Není na čase přejít do útoku?
www.inadhled.cz Další z řady násilných činů vedených proti neznámým a nevinným chodcům na ulici otřásl Evropou již méně, než by se ještě před rokem dalo očekávat. Mrtví na ulicích a ve veřejných prostranstvích se stávají koloritem kdysi bezpečného kontinentu. Organizované gangy i jednotliví rádoby mučedníci se zbraní v ruce ohrožují kohokoliv, kdo se jim připlete do cesty. Nikoliv střelné zbraně, ale nože, sekyry, auta se staly nástrojem vhodným k usmrcení civilistů. A čím více, tím lépe. Islámský stát se poté přihlásí ke všemu, tedy klidně i k pádu někoho známějšího ze štaflí. Lidé si už pomalu zvykají na následující skutečnosti.
1) Násilníkem bývají výhradně muslimové. Je jedno, přišli li do Evropy nedávno či už je to déle, narodili li se už v Evropě, nebo jde o fanatické přívržence, kteří se k islámské víře přidali až v průběhu svého života a časem se navíc zradikalizovali. Ve všech případech se řídí přikázáními koránu, vyzdvihují proroka Mohammeda a uctívají Alláha. Čiší z nich neúcta k životu, nenávist k jinému vyznání víry, k prostředí, ve kterém musí žít s ,,nevěřícími‘‘, ač jsou u nich doma. Nechtějí diskuzi, toleranci neznají a násilí je jejich způsobem projevu.
2) V policejním hlášení a následovném zpravodajství v médiích je pachatel nejdříve vykreslen jako labilní jedinec s psychickými problémy, občas pod vlivem drog a alkoholu (což je zvláštní, neboť alkohol mají muslimové jaksi zakázaný), nikdy však jako radikální bojovník za získání nadvlády nad ďaury v Evropě. Později se dozvíme náboženství, které zločinec vyznává, a protože jde o muslima, je nám vzápětí vysvětleno, že šlo o jedince bez napojení na nějakou organizaci. Jsme ujišťováni skvělou prací policie. Až časem zjistíme, že bylo zatčeno pár rodinných příslušníků a kamarádů dotyčného, ovšem k terorismu to má pořád daleko. Novináři typu Fendrych jsou schopni zorganizovat besedu se zástupci muslimů, kteří se od všeho distancují a arogantní pisálek či redaktor nakonec zaútočí na každého, kdo upozorní na zvrhlost směrnice EU týkající se držení zbraní s tím, že jde o sbírání politických bodů.
3) Vzápětí po činu se objeví desítky ozbrojených policistů v prostorách obchodních středisek, na nádražích a dalších veřejných prostorách, což je u nás zatím úsměvné. Terorista totiž udeří tam, kde nikdo takový nebude.
4) Noviny se ještě chvilku zabývají tragickou událostí, ovšem bez upozornění na to, že je jen otázka času, kdy to přijde i k nám. Za relativně krátkou dobu vše vyšumí.
5) Politici kondolují, mluví o tom, že se zastrašit nenecháme, což jim můžeme věřit, jsou pečlivě hlídáni, vzápětí podepíšou patřičné listiny, které schválí přijetí většího počtu migrantů, než byl původní slib, a zároveň jim přidělí takovou podporu včetně bydlení, že i úspěšní romští výběrčí sociálních dávek blednou závistí.
6) Kdokoliv upozorní na nesmyslnost dovozu migrantů a snahu o jejich integraci, je vzápětí umlčen, vystaven na pomyslný pranýř a označen, jako rasista, xenofob a obecní blb. Odpovědí je poté grilování v médiích, riziko trestního stíhání a občas i represe.
7) ČT okamžitě připraví zpravodajský blok, jehož úkolem je vysvětlit davu, že se vlastně až tak moc nestalo, a my můžeme být v klidu. Na obrazovce se mihnou opět ty samé tváře, rozeberou ,,odborně‘‘ nastalou situaci, de facto se dozvíme, že u nás je klid, a tam někde si to starousedlíci téměř zavinili sami. Pravda je zakázaným slovem stejně, jako správné pojmenování a projev nesouhlasu s oficiálním přístupem.
8) OSN a EU ústy svých čelních představitelů nadále přesvědčuje svět o potřebě postarat se o nebohé přistěhovalce, být solidární, a až nakonec se zmíní o potřebě namíchat bílé etnikum s tím ostatním. Důvod neuveden, ale jedinci vybavení schopností podprahově vnímat tuší především obrovský byznys a moc soustředěné do rukou skutečných elit světa.
Důsledkem toho všeho je, že si plno lidé ani náznakem neuvědomuje měnící se svět, rizika spojená s událostmi ve světě i na naší politické scéně. A ti, kteří ví, o co jde, jsou opět označováni za blázny xenofoby a rasisty. Chybí skutečné seznámení s realitou. Tím se dostáváme k tomu, že jsme pasivní, nejsme připraveni na drsnou budoucnost. Nebudeme li se nyní stavět do pozice vlastníků a pánů této země, kteří jsou ochotni se za ni porvat s celým světem, jednou budeme pouhými otroky novodobých dobyvatelů.
Nejlepší obranou je však útok. To znamená, že je nejvyšší čas se postavit islámu, jeho propagátorům a praktikám, které k němu patří. Zabránit šíření této víry, postavit na okraj společnosti každého, kdo je s ním spojený a prosazuje jeho učení. Být tvrdší, než jsou oni, a dát jim najevo, že tady jsme doma my. A hlavně přestat jen tlachat. Přejdeme li včas z pasivního pozorování do aktivního protiútoku, zpočátku nenásilného, ale v případě potřeby použít více, než adekvátní prostředky, pak máme šanci přežít i tento nálet kobylek. Je třeba to udělat co nejdříve.
J3.K
