Okénko - Právo v kapse - Co naše děti?
www.inadhled.cz Zodpovědnost rodičů a jejich právo na dostatečnou míru ovlivňování života vlastních dětí musí stát nad snahou státních úředníků převzít řídící úlohu v péči o děti. Jsou to právě rodiče, kdo svou vzájemnou láskou dávají možnost vzniku nového života. Je to matka, kdo nosí 9 měsíců své dítě, a je to otec, kdo jako ochránce rodiny zodpovídá za život svých potomků. Až na výjimky, kdy se z různých důvodů mohou stát rodiče svým dětem nebezpečím, musí zůstat právo na výchovu výlučně rodičům.
Mezi výjimky z této skutečnosti patří chování ohrožující život či zdraví dítěte, jako například nekontrolovaný alkoholismus, sexuální deviace (za tu lze považovat pedofilii, agresivně prosazovanou homosexualitu či genderovou úchylnost), drogovou závislost či neschopnost postarat se o potomky z důvodu absolutní absence základních sociálních návyků či morálky. Možná jsme něco přehlédnuli, nicméně v dalších případech už by stát do výchovy zasahovat opravdu neměl. Je na rodičích, jak vedou dítě po stránkách vzdělání, politického a společenského vnímání, také v otázkách zdraví, bereme li v potaz běžný život.
Samozřejmě je těžší akceptovat některé okolnosti kolem možného poškozování zdraví dítěte, v tomto případu jde však o velmi citlivé téma. Často omílané je to týkající se povinného očkování. Původní myšlenka je skutečně skvělá a dost možná ta základní skutečně pomohla zkvalitnit lidský život. Jenže s postupem času se očkuje stále více a chemikálií dostávajících se do tělíček malých dětí už je příliš a dochází k narušení přirozené imunity. I to vede řadu rodičů k odmítání například hexavakcín, po jejichž implikaci se objevuje u řady dětí mnoho problémů. Bohužel stát nenabízí žádnou alternativu a dělá vše proto, aby byly děti naočkovány. Zvláště smutné je, že se na nátlaku podílí i většina pediatrů. Izolace rebelů je důsledkem neústupnosti státu, přestože neočkované děti nemohou být pro ostatní nebezpečím. A pokud ano, pak je třeba se ptát, k čemu to opíchávání dětí je, když je neochrání.
Vakcinační byznys se díky covidu dostal na maximum zisků. Tolik dávek vakcíny, kolik jich nyní tento průmysl dodává, dosud nikdy nevyrobil. Rychlokvašky v podobě očkovacích mixů na covid jsou alarmující ukázkou ignorace potřeby něco pořádně otestovat. O složení smrtících vakcín postupně vyplouvají informace na povrch a jsou přímo strašidelné. Rakovinotvorné látky, schopnost ovlivnit DNA, zbytky tkání jiných živočichů, mrtvé lidské plody, spikeproteiny, to vše se nalézá ve vakcínách, které si do sebe momenálně nechávají lidé vpravovat, navíc řada z nich se tím chlubí. Jsou dospělí, je to jejich věc, že podlehli klamavé propagandě, strachu, či to dělají s vlastní pohodlnosti, lenosti a hlouposti.
Co je však horší, je pokračování v pokusech na dětech. Zničí li se imunita staršího člověka, ten může sice zemřít, ale už to neovlivní budoucí generace, protože šedesátník už není ochoten většinou plodit děti. Ale u potencionálních rodičů už jakákoliv změna DNA, plodnosti či jiných atributů lidského zdraví může být přenesena na další generace. A u menších dětí dochází k zastavení vývinu jak některých tělesných částí, tak i po duševní stránce. A to už je neúměrné riziko, které nepředčí ani to, že by mohly onemocnět například virózou. Proto lze považovat očkování mRNA vakcínami doslova za zločin páchaný na lidstvu a na těch nejmenších, kteří se sami za sebe ani nemohou rozhodovat. A pokud se na tomto znásilňování malých dětí a mládeže podílí stát, potažmo systémem zkorumpovaní pediatři a další lékaři, jde o trestný čin, který musí být náležitě potrestán. Bohužel na něj asi neexistuje paragraf.
Očkování proti covidu je byznys, který na rozdíl od jiných dalece překročil etickou hranici. Už jen to, že se vedou spory o složení vakcín a následcích jejich použití, dále stále nikdo důvěryhodně neobhájil existenci,způsob přenosu a možnost skutečné léčby covidu -19, by mělo vést k zastavení testování, očkování a opatření spojených s hysterií nazvanou covid. Tento potencionální obrovský podvod narušuje vše včetně práva rodičů pečovat o své děti dle vlastního přesvědčení. Ti, kteří podledli iluzi o vlastní důvěře v zázračné vlastnost vakcíny, jsou možná mnohem nebezpečnější než lidé odmítající jít do rizika poškození sebe a svých dětí. Tato skutečnost není brána v potaz.
Ještě malý příběh na závěr. V Monaku se jede o víkendu Velká cena F1. Do státu jsou vpuštěni pouze místní a hosté s aktuálním PCR testem, který, jak už víme, o ničem relevantně nevypovídá. Nebo ti očkovaní proti covidu. Na tribuny smí 7500 diváků. Na mnoha místech mimo ně, odkud je vidět, stojí lidé, které však kontroluji policisté a rozdávají pokuty 100 euro. Za absenci roušek, nedodržování 1.5 metrových rozestupů, což se ntýká narvaných balkónů luxusních rezidencí či suokromých párty na zaparkovaných lodích. Takže v místě, kde jsou všichni buď negativní nebo očkovaní a zkontrolovaní, nadále platí nařízení, která odpovídají veřejným místům, na kterých se jinde mimo Monako vyskytují i neočkovaní a netestovaní. Ptáme se tedy, jaký význam má se nechat očkovat(i kdyby šlo o důvěryhodné látky), nebo se nechat testovat, když to o ničem nesvědčí a nikdo tomu nevěří? A proč bychom tím měli trápit děti? Kam se schoval covid před létem, když údajně v teplé Indii řádí dále? A proč do toho všeho zatahujeme děti?
Jindřich Kulhavý
