Nynější situace odděluje zrno od plev
www.inadhled.cz Boje v Sýrii a neúspěchy turecké armády narážející na urputné syrské síly podporované částečně kurdskými milicemi, a především Rusy, vytvořily prostředí vhodné pro vydírání Evropy tureckým prezidentem Erdoganem. Není třeba předstírat, že peníze, které do jeho rukou vložila po jednáních už dříve Angela Merkelová, by mohl použíti lépe než na proválčení v zemi, ve které je agresorem. Ty mu však již evidentně došly. I přes omlouvání se, že další splátka, respektive Angelina úlitba tureckému bohovi držícímu ruku na klice dveří bránících dalším migrantům v cestě do Evropy, ještě neodešla, je vcelku jasné, že řada evropských zemí již pochopila, že byla vydírána a bezpečnost si ani za mnoho miliard eur nekoupila.
Erdoganovi se konečně podařilo to, k čemu politiky rozumně uvažující lidé nabádají již dlouho. Vzepřít se strůjcům migrace a začít bránit hranice Evropy a jednotlivých zemí. Nespoléhat se na dobrotu osmánského prezidenta toužícího po dalším rozšiřování své říše a zapsání se do seznamu nejvýznamnějších předchůdců na cařihradském trůnu, ale začít se konečně věnovat tomu, pro co byli voliči zvoleni. Tedy o péči o svou zemi, její ochranu a rozkvět. Turek otevřel hranice, propustil řadu kriminálníků z Afganistánu, Pákistánu, Iráku a Afriky, nazval je Syřany a dopravil ve velkém počtu na hranice s Evropou. Má jich v zásobě až 3,5 milionu, protože sám své hranice na východu země příliš nebránil. V těch místech se zajímá pouze o Kurdy, pro které nemá jediného dobrého slova.
Chabá obrana řeckých hranic ani zdaleka nepřipomíná to, co si představujeme pod výrazem ochrana Schengenského prostoru. Pár smotaných kol ostnatého drátu a policisté s obušky stojící 15 metrů od sebe nejsou pro chamraď vyškolenou v boji žádnou překážkou. Navíc schopnou vytvářet si živé štíty z vlastních dětí. Představa, že by někdo z Evropanů vzal svého malého syna či dceru a nesl ho před sebou tak, aby jemu samotnému nikdo nic neudělal, je nereálná. Ne tak u národů, které se sem hrnou z východu a jihu. Jejich porodnost je natolik vysoká, že dítě je pouze materiál a řada tamních otců a matek je bere jako důsledek svých sexuálních eskapád. Důkazem je schopnost omotat vlastního potomka výbušninou a vypustit ho páchat zlo, důsledkem čehož je jistá smrt dítěte. Až nám bude opět ve své kampani ukazovat Pánkův Člověk v tísni obrázky hladovějících dětí, uvědomme si, v jakém prostředí tito nevinní přichází na svět a co vše vede k jejich hladovění a nemocím. Není to náš přístup k životu, ale ten jejich rodičů. Vzbuzuje li to ve Vás soucit, což prvotně má, pak vězte, že řadě rodičů těchto dětí je víceméně jedno, kam je přivádí a jakou pro ně mají budoucnost. A v extrémních případech je mají i jako svůj štít. Ostatně to připomíná romské rodiny plodící děti jako na běžícím pásu a vytvářející prostředí pro solidní výši přijímaných sociálních dávek.
Vraťme se k obraně hranic. Zatímco řada zemí již nabídla či dokonce poskytla pomoc řecké vládě v podobě vojáků a policistů vyslaných na turecko-řecké hranice, mezi ně se řadí Maďarsko, Rakousko, dokonce i Česká republika, to proto, že si odpovědní uvědomují, že jednodušší je zastavit příliv migrantů hned u zdroje než později řešit následky s rozesetými kobylkami po celém kontinentu, existuje dost jiných, kteří volají po otevření řeckých hranic. V první řadě to jsou Němci. Nikoliv všichni, ale vládní koalice a nejhlasitěji řvou Zelení. Naši západní sousedé už se zbláznili, což platí i pro italskou vládní kliku. Jinde už však naplno chápou chybu, kterou byla a je politika Angely Merkelové. Převlíkne znovu kabát, nebo bude stát tvrdě za svým?
Slyšet jsou však také velké neziskovky čerpající obrovské peněz z národních rozpočtů a od společností George Söröse. Takový Martin Rozumek z organizace podporující integraci migrantů a stojící za snahou omladit u nás zachycené migranty tak, aby byli soudem předáni do ústavů určeným pro mladistvé, přestože věkem patří k třicátníkům, se přímo dožaduje, aby Řecko dodržovalo mezinárodní dohody o migraci a uvolnilo stavidla. Rozpočet jeho organizace je cca 35 milionů korun, takže by se mu jistě na základu nárůstu počtu příchozích podařilo udržet si své zlaté koryto. A není sám. Takoví Lékaři bez hranic vycítili svou šanci a podílí se na pašování lidí nejen na svých lodích ve Středozemním moři, ale i podél srbsko-maďarských hranic a jinde.
Momentální stav a alarmující bezbrannost v situaci, kdy před branami Evropy stojí 4x tolik lidi než dosud, ukazuje na neschopnost evropské diplomacie, nepřipravenost ozbrojených složek a ideologicky vytvořenou laxnost při přípravě ochrany vysněného Schengenského prostoru. Odmítnutím několika zemí nechat se dál vydírat Tureckem a veto Řecka při rozhodování o podpoře Erdogana v bojích o sever Sýrie byla započata spolupráce při ochraně Evropy. Nakolik bude dostatečná, to uvidíme záhy. Jisté je, že bez ostré munice a nekompromisního přístupu při potápění lodí pašeráků, překonávání ochranných pásem a ostnatých drátů to nepůjde. Evropa je na rozcestí a jednotlivé národy se konečně mohou rozhodnout, na jakou stranu se přidají. Na jedné je německý destruktivní přístup ovládající EU, na druhé je ochota bojovat za Řecko a východ Evropy. Zapamatujme si všechny grázly z neziskových organizací parazitujících na národních rozpočtech, také politicky korektní liberály, na ně přijde čas později. A postavme se čelem k situaci, která nastala. Jedině tak jsme schopni předat našim dětem zemi, ve které se nebudou muset bát jednou žít. Teď se láme chleba a rozhoduje se o tom, zůstane li Evropa křesťanská, či změní li se ve válečnou oblast.
Jindřich Kulhavý
