ODS se omlouvá za Klause?

  Václav Klaus ml. svým postojem k EU, migraci a problematice indoktrinace ve školách, ke genderovému inženýrství používá jak logické myšlení, tak i argumenty vycházející ze selského rozumu. Nepodléhá sluníčkovským idealistickým náladám, není ovcí podřizující se zavedeným způsobům postupu schvalování eurounijních směrnic implementovaných automaticky našimi poslanci do zákonů České republiky. Není zastáncem praktik, kterými EU svazuje jednotlivé členy a zavádí direktivní způsob vládnutí. Praxí ve školském systému má skutečně profesionální náhled na změny, kterými prochází prostředí výchovy mládeže a je schopen ukázat na řadu nešvarů spojených s chováním neziskového sektoru při ovlivňování myšlení nastupující generace. Je mu vytýkána jistá názorová blízkost s SPD, nicméně Klaus je podstatně zásadovější, jeho projev je sice důrazný, nicméně kultivovaný. Pokud se mu tedy dá něco vytknout, je to jeho prozatímní zůstávání ve straně, která se naprosto odklonila od ideálů svých zakladatelů a je vedena profesorem humanitních oborů, filosofem a naivním ideologem Fialou, jehož přisátí se na bradavku Evropské unie už je nejen zjevné, ale přímo odstrašující. ODS má momentálně nejblíže k Top09, což je strana hlasitých vítačů migrace, do nebes vynášející činnost bruselské nomenklatury a produkující takové kolaboranty, jako jsou v EU dosud sedící Niedermayer, Štětina či Pospíšil. Rétorika Fialy je slyšet i z úst Kalouska a je s podivem, že se tyto dva subjekty ještě neobjevily před svatebním oltářem. V tématech Babiš, církevní restituce, EU, genderového inženýrství, spolupráce s Piráty a migrace lze vnímat naprostí souznění. Je dost možné, že právě členství Václava Klause v ODS způsobuje rozdíl ve volebních preferencích mezi těmito stranami, kdy jistá naděje, že se Klausovi podaří vrátit částečně ODS tam, kde kdysi byla, tedy na pravé křídlo, drží některé voliče u ODS.

  Daleko očekávanější je však naděje, že se Václav Klaus ml. stane tváří nového subjektu. Bohužel najít dostatek schopných lidí ochotných ušpinit se bahnem zvaným politika je složité, také stoupají částky potřebné k rozvinutí aktivity. Z toho vyplývá riziko infiltrace zájmových skupin a s nimi nepříliš čistého kapitálu. Neúspěch by navíc mohl pohnout s přirozeným egem Václava Klause. Stále narážíme na problém, kterým je neochota lídrů malých uskupení spolupracovat mezi sebou bez zášti a hledání výhod. Reálné spuštění nového projektu silné a stabilní pravicové strany je tak v nedohlednu, i když by do ní přešla řada nynějších členů těch subjektů, které se tváří jednoznačně prounijně, ale jsou v nich lidé, kteří v tomto směřování nevidí nic pozitivního. Trochu hrozí riziko vylézání dinosaurů spojených s roky korzárských metod, ale přiznejme si, že jsou lepší menší oběti, než naprosto jednoznačná prohra.

  Co nám tedy v nabídce politických subjektů chybí? Přestože SPD řadu svých představ o životu v EU prezentuje v souladu s neochotou podřídit se Bruselu, má problém se zásadovým prosazováním těchto názorů a je infikována spory uvnitř sama sebe. Prioritou zůstává nadále samostatnost ČR a její svrchovanost v politických a ekonomických rozhodnutích. Nadřazenost českých právních norem nad eurounijními. Spolupráce se zahraničním dle vlastního uvážení a tak, abychom nebyli pouze vazaly větších partnerů. Zachování naší národní měny a zároveň omezení činnosti organizací požadujících úplné zrušení hotovosti.  Právo rozhodovat se o tom, koho k sobě pustíme a koho nikoliv.  Naprostá nezávislost na úplatkářském systému dotací. Povýšit národní zájmy nad korporátní a dle toho zároveň upravit daňový systém a zabránit odlivu nezdaněného kapitálu do zahraničí.  Posílit armádu i za cenu zavedení povinné vojenské služby, byť krátkodobé, vrátit jí tak vážnost. Nezávislost českých soudů. Vrátit fungující rodinu na místo, které ji patří. Zabránit zvýhodňování menšin na úkor zbytku společnosti. Otesat přebujelou administrativu. Zrušit dotování neziskového sektoru a podporovat pouze vyloženě charitativní projekty směřované k našim potřebným, tedy nezaopatřeným dětem, matkám v nouzi, seniorům a zdravotně indisponovaným. Sociální politika musí vycházet z reálné situace, nikoliv z humanitních pseudoideálů.  Vrátit školství na úroveň, kdy jej opouštěli vzdělaní lidé v oborech, které byly využitelné v dalším životu jejich absolventů a zároveň byly přínosem pro celou společnost. Podporovat podnikání na úkor státního zaměstnávání. Ve sféře zájmu státu musí být podstatnou oblastí zdravotnictví a jeho fungování.

  Toto je pouze pár důležitých bodů, kterými by se měla prezentovat úspěšná pravicová strana. Existuje jich daleko více, nicméně podíváte li se na chování ODS, ta rozhodně prezentuje úplně něco jiného. Kritizovat Klause za jeho vystupování, které je v rozporu s představami Fialy, omlouvat se za něj, je pouze důkazem toho, jak se ODS změnila. Pro většinu starších přívrženců je symbolem ODS Klaus. A pro zbytek exvoličů této již minoritní strany s Fialou v čele se ODS stala nevolitelnou. Což si předsednictvo neuvědomuje. Bohužel, protože ODS tu šanci vrátit se ke kořenům měla. Václav Klaus je její naděje.

J3.K