Nejde jen o Andyho

  Díky nynější politické situaci se na povrch dostávají dosud ukryté kauzy. Pomalu a opatrně, nicméně díky boji mezi vládními partnery můžeme očekávat, že jich bude více. Jen hloupý člověk by si mohl myslet, že politika lze dělat čistě a průhledně. Již samotná její podstata je souborem kompromisů, dohod a schopností domluvit se. Občan je především voličem, nikoliv koncovým zákazníkem politiků, tomu také odpovídá vztah mezi elitami a prostým lidem. Vzhledem k tomu, jak často se volby konají, je pravděpodobné, že vládnoucí strany zajímá občan jednou za dva roky. Zbytek doby jde většinou o upevňování moci, získávání majetku a lechtání ega. Dav je poté nástrojem, který má znamenat sílu vůdce. Podaří li se získat a manipulovat davem, je to klíč k úspěchu. Tomu je třeba podřídit marketing a reklamu, získat média.

  Voliči si před většinou voleb přejí změnu k lepšímu. Tu slibuje kde kdo, lid se nechá snadno ukolébat. Nepochopí totiž, že většina nových politických stran a hnutí jsou především podnikatelské subjekty, které mají přání dostat se k rozdělování peněz. Standardní strany ztrácí na síle, zmenšuje se členská základna, přeběhlíci hledají větší šanci na uplatnění se. Takto vznikly Ústvit, Věci veřejné i ANO. V čele stál či stojí mocný guru, který investoval do začátku určité peníze, nicméně ty se při vstupu do vlády či parlamentu mnohonásobně vrátí. Naivita lidí, kteří si myslí, že hmotně zajištěný podnikatel jde do politiky bojovat za práva občanů, je značná. Všem šlo a jde doposud o peníze a moc. Dosud se tu totiž obohacovali všichni.

  ANO je dotaženo téměř k dokonalosti. Agresivní vůdce s vyjadřováním sedláka, několik matadorů přešlých odjinud, pár všehoschopných přisluhovačů spojených s Agrofertem, a nakonec fanatičtí řadoví členové, doufající, že si jich šéf všimne a katapultuje je nahoru. Taktika sdružení je jednoduchá. Dosud tu všichni kradli a my tomu učiníme přítrž. Takže kritika směřující na všechny strany, ovšem s výjimkou vlastních řad. To vše při zneužívání dosáhnuté moci k zametání stop za minulostí i současností, která se týká samotného šéfa a majitele. Nejdříve bylo třeba si vybrat cíl, na který se bude mířit. Odnesli to malí a střední podnikatelé, také konkurenti Andreje Babiše. Dále najít někoho, kdo může za případný neúspěch. Miroslav Kalousek se výborně hodil. Nalézt silného partnera. I přes počáteční problémy se podařilo ulovit největší rybu, tedy Miloše Zemana. Výhodou byla navíc slabost koaličních partnerů, Bohuslav Sobotka chce za každou cenu do Bruselu a díky dlouhodobé kariéře je snadno zranitelný. Zkáza mohla začít.

  Hnutí ANO se drží u moci už pár let, to i přesto, že jediným skutečným programem je nashromáždit co nejvíce majetku a moci pro svého předsedu.  Jeho práci na Ministerstvu financí budeme moci hodnotit až tehdy, dojde li k předání úřadu někomu nespřízněnému. Lze se obávat, že větší nepořádek ještě nikdo neviděl. Babiš si totiž s účetnictvím a čísly moc nerozumí. To překvapení z jeho vedení důležitého ministerstva bude hrozivé. I proto se nechce vzdát této pozice, potřebuje do voleb utajit, jaké jsou jeho ekonomické znalosti. Agrofert je totiž výsledkem práce rozsáhlého týmu, jehož je Babiš pravděpodobně pouhým koordinátorem a nyní i ochráncem. A je třeba vidět, jak některé podniky získané všelijakým způsobem pod jeho vedením chřadnou. Namátkou Kostelecké uzeniny a výsledky testů kvality. Propad výrobků z tohoto masokombinátu je tragikomický.

  V závěsu za Andrejem Babišem jdou Pelikán, Jourová, Jermanová, Stropnický, Janeček.  Především ministr spravedlnosti Pelikán je naprosto protilidovým nástrojem souboru ANO. Jeho názory týkající se islámu a jeho odpůrců a vlastenců zároveň hraničí s rasismem obráceným proti vlastnímu národu. Také podpora exekutorů je podezřelá.Podobně je na tom eurokomisařka Jourová, jejíž nedostatek provozní inteligence je do očí bijící. O špatném herci Stropnickém v čele armády není třeba ani hovořit. Nesmíme na ně zapomenout, ANO už není jen Babiš. Škodí všichni.

  Veškerá kritika mířící proti Babišovi je jím vzápětí označena jako lež. Nařčením z lhaní to však vždy končí, uvedený prohřešek je skryt a následuje útok. Přitom fakta bývají jasná, každý jiný občan by byl záhy potrestán. Mocenský kolos Andreje Babiše však zatím sice skřípe, ale jinak ještě pořád funguje. Soukromá policie sbírá informace na každého, kdo by mohl stát ANOFERTU v cestě. Demagogie vyhovuje voličům a fanouškům Babiše natolik, že věří i vzestupu preferencí do nadpozemských výšin. Bohužel svou vinu na tom mají i ostatní propagonisté na politické scéně. Nelze však akceptovat to, že krást je běžné. To platí pro vlády minulé, ale i tu nynější. Jisté je, že soupis všech lumpáren Andreje Babiše za krátkou dobu ve vládě je daleko delší, než ten ostatních členů vlády včetně Sobotky za celou jejich kariéru. A ujišťuji vás, že do čela této země nepatří ani jeden z nich. Pořád máte pocit, že je důvod se smát?

J3.K