Není to už podezřelé?

  Není to tak dávno, co byl Donald Trump nadějí pro jednu část světa a pohromou pro druhou. Obavy z jeho činnosti prováděné z oválné místnosti v Bílém domě trápily především globalisty, bankéře a zbrojní magnáty. Stačil konec minulého týdně a plachetnice  jménem Trump nabrala vítr do plachet, bohužel jiným směrem, než jsme doufali. Nejdříve přišlo bombardování Sýrie, které mělo být odvetou za použití bojových chemických látek. Stále více se zdá, že šlo o naprosto ničím nepodložený atak svrchovaného státu, případně dokonce zinscenovaný pokus zdiskreditovat ještě více syrského prezidenta Asada. Velké množství pochybností vzbudil u odborníků údajně použitý sarin i chlór, také způsob zdokumentování prostředí, kde k údajnému útoku těmito látkami došlo.

  Už samotné technické nedostatky v dokazování incidentu, který vzápětí vyvolal americkou akci, by měly stačit na to, aby došlo k pečlivému prošetření, zda li se něco skutečně stalo, a pokud ano, jaký průběh byl skutečností. Až poté mohla přijít na řadu úměrná reakce. Navíc celá akce měla tolik rozporuplných ukazatelů, že vyslat byť jedinou raketu by bylo trestuhodné. Nic takového se nestalo. Donald Trump učinil rozhodnutí, které jaksi nekoresponduje s pár dní nazpět vydaným prohlášením o legitimitě Asada v prezidentském úřadu, a vyslal na Sýrii doslova kanonádu, která moc materiálních škod neudělala, ale může mít dalekosáhlé důsledky. Nebo se událo ve Washingtonu něco jiného a Trump se dostal pod tlak Pentagonu?

  Naši politici s výjimkou prezidenta Zemana se rozhodli reagovat na chlup stejně. Odsoudili Asada za neprokázané použití sarinu a chlóru (které ochotně potvrdila organizace Lékaři bez hranic, která hrála hlavní roli už několikrát během incidentů na Blízkém Východu) , a podpořili Spojené státy v jejich agresivní rétorice. Ta samozřejmě míří i proti Rusku, což vyhovuje unijní doktríně. Takže všichni ruce nahoru a tleskat, přestože ještě před týdnem byl Trump považován za blázna. Co se bude dít, podnikne li podobné kroky na Korejském poloostrově? KLDR je samozřejmě jednou z posledních bašt vyloženě diktátorského komunistického režimu, nicméně riziko velkého konfliktu s množstvím mrtvých si uvědomují především v nedalekém Soulu. Bude potěšení i tentokráte, podobně, jako když bylo atakováno Srbsko?

  Koncem týdne opět bouchaly bomby, nákladní vozidlo si to zamířilo na pěší zónu. Nečekaně umírali buď křesťané, nebo skuteční Evropané. Papež údajně soucítí se všemi mrtvými, každého to opět nepříjemně zaskočilo a překvapilo. I přesto si neziskovky převáží další mladé muže do kolabující Itálie, Švédové se nadají zastrašit, Norové vyplašit údajně mladým Rusem sympatizujícím s ISIS a kopští křesťané budou nadále nosit na svých zádech terč, do kterého se beztrestně trefují šílení a krvelační muslimové. Mezitím nám Schulz i Merkelová nadále vyhrožují, nebudeme li dodržovat kvóty na přijímání migrantů. Není třeba, Praha v centru pomalu černá, ubytování pro šest tisíc nově příchozích z Afriky a Blízkého Východu je připraveno.

  Není to šílené? Pánek vychvaluje úspěšnou integraci muslimů ve Švédsku a Německu, po Čechách a Moravě nám jezdí do škol různí imitátoři hodných vyznavačů Proroka, média nás oblbují. Předseda vlády říká vždy to, co se naučí na posledním pracovním setkání, tedy pokaždé něco jiného, šílený Schwarzenberg nás uráží s tím, že nejsme, jakožto malí Češi, solidární s lidmi, kteří údajně prchají z válkou sužovaných zemí před jistou smrtí, bohužel bez dětí a manželek, a my jen kroutíme hlavou a doufáme, že bude dobře. Nebude, zůstanou li u moci ti, kteří tam jsou. Situace kolem nás volá po naprosté výměně elit. Otázkou je, kolik lidí to chápe? Dle volebních preferencí téměř nikdo. Skoro to připomíná boj Dona Quichota s větrnými mlýny.

J3.K