Ohlédnutí za návštěvou Francie

  Naše média popisují demonstrace jako devastační. Pravdou je, že mezi relativně pokojné účastníky akcí pronikli i ti, pro které je ničení smyslem života. Takové lidi najdeme vždy a všude. Většinou se ničitelem stává ten, kdo nic solidního v životě nevytvořil. Nemá tedy úctu k hodnotám a netuší, kolik práce stojí za vším, co vzniká. Většinou jde o mladé a inteligencí nevybavené jedince, jimž dav dává sílu, kterou by jinak těžko hledali. Dosud jsme si oblibu v poškozování majetku spojovali s hordou černých imigrantů, ale při posledních akcích byli vidět především mladí běloši. Podobně jako v jiných zemích řádící členové Antify. Samotní Francouzové jsou z této situace často nešťastní. Přesto masově vyjadřují podporu hnutí Žlutých vest. Symbol odporu najdete i tam, kde je jinak klid. Slušivé vestičky jsou položené za oknem automobilů, přivázané k anténám vozidel, pověšené za okny domů. Součet sympatizantů se samotnými aktéry demonstrací je obrovský a rozladěnost jinak předvánočně naladěných občanů je v době sváteční veliká. Projevy solidarity se objevují opravdu všude. Mimo Paříž dochází ke spontánním akcím, například jsou obsazené mýtná stanoviště na dálnicích, zvednuté závory a automobilisté jsou tak jednorázově osvobozeni od vysokých poplatků za jejich užívání. A aby toho nebylo jen tak málo, ve čtvrtek se k protestům připojili třeba v Auxerré i zemědělci se svými traktory a připojenými přívěsy a zastavili provoz v centru města.

  K uklidnění nijak nenapomohla střelba v Štrasburku. Zvláště tehdy, když se ukázalo, že vrahem byl opět muslimský radikál z generace již ve Francii narozených a islámem zfanatizovaných mladíků. Navíc s kriminální minulostí, a tím i žijící pod větším dohledem policie. Přestože byl nakonec zastřelen, život jím zabitým lidem nikdo nevrátí a strach zasetý do obyvatelstva má své následky. Symbolem okamžiku se stali europoslanci zavření v budově, v níž momentálně rokovali. Přestože jejich bezpečnost ohrožena nebyla, měli dost času si uvědomit rizika své migrantům tak nakloněné politiky. Štětina a spol  jsou však natolik arogantní, že jim ani nedochází, kam jejich koexistence v orgánech EU vede, nakolik jsou škodlivými elementy v soukolí vývoje Evropy a jejího směřování do propadliště dějin. Místo otevření očí tak došlo k uzamčení paláce a dalším jednáním, jejichž důsledkem bude stoupající násilí a další mrtví v ulicích nejen francouzských měst.

  Hlava státu Macron se z oblíbené mladé tváře mění na nesnesitelného arogantního státního úředníka. Dostal se do rohu a začíná střídavě kopat a slibovat ústupky. Elitářský prvek v jeho chování je více než patrný a ukazuje na to, odkud vzešel, tedy z bankovního průmyslu a prostředí velkých peněz. Jeho vnímání problémů občanů země jemu do rukou svěřené je povýšené stejně, jako chování ke všem těm, kteří s ním nesouhlasí. Což platí v zahraniční politice i o státech Visegrádské čtyřky. Macron tak poměrně záhy po svém zvolení stojí tváří v tvář velkým problémům a nejistotě. Podporují ho zatím řady policistů a vojáků, jejichž projektily již létají směrem k demonstrantům a zatýká se ve velkém. Lze souhlasit s tím, že strůjci poškozování majetku mají být potrestáni, ovšem o tom, že jde buď o provokatéry, nebo Ty, kteří si navlečením vesty dodali odvahy a utrhli se ze řetězu, jsme už psali.

  Francie je zemí mistrů světa v mnoha sportech. Struktura vlastnictví sportovních zařízení je trochu jiná, než u nás a většinu sportovišť vlastní města. Pečují o ně a často jsou sportovci jeho zaměstnanci, takže osobně spolupracují na údržbě areálů. V mnohém je to k dobru věci, i když to připomíná trochu socialismus. Problémem sportu jsou jiné věci. Například ve fotbalu je to příliv Afričanů. Jejich existence ve Francii je jednodušší díky možnosti získat rychle občanství. Bohužel i akademie jsou plné mladíků, kteří jsou šikovní, nicméně je složité zařadit je do určitých věkových kategorií. Přišli totiž často bez dokladů a vychází se přitom pouze z jejich tvrzení. Takže mezi sedmnáctiletými se možná pohybují až jedenadvacetiletí a samotní trenéři pochybují o jejich věku. Složení mládežnických týmů je v procentech vyjádřené 95 : 5 ve prospěch černochů a šikovný bílý hráč s jasným původem a datem narození  je svým způsobem považován za poklad. Hráči jsou však aspoň vedeni ke slušnosti, pokoře a profesionalitě. Oproti tomu třeba ragbisté mají svou hrdost a tradici, mezi nimi se tmaví spoluobyvatelé téměř nevyskytují a ve většině týmů prozatím vůbec ne. Je to podobné, jako v hokeji v kanadsko-americké NHL.

  Sladká Francie pomalu hořkne. V kraji vinic kolem Auxerré plyne život svým tempem. Předvánoční výzdoba připomíná historickou příslušnost ke křesťanskému světu, ale muslimské šátky zahalující ženy a jejich účesy jsou vidět až příliš často, to především u těch starších. Jistá exotičnost v případě mladých dívek je akceptovatelná, před školami je stále ve většině původní obyvatelstvo, ale až příliš často vás předjíždí otlučený renault plný vysmátých Afričanů. Občas údajně dojde i na bitky mezi etnickými skupinami a létají kameny. To se týká především měst. Zdá se tedy, že multikulturní Francie a problémy v ní se stávají jistou předlohou dění ve zbytku Evropy. Navíc jih této velmoci se ve svém pojetí blíží stále více muslimským zvykům, sever více odolává. Co bude za deset let?

J3.K