Okénko - Právo v kapse - Silniční čáry máry
www.inadhled.cz Jezdíte li po Praze, musí Vás každý den překvapit něco, co doslova bije do očí. Hitem posledních týdnů je samozřejmě rozvrtaná metropole na tolika místech, že připomíná plátek ementálu. Je s podivem, co vše může projektantům projít. Ostrůvky dosahují velikosti náměstí a ostré obrubníky včetně skutečně smrtících rohů nesou stopy pneumatik a oštípaných kol. Je otázkou, nebylo li by možné podávat žaloby na ty, kteří podobné ministavby schválili, a to pro obecné ohrožení. Podobné je to s podelnými vystouplými značeními pruhů, která jsou smrtící pastí pro morkáře i skútristy a likvidačním zařízením pro podvozky a kola automobilů.
Zpomalovací retardéry umístěné v mnoha naprosto nesmyslných místech a často vnímatelné až při přeletu přes ně jsou také unikátem a umístění některých přechodů pro chodce zase zavání připomínkou toho, že na safari můžete pobčas nějaké zvíře přejet. Především přechod umístěný na víceproudé silnici v místě 30 metrů před křižovatkou a semaforem je předpokladem k tomu, že chodec vycházející zpoza auta prostě bude v druhém pruhu při dojíždění zelené přehlédnut. Přitom se stačí zamyslet a nechat odejít cestující v tramvaji z nástupního ostrůvku druhou stranou, tedy niikoliv u předních dveří, ale u zadních. Ono občas přemýšlení a zkušenost z provozu ve městě přivandrovalým úředníkům jaksi chybí. Kdo vyrůstal v městké džugli, je starým praktikem a rozhodně má pro řešení těchto situací větší cit.
Když už jsme u komunikací a jejich demontáži, pak je s podivem, že při uvádění zpět do stavu použitelnosti je třeba položen na spravované místo nový asfalt kryjící nedávný výkop, ovšem kráter zející o tři metry vedle je ignorován a není zalit. Unikátem je, když se se stavbou začne, přečmárají se provizorně čáry a ve zúženém prostoru jste přímo přinuceni vymést díru o velikosti a hloubce malé Macochy. Opravdu by bylo tak složité nejdříve opravit výmol a teprve až poté udělat jámu nutnou k protažení kabelů či opravě kanalizace?
Poslední dnešní výtka směřuje k cyklopruhům. Jejich množství při počtu cyklistů v nich jezdících je výsměchem realitě. O to však nejde. Často vedou odnikud nikam a navíc natolik zúží prostor pro auta, že se do nich nákladní vozidlo nevejde vůbec a osobní jede po čarách. Příkladem je například Novovysočanská, ovšem těch případů je většina. Novým hitem je udělat z dvouproudé silnice takovou, že se udělá parkovací pruh, kde však nikdo nestává, poté cyklopruh, a nakonec jeden až dva (souběžné) pruhy. Viz Černý Most a výpadovka na Horní Počernice. Upřímně, to mohl vymyslet jen debil a používat tam kolo zase jen jeho blízký příbuzný. Pruhy pro auta jsou pro větší limuzíny prostě nedostatečné a vozidla jezdí velmi blízko sebe..
K cyklopruhům ještě jedna věc. Vrátíme li se na tu Novovysočanskou, pak i když cyklista jede v cyklopruhu a řidič auta jej bude muset míjet ve vzdálenosti 1,5 metru, musel by zákonitě přejet plnou čáru dělicí oba jízdní protisměrné pruhy, případně by musel zůstat za cyklistou. Jde tedy o snahu zpomalit provoz, a to nikoliv na 30km/hod, ale na takovou, kterou je cyklista schopen dlouhodobě v daném místě vyvinout. Promiňte, to je doslova šikana, ve které se však současné vedení Prahy doslova vyžívá. Vrátí li se na Magistrát hlavního města Prahy někdy rozum, bude to znamenat potřebu mnoha investic do návratu silnic k normálu. Tedy zrušit cyklopruhy, opravit krátery a vrátit nástupním ostrůvkům původní podobu. Hřib patří do lesů, nikoliv do města. A tak by to mělo zůstat.
Jindřich Kulhavý