li by při návratu nemuseli procházet kontrolním rámem na letišti nazí. Takovou úctu by k nim v Číně nyní asi měli. Leyenové srazili hřebínek a ukázali jí, kam patří. Ti naši by dopadnuli ještě mnohem hůře. Možná by je tam ani nepustili. Jenže důsledky této skutečnosti mohou být v době změn poměru sil na světovém kolbišti.pro nás opět jen katastrofální.

Jindřich Kulhavý