Okénko - Právo v kapse - Zkrácení pracovního týdne a další předvolební sliby

   Blíží se volby a s nimi se schyluje k tvrdému boji. Bartoš od Pirátů je již dopředu vyhlašován za vítěze a protlačován do médií za každou cenu. Jsou s ním dělány rozhovory jako s budoucím premiérem, jeho popularizace bude nadále pokračovat. Přestože na málokterém lídrovi politické strany lze najít tolik temných okamžiků v jeho minulosti, média dokážou obratně pracovat s informacemi a o všem zvláštním mlčí. Bartoš je těžký liberální kalibr tlačený Sörösovo klikou. S tímto proslulým zahraničním manipulátorem jsou však spojováni i další členové nejužšího vedení Pirátů. Démoničtí hároši sedící v jejich čele mají zaujmout především mladou generaci, paradoxně jim však drží palce i zapomětlivá část starší té starší. Doplnění koalice o tak nějak sterilní STAN, kteří dokázali přejít z pravice extrémně doleva, je pouze dokreslením prodejnosti Rakušana a jeho okolí. O tom, že by se strana skládala ze zástupců většiny starostů, se dá pochybovat. A nezávislým v politice už není skoro nikdo.

  Zajímavým odtržením od reality prochází vládní strana ČSSD. Ta má tři výraznější tváře, nikoliv osobnosti. Hamáčka terorizujícího z funkce ministra vnitra národ a stojícího za policejní represí a schvalování nesmyslného násilí směřujícího proti ,,nehodným" občanům neochotným skočit na povel z desátého patra. Tak by šlo přirovnat několik nařízení, na níchž se Hamáček podílí. Dále jde o ministra zahraničí Petříčka, o němž se mluví jako o prodloužené ruce nechtěného liberála Pocheho. Protiruská a protičínská politika ministerstva je často v rozporu s názory zbytku vlády a prezidenta, ovšem nejednou i proti zájmům České republiky. Slepá eurounijní poslušnost je zjevná. A některé výroky kontraproduktivní. No a pak tu máme Maláčovou. Její umění rozházet i ty peníze, které de facto nemá, je unikátkní. Její smýšlení není sociální, ale spíše socialistické. Správkyně kasy Schillerová, byť není ideálním strážcem,, se z ní musí v noci budit. Výmysly z hlavy Maláčové jsou naprosto zcestné a popírající realitu, navíc nesmírně drahé. 

  Momentálním počinem sociálních demokratů je návrh zkrácení pracovního týdne. To přichází v době, kdy bude třeba zapnout na nejvyšší možný pracovní výkon a začít vytvářet nějaké hodnoty. Řada lidí sedí už rok s přestávkami doma a nemůže se dočkat okamžiku, kdy se vrátí ke své práci. 7.5 hodinová pracovní doba teď nikoho nezajímá. Policisté ji mají už pár let, ostatní však žádný takový požadavek nemají. Jde o předvolební tah, jehož oprávněnost je momentálně nulová. Stát má úplně jiné problémy. A řada z nich je především finančních. Je třeba hledat taková řešení, která budou pro stát přínosná a zároveň nezatíží již tak zdevastované obyvatelstvo. Aktuálně je zkracování pracovní doby prostě nesmysl.

  Předvolební sliby se budou množit. Nebuďme naivní a nevěřme jim. Zajímavou se stává aktivita Václava Klause st. Ten hledá možnost, jak spojit pravici a udělat z ní protipól ultralevicových Pirátů paradogně se pohybujících v tomto spektru ještě více na kraji než komunisté, a Babišova nevolitelného ANO. Klaus bohužel naráží na neschopnost dohodnout se mezi SPD a Trikolórou. Je dost možné, že se nakonec postaví do čela nespokojených pravicových občanů sám. Pokud se to stane, půjde za ním dost z těch, kteří nevěří Okamurovi, ztratili naději v perspektiviu Klause mladšího a středové ODS či spíše levicové Topce s Pekarovou v čele by už hlas rozhodně nedali. Euroskeptici by tak měli variantu k SPD zaštítěnou osobností. Bude zajímavé sledovat další dění. Důležité je všek hodně přemýšlet a zároveň přehlížet prolhanou mediální propagandu.

Jindřich Kulhavý