Opravdu si tu každý může dělat co chce?

  Naše zahraniční politika má momentálně několik forem a aspektů. Prezident republiky Miloš Zeman k ní přistupuje vzhledem k svým analytickým schopnostem pragmaticky. Akceptuje existenci Evropské unie, uvědomuje si ekonomickou  potřebnost Sovětského svazu a Číny jako protiváhy špatných rozhodnutí Bruselu a Washingtonu. Tuší, že být závislým na zeleno-liberálních politicky zkorumpovaných úřednících sedících v Bruselu je nebezpečné a snaží se diplomaticky udržet obchodní i politický styk s oběma velmocemi. A odmítá přijímat eurounijní diktát beze zbytku. Pro EU a Berlín je tedy problémovým, a i řada Čechů jej odsuzuje. Bohužel tito lidé vůbec netuší, že balancování na jisté hraně mezi Západem a Východem může být naší zemi mnohem prospěšnější, než čistokrevné vazalství a podřízení se idiotismu jdoucímu k nám z Evropské komise. Zeman jistě není bezchybnou hlavou státu, ale i přes svůj věk to má v hlavě v tomto směru velmi dobře srovnané.

  Vláda by měla vycházet z podobného uvažování. Problémem je postavení Andreje Babiše závislého na penězích z evropských dotací, které mu přistávají na účtech Agrofertu, a také Ministerstvo zahraničních věcí vedené kašpárkem Petříčkem řízeným prounijním exkandidátem na tento post Pochem. Takže dochází k zásadnímu střetu ohledně migrace, kdy Babiš dělá jednu z mála věcí správně a dosud k nám v souladu s prezidentem muslimské přivandrovalce nepouští, zatímco duo Petříček-Poche by dávno hranice pro ně otevřeli. Ostatně budování center pro přistěhovalce je varováním, že otočka Babiše započatá podpisem zadlužení České republiky v rámci ručení za dluhy eurozóny a spojené s penězi prvotně určenými na likvidaci následku koronakrize, okamžitě však předisponované na podporu Zeleného údělu, pokračuje. Slovní a názorová intervence do vnitropolitické situace v Bělorusku a Petříčkem poskytnuté desítky milionů zástupcům Lukašenkovo odpůrců jsou důkazem toho, že se Babiš stává povolným sluhou Evropské unie a ne zastáncem našich zájmů. Zahraniční politika vlády je tak momentálně ve vývoji špatným směrem.

  Senát je dlouhodobě baštou sbírky různých ,,osobností‘‘. Tento vcelku nepotřebný orgán je málokdy vyplodí něco užitečného. A je tomu tak i tentokrát. Vystrčilova suita (malý člověk v čele senátu) se vydává na Taiwan. Jistě si pamatujete, že to samé chtěl udělat zesnulý bývalý předseda senátu Kubera a díky tomu se znesvářil s prezidentem Zemanem. Vystrčil si nedal poradit, a i přes nesouhlas prezidenta a předsedy vlády se vydal do země, která už jen při vyslovení připomíná sůl nasypanou do rány čínských politiků. V jeho týmu je pár dalších, které český vlastenec uvažující vcelku logicky nevidí rád. Nechybí exkandidát na prezidenta Fischer, pražský primátor Hřib a pár dalších. Bohužel jde o oficiální státní návštěvu, jen stát tam nezastupuje nikdo, kdo by byl brzdou v devastaci našich vztahů s mocnými velmocemi. Mez těmito škůdci chybí už jen Hilšer a Drahoš. Zato Hřib nadále jede svou linii a dělá vše proto, aby Prahu ještě více odříznul od možnosti spolupracovat s Pekingem. A to v době, kdy jsou Číňané ekonomickou velmocí a jsou váženými partnery pro většinu světa.

  Po vyvěšování tibetských vlajek je taiwanská mise další ukázkou servility a hlouposti našich politických představitelů. Nejde o žádné navazování přínosných styků a vztahů, o přátelství či kolegialitu. Jedná se o pubertální provokaci, naivní vzdorovitost a absolutní nedostatek smyslu pro diplomacii. Až se jednou budou sčítat škody z éry vládnutí Andreje Babiše, zahrneme tam i to, co nedokázal ovlivnit. Tedy zastavit kontraproduktivní chování těchto rádoby představitelů liberální části české společnosti vytvářejících dojem, že nemají strach z Číny a následků návštěvy čínského nepřátelského území. Jenže ty následky neponese jen pár tlučhubů, ale celá Česká republika. A za to by klauni sedící v letadle na Taiwan měli skončit na pranýři. Bohužel ani naše média nejsou schopna správně situaci analyzuovat, takž je vlastně všech v pořádku. Není!!!

Jindřich Kulhavý