O andulkách všeobecně

 Význam latinského pojmenování - latinské slovo "Melopsittacus" znamená "zpěvný papoušek", "undulatus" znamená "vlnkovaný". 

níže - vlnkování na zádech

  Andulka vlnkovaná - původním pojmenováním "papoušek vlnkovaný" - patří mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější malé papoušky chované v zajetí, hlavně pro jejich přátelskou povahu, rozmanité zbarvení ( od albinotických bílých andulek s červenýma očima, po citrónově žluté, všech odstínů modré, petrolejové, olivové po všechny odstíny zelené, až po kouřově šedivé, strakaté, duhové atd. ), ale také pro jejich celkovou nenáročnost a odolnost.

níže - příklad různorodosti zbarvení mimo klasické zelené

  Ve své domovině, ve volné přírodě žijí andulky daleko od lidí a jejich obydlí, uprostřed nejvyprahlejších částí australského vnitrozemí, v jednotlivých hejnech čítajících pár stovek jedinců. Zbarvení divokých andulek je klasické a hlavně nenápadné - zeleno-žluté s černým vlnkováním s indigově zbarvenými ocasními pery. Samce a samice lze od sebe rozeznat při rychlém pohledu pouze podle zbarvení ozobí, pokud se zrovna nejedná o mladé jedince. Samci mají ozobí modré, samice hnědo-béžové. Toto klasické zelené zbarvení peří andulkám pomáhá přežít v divoké přírodě a unikat tak pohledům jejich nepřátel, kteří je loví. Vlnkování slouží jako maskování v trávě – podobně jako u tygrů a stejně tak za letu, kdy nepřítele mate.

  Zde v Austrálii se andulky živí hlavně semeny trav. V jejich jídelníčku ale nalezneme i všelijaké druhy zelených rostlin, bobulí či plodů. V hlavní době jejich dozrávání se jednotlivá hejna andulek spojují často do jednoho velkého, které může čítat nakonec i miliony jedinců. Spojení v takové hejno zaručuje andulkám více možností, než se na první pohled může zdát. Nejen že jsou ve větším bezpečí, ale také si vyměňují zkušenosti a informace či si zde vyhledávají například svého životního partnera.

  Pokud jeden z páru zemře, druhý z páru je schopen si najít nového druha a žít s ním dál v pevném svazku.

  Jejich život v Austrálii je mnohem drsnější, než v klecích našich domovů. Teplota se zde pohybuje přes den kolem 45°C a v noci klesá až k -4°C.

  Ve své domovině jsou andulky nomády, kteří se stěhují a migrují i stovky kilometrů z místa na místo - hlavně kvůli zdroji potravy. Velice rády se zdržují v blízkosti napajedel, která pravidelně navštěvují. Pokud nemají možnost navštěvovat napajedlo, dokáží pít například třeba jen i kapky rosy z listů rostlin. Ve výjimečných případech dokáže andulka přežít bez vody až 25 dní, z čehož svou denní dávku tekutin získává z přijímání zelených rostlin.

  V našich domovech se andulky zabydlely tak dobře, že jsou na prvním místě v oblíbenosti a četnosti. Právě jejich přátelská povaha, nenáročnost a odolnost je staví na toto nejvyšší místo v pomyslném řebříčku oblíbenosti.

  Závěrem – když jsem měl svou první andulku, měla prostě klasicky modrou barvu s bílým lemováním a černým vlnkováním. Netušil jsem, kolik barevných variant již existuje a bylo vyšlechtěno. Se smíchem se nyní mohu pochlubit, že jsem si rozšířil obzor a mohu se chlubit širokou škálou barevných variant – ale to se může stát právě dalším tématem mých článků.

  PS: Nezapomeňte. Andulky vlnkované žijící ve volné přírodě, patří mezi jedny z nejlepších ptáků na světě v manévrování za letu. Dopřejte jim proto i u vás doma možnost volného prolétnutí. Zajisté vám to rády ukáží.

Avšak pozor na otevřená okna.

 Text a foto Věroslav Bardoun