Omluva nic neřeší

   Pustit se do podnikání a opustit relativně jisté a místo v zaměstnanecké sféře vyžaduje nejen odvahu podstoupit jisté riziko, ale také mít podnikatelský záměr a pro začátek sehnat i finanční krytí. Samozřejmě hovoříme o většině budoucích podnikatelů, nezabýváme se těmi, jejichž smyslem živnosti je spolupráce s politiky a následovné rozpouštění státního majetku do kapes ,,podnikatelů´´. Na každého poté čekají různé překážky. Cokoliv začít produkovat znamená najít klientelu, vybudovat nějakou síť dodavatelů a odběratelů, naučit se pracovat s účetnictvím, plnit neustále se měnící vládní nařízení, bojovat se státními úřady i konkurencí, žít v obavách z chování Finančních úřadů. Pokud někdo nyní chce říct, že kdo má vše v pořádku, bát se nemusí, nepochopil  vůbec systém, kterým je schopná Finanční správa svévolně poškodit kohokoliv, koho si vybere.

  Vybudovat prosperující firmu bez dluhů je velmi těžký úkol, jehož splnění vyžaduje často od počátku neskutečné nasazení. Neexistuje osmihodinová pracovní doba, spánek je neklidný a odpočinek zpočátku nedostatečný. Nelze vidět pouze velký dům a krásné auto před ním, jde totiž většinou o výsledek mnohaletého úsilí, v němž je obsaženo vše o odstavec výše uvedené. Lidská závist má své zákonitosti, bohužel nikdo nechce vidět dlouhou cestu vzhůru a jistý luxus jako odměnu za dobře vykonanou práci. Právo na pokus zbohatnout má každý z nás, a i když jsou někdy podmínky rozdílné, většinou vše stojí a padá na jisté odvaze a chuti jít do toho.

  Státní úředník Pilný se omluvil. To, že poškození věnovali svému podnikání desítky let, získali mnoho zkušeností a na trhu našli své místo, je opravdu výsledkem určitého vztahu k práci a představě o své budoucnosti. To vše Finanční správa absolutně ignorovala a svou doslova loupeží dokázala zničit život mnoha lidem. Smutné je, že často prvoplánovaně a na přání někoho, komu dotyční prostě nějak vadili. Nejčastěji se skloňuje v souvislosti s činností horlivých úředníků jméno Andreje Babiše.  Chráněním jeho zájmů se dostaly úřady spojené s ministerstvem financí do hledáčku opozičních politiků, nicméně jejich liknavý přístup poukazuje na skutečnost, kterou je rozdíl v rychlosti konání. Šlo li o krádež majetku zmíněným podnikatelům, byl postup přímo raketový, ovšem náhrada příkoří, potrestání odpovědných činovníků a nakonec i odsouzení hlavního aktéra je v nedohlednu. Ten naopak s drzostí jemu vlastní kandiduje v dalších parlamentních volbách, a světe div se, opět má podporu velké části závistivého obyvatelstva. Je neuvěřitelné, jak tento demagog vystačí s pár hesly, která jej možná dovedou až na vysněný předsednický vládní post.

  Ministr financí Pilný byl dosazen do svého úřadu jako loutka, která však v několika okamžicích projevila odvahu. Nicméně poslední jeho výroky hraničí s neomalenou drzostí a záměrným nepochopením toho, jakou mají pro koho vlastní život a práce smysl. Složité zákony, kdy lidé ručí za nesrovnalosti těch, které nikdy neviděli, nejsou s nimi v kontaktu a ani o nich neví, jsou bičem, jehož práskání slyší každý podnikatel. A musí žít s tím, že může kdykoliv dopadnout na jeho záda. Jde o novou formu otrokářství posvěceného státem. A pokud vezmeme v potaz postupnou likvidaci malých a středních firem, čímž se naplňuje doktrina Babiše o potřebě podpory pouze velkých společností, a neschopnost státu skutečně dobře hospodařit, pak je jasné, do které díry se naše země nasměruje.

  Finanční správa je úžasným nástrojem moci, který má pár miliardářům vděčným i Babišovi uvolnit ruce k dotacím a všem výhodám státní ekonomiky. Je smutné, že to voliči ANO ještě nepochopili. Nebo jim to prostě vyhovuje. A to je ještě smutnější. Závidět úspěch sousedovi je totiž pro ně přirozenější, než přemýšlet o tom, kdo tu opravdu a ve skutečnosti krade.

J3.K