Opravdu jsme tak malý národ?

  Poslední dny se mohou zdát významnými i oznámením Miroslava Kalouska oznámil o tom, že už v příštích parlamentních volbách nebude kandidovat. Lze se domnívat, že to udělal proto, že bude směřovat někam výše. Třeba do Evropské komise? Tam by se se svým negativním přístupem k České republice vcelku dobře hodil. Nevěřme tomu, že netuší, kudy jeho kolaborantské kroky budou směřovat dále. Zároveň se o husarský kousek snaží Hamáček, který je schopen zmanipulovat blížící se volby ve jménu koronaviru.  Všimněte si, s jakou vehemencí je nám předkládána jistota podzimní druhé pandemické vlny a dle všeho se zdá, že právě naši republiku zasáhne nejvýrazněji. Je to až tak dramatické, že se plukovník Prymula vrátil na scénu a při pohledu na laxnost Čechů ve vztahu s nebezpečným a smrtícím virem, který většinou lidé ani v sobě nezaregistrují, se chytá hystericky za hlavu a předpovídá další kolaps státu. Média už zase jedou svůj kolovrátek a opět nám předkládají důkazy o katastrofálním průběhu nemoci a umírání před přeplněnými nemocnicemi ve světě. Činí se ĆT, Nova, Prima i Seznam. On se totiž blíží konec vývoje vakcín, a to v několika laboratořích najednou, a teď začne boj o zákazníky. Předpokládejme po minulých zkušenostech, že u nás budou k dostání ty nejškodlivější, ovšem samozřejmě zároveň nejdražší. A budou li povinné, lze čekat, že bude revoluce.

  Vraťme se k EU. Pořád nám je předkládáno, že jsme malým národem. Podívali jsme se za Vás na realitu a budete překvapeni. Kontinent válcují Rusové se 143 miliony obyvatel, z nichž 110 jich žije na území patřícím do evropské části. V rámci Evropské unie na tom nejsme zase tak špatně. Mezi velké země počtem obyvatel patří především Německo, Francie a Itálie (82,63 a 60 milionů obyvatel), velká Británie se 65 miliony už se z této pasti dostala a Turecko se 78, z nichž je 80% v Asii, prostě za evropskou zemi moc brát nemůžeme. K těmto zemím se zezadu blíží Španělsko a Polsko (47 a 38 milionů). Mohli bychom počítat ještě s Ukrajinci, kterých je 44 milionů. U nich sice víme, že nejsou součástí EU, ale vzhledem k tomu, že jich je většina u nás (pokus o vtip), lze je považovat za v rozvinuté Evropě integrovaný národ. Nu už se blížíme k naší sféře. V mezeře se vyskytují Rumuni a Holandsko (20 a 15 milionů obyvatel). Sem bychom se vešli, kdyby nás kdysi nerozdělili. Stalo se, takže patříme do států s počtem kolem 10 milionů. Nacházíme se tak ve společnosti Belgie, Řecka, Portugalska, Maďarska, Běloruska (není v EU), Švédska a Rakouska, o 2 miliony zaostává Švýcarsko, Srbů a Bulharů je o další milion méně. A to není jistě špatné, když si uvědomíme, jak jsou tyto státy ve světě viditelné.

  Následující státy už mohou tvrdit, že nepatří mezi velké. Srbsko, Slovensko, Norsko, Irsko, Finsko Dánsko a Chorvatsko. Tyto země se počtem obyvatel pohybují kolem 5ti milionů. Přesto si je nikdo s nikým neplete. Zbývající státy už jsou na tom hůře a nachází se v rozmezí 1 až 3miliony, následují trpaslíci. V takovém Lucembursku, odkud pocházel Juncker, je půl milionu obyvatel. Jak vidíte, úplně miniaturním národem skutečně nejsme. Ta čísla jsou přibližná, migrace jistě přidala Německu a Francii s Itálií, ale kdo rozumný by o tento nárůst stál. Zajímavé srovnání však napovídá i jistému rozložení sil. Třeba představa přesily Turků vůči Řekům je zjevná a hrdinní Řekové si budou muset vzpomenout na taktiku Sparťanů u Thermopyl a zároveň si dát pozor na zradu členů EU, především nepoctivého Německa. Jisté je, že Visegrádská čtyřka mohla svou rozlohou a počtem lidí být významným partnerem i oponentem pro řadu států. Jenže se k radosti grázlů typu Kalouska či Kocába rozpadla. Také se ukazuje, že menší Rakousko dokázalo bojovat s kolosy a ani Maďarsko se prostě jen tak nevzdává. Hrdost a nasazení těch menších může být nakonec cestou k úspěchu. Bohužel, my Češi jsme zvyklí stahovat trenky již před blížícím se brodem. Ne, my nejsme malí, my jsme tak nějak nejednotní a bohužel….připosraní.

Jindřich Kulhavý