Novorusko…
Je to pár dní, co jsme předpovídali Putinův záměr získat přístupovou cestu ke Krymu po pevnině a v neděli ruský prezident veřejně vyhlásil záměr nechat vzniknout na jihovýchodu Ukrajiny nový stát, samozřejmě za podpory Ruska. Není nic jednoduššího zničit vše, co stojí v cestě a poté nabídnou pomoc při rekonstrukci poničeného. Podobným způsobem se kdysi postavilo za podpory Ameriky poválečné Německo.
Nejde jen o to, že se na tomto území momentálně bojuje ruskými zbraněmi pod dozorem jejich vlastníků v řadách separatistů, ale nachází se zde především nejbohatší oblast samotné Ukrajiny. S novým státem by samozřejmě nebyl problém se o magistrále směrem k Sevastopolu dohodnout a stejně by bylo jen otázkou času, než by se Novorusko, jak jej Putin sám nazval, stalo součástí Ruské federace. Asi tak vypadá náš další tip ve vývoji situace ve válečné zóně.
V kontextu tohoto dění je o to více vidět, jakou roli hraje ve světovém dění Evropská unie. Vynecháme li její obrovskou provozní režii, nic jiného velikého nezmůže. Možná měla být kdysi při svém zrodu něčím takovým, jako je jazýček na vahách mezi USA a Ruskem, hospodářsky posílit pozici mnoha evropských států a její Euro se toužilo dostat svou důležitostí na úroveň amerického dolaru. Momentálně ji však nikdo nebere moc vážně a v blízkosti jejích pomyslných hranic se bojuje bez jakéhokoliv ostychu. Putin svými plány vrátil svět minimálně o 40 let zpět. Měny se kymácí, zbraně chrastí a na frontě umírají lidé.
Kyjev je ve svízelné situaci, nikdo mu moc nepomůže, ruská vojska a jejich příznivci likvidují vojenskou techniku, bojové prapory i dobrovolné oddíly jako na běžícím pásu, blížící zima je na spadnutí a ruský plyn jen tak nepřiteče. Na východní frontě bude ještě horko. A Sobotkovo prohlášení o potřebě řešit vše diplomatickou cestou znamená v překladu: ,,Nechceme dráždit kobru bosou nohou.‘‘ A že bosí opravdu jsme.
J3.K
