Odchody přináší tajenky…

  Tisk má náhle opět o čem psát, vyrojí se hromada spekulací, domněnek, ozvou se různí lidé. I tentokráte jsme podobnému průběhu neunikli. Okamžitě jsme získali informace o tom, co vše dotyčný dokázal, jak dlouhé měl prsty, s kým se znal, kdo za ním stál a komu pomohl, přidali se zástupci protikorupční policie s tvrzením o počátku vyšetřování v souvislosti s nedávnou prezidentskou amnestií. Což moc nechápu, pokud má policie podezření, proč nemlčí a nevyšetřuje dále. Někdo úplatek vzal, jiný dal, další provedl službu. Zemřel jen jeden z nich, pořád je koho vyšetřovat.

   Je jedno, zemře li významný člověk, nebo je li tím odchozím běžný občan. Po každém z nich zůstane nějaký majetek a resty zároveň. U podnikatelů je to o dost horší, neboť po nich většinou mimo nedokončené práce a neuskutečněné vize zdědí pozůstalí i hromadu tajemství a povinností. Neviděli vždy do karet a do hlavy tomu, který je opustil. I po Petrovi Kovarčíkovi. Mluví se o šesti stech milionech korun ve švýcarských bankách.  Ty už prošetřuje tamní složka policie.

  Spletité vlastnictví firem možná způsobí jejich ztrátu, jednou by stálo za to zjistit, co vše takto ve švýcarských sejfech za posledních 70 let zůstalo. Jsem si skoro jistý, že nadnesené rčení o bohatství této alpské země, které údajně  stojí na zlatých židovských zubech odebraných za války Němci a přetavených ve zlaté cihličky není daleko od pravdy.  A protože už tento majetek možná dochází, pouští se švýcarská justice do vyšetřování a zabavování majetku obyvatel cizích států. Nejde jim o zjištění původu a ani o stát, kde k trestné činnosti došlo. Mají postavený zákon tak, aby při prokázání nekalých praktik došlo k zabavení uložených peněz a obohatilo se tak samotné Švýcarsko. Často jde o miliardy a tento trezor uprostřed Evropy už zdaleka není tak bezpečný. To je ale na jiný článek.

  Vrátíme li se k smrti našeho podnikatele, uvědomíme si, že vždy je nejhorší nenadálý odchod člověka v plné síle. Ten se rozhodně nepřipravuje na předání všech náležitostí svým nejbližším, začíná tedy mravenčí práce, při které se nakrmí pár supů, zbytek se snad někdy podaří zachránit. Je to tak pokaždé. Nicméně jen po těch nejvýznamnějších opravdu něco zůstane. Po Da Vincim mnoho děl a znalostí, po Einsteinovi teorie relativity, Archimédovi zákon o tělesu ponořeném do kapaliny a po Petrovi Kovarčíkovi výrok o partnerství s Kateřinou Brožovou:,, Šlo o nejdražší eskort v životě.‘‘. I když dokázal mnohé, tímto si mne získal nejvíce. I když neznáme pozadí jejich partnerství, zdá se, že nazval věc pravým jménem. A to neumí každý. I když si ho vybral sám....

J3.K