Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti

Podle čl. 2 odst. 1 ústavního zákona platí: Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Podle čl. 5 může vláda vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

Podle čl. 5 odst. 2 vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit.

Podle čl. 6 odst. 1 se nouzový stav může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území (tím ale může být dle čl. 2 odst. 2 i území celé republiky). Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.

Podle čl. 6 odst. 2 a 3 platí tyto podmínky vyhlášení:

Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby.

Podle čl. 11 odst. 1 platí, že když bude rozpuštěna Sněmovna, rozhoduje o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu Senát.

Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon

Podrobněji upravuje nouzový stav tzv. krizový zákon. Ten v § 5 uvádí:

Za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit:

a) právo na nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí při evakuaci osoby z místa, na kterém je bezprostředně ohrožena na životě nebo zdraví,

b) vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku (§ 29 a 31), pokud jde o nucené omezení práva vlastníka nebo uživatele z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada,

c) svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací,

d) právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací,

e) právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění,

f) právo na stávku, pokud by tato stávka vedla k narušení, případně znemožnění záchranných a likvidačních prací.

Jiná práva omezit nelze. Vidíte sami, že vláda se vůbec neobtěžuje tím, aby omezovala práva v souladu s tímto ustanovením a Ústavní soud jí takový protiústavní postup s ledovým klidem opakovaně posvětil.

 Zákon č. 90/1995 Sb., jednací řád Poslanecké sněmovny

Z § 109m odst. 1) vyplývá, že v případech, kdy je Sněmovně předložen návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu, rozhoduje o něm ve zkráceném jednání.

Tím se konečně dostáváme k jádru pudla. Internetem se šíří bajky o tom, že Sněmovna nerozhodovala tak, jak měla: nadpoloviční většinou všech poslanců. Jednací řád jí nařizuje rozhodovat tímto způsobem ve specifickcýh situací, a to:

a) § 70 odst. 2: K platnému usnesení Sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.

Ústava v čl. 39 odst. 3 říká: K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

  O nouzovém stavu Ústava nehovoří.

b) § 70 K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem9), je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců je dále třeba při hlasování Sněmovny o návrhu zákona zamítnutého Senátem, při hlasování Sněmovny o zákonu vráceném prezidentem republiky a při hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě.

Jak vidíte, o nouzovém stavu se takto nehlasuje. Zde stačí prostá většina přítomných.

 Co měla udělat slušná opozice (a ta naše ani omylem neudělala)?

Kdybychom měli pořádnou opozici a ne bandu slabých přikyvovačů nebo možná odpovědných chráničů bez odvahy, mohla už být připravena ve spolupráci s předními ústavními právníky excelentní novela ústavního zákona o bezpečnosti. V ní měl být zakotven systém kontroly vyhlašování nouzového stavu, aby si vláda nemohla dělat, co chce. Je totiž nad slunce jasné, že ve Sněmovně bude mít vláda prakticky v každé situaci většinu.

V ústavním pořádku by mohlo např. být, že s vyhlášením a prodloužením nouzového stavu musí souhlasit i Senát, obě komory musí hlasovat právě onou nadpoloviční většinou všech členů. A samozřejmostí by měla být automatická kontrola Ústavního soudu, přičmež ústavní stížnost by mohli beze všeho podat i občané. Když by byl nouzový stav vyhlášen oprávněně, nemusela by se snad vláda řádné kontroly bát. Když by nebyl, měli by občané záruky, že s jejich právy vláda doslova a do pismene nevydrbe a že se Ústavní soud nevzdá kontroly ústavnosti, jako se to stalo.

Podle našeho názor Ústavní soud tu možnost samozřejmě měl už teď. Ale když by mu to přikazoval ústavní zákon, nemohli by se soudci před svojí odpovědností schovat.

Zdroj: www.stavbeznouze.cz