Osa zla, nebo prosté akvárium?

  Předvolební boj týkající se voleb parlamentních i prezidentských se spustil daleko dříve, než kdykoliv jindy a s nebývalou intenzitou. Příčin je více. V čele naší země stojí kontroverzní prezident, jehož zdravé názory se kříží s těmi, které jsou jen těžko národem stravitelné. Samotná vláda je složena ze zástupců koaličních stran, které spolu dokázaly sice spolupracovat téměř celé volební období, ale plno procesů schválených jejími ministry ovlivnilo dění v České republice velmi negativně. A právě uvědomění si rizika neúspěchu ve volbách vedlo k vzniku vládní krize. Na scéně se tak objevili tři hlavní postavy Zeman, Sobotka a Babiš.

  Miloš Zeman se stal opravdu nadstranickým prezidentem. Dokáže totiž naštvat kohokoliv z bohatého spektra politických subjektů. Jeho bonmoty byly proslulé už dlouho a patří k němu stejně, jako tvrdohlavost. Existuje plno důvodů, proč ho lze považovat za hulváta, v čemž se vyžívá, ale jsou i takové, za které je třeba si jej vážit. Především za reakce k migraci dosud získával body u většiny našich obyvatel. Také jeho přístup k zahraničně-obchodní politice se vyznačuje věcností a čistě ekonomickým nadhledem. Bohužel i o těchto pozitivech lze diskutovat.

  Migrace se stala hlavním problémem Evropy. Nebudeme nyní rozebírat její důvody, které jsou uměle vytvořené. Prezident důrazně vystupuje proti jakémukoliv dovozu migrantů k nám. Jenže zároveň blahopřeje Macronovi, tedy jednomu z extrémních příznivců migrace, ke zvolení francouzským prezidentem a zve ho na Pražský hrad. Možná mu chce vysvětlit český přístup. Zároveň se staví dlouhodobě za Andreje Babiše, jehož ANO je jednoznačně pro přijímání migrantů. Připomeňme si, že hnutí ANO, mimo Babiše a jeho podnikání často podporující spolupráci s muslimy, vyprodukovalo i Pelikána, Krnáčovou, a vystupují za něj například i Tělička a Jourová. Navíc ministr financí je u rozdávání dotací neziskovkám, o jejichž smyslu existence nelze vůbec pochybovat. Takže jak to tedy je s prezidentem a migrací skutečně?

  Zahraniční politika Miloše Zemana nepostrádá většinou logiku, mnoha lidem mluví často z duše a obchodovat s Čínou a Ruskem je životní povinností. Bohužel do Číny s ním sice letí dvě letadla podnikatelů, otázkou je, kolik pro ně stojí palubní lístek. Spolupráce Zemana a Babiše tak má především jeden důvod, tou je vzájemná podpora těchto dvou před volbami. Babiš potřebuje podržet a Zeman zase sponzorovat. Miloš Zeman by možná na své funkci už ani nelpěl, ale suita jeho úředníků by si jeho zvolením dalších pět let udržela solidní vliv, a tím i příjem. Babiš být ve vládě nutně potřebuje, jeho impérium bez politického vlivu, dotací, poslušných státních zástupců a složek policie, panáčkující Finanční správy a státních zakázek, by se brzy stalo domečkem z karet, do něhož se kdykoliv může opřít silný vítr. Mnoho let budoval chobotnici, jejíž chapadla prorostla do všech sfér státní správy a kterými proudí místo krve tučné zisky. Zdá se tedy, že spojení těchto dvou je velmi silné a pragmatické zároveň. Ovšem jen do té doby, než se objeví statečný státní zástupce a postaví se zvůli obou dvou i svých kolegů.

  Bohuslav Sobotka má také důvod se obávat. Nikoliv však o budoucnost, téměř jistě směřuje do Bruselu, ale je možné, že mu hrozí tepláky stejně, jako Babišovi. Není křišťálově čistý, kauz s ním spojených je více, ale opět tam, kde není soudce, není ani věznitele. Samozřejmě i ČSSD má svá chapadla všude. Navíc obliba této strany se Sobotkou v čele klesá, síla oslabuje, je třeba se pokusit něco změnit. Začít sám u sebe? To neumí každý.

  A aby nebylo těch mořských potvor málo, další chobotnicí lze nazvat neziskovky. Jejich moc na Ministerstvu školství je neskutečná, provázanost s politiky neúnosná a pozice neotřesitelná. Sponzorování ze zahraničí je přímo varující, dá se konstatovat, že za mnohé změny u nás mohou lidé řídící náš neziskový sektor zpovzdálí, ovšem natolik bravurně, že ovlivňují vztahy i v těch nejvyšších patrech vedení státu. Opět je třeba si vzpomenout na Sorose a Babišovo pozvání jeho univerzity Orbánem vyhnané z Budapešti. To je jen střípek z aktivit Andreje Babiše ve spojení s neziskovkami a jejich pohádkově bohatým majitelem.

  Těchto pár řádek nedokáže popsat, co vše se děje v naší zemičce. Různé zájmové skupiny, v jejichž čele mimo výše jmenovaných stojí i další kmotři, bojují mezi sebou o zásadní vliv na dění u nás. Již nejde o skrytý boj, ale o jednoznačnou válku vedenou nikoliv v zákopech, ale byly vytaženy nejtěžší kalibry. A to jsou volby ještě dost daleko. Jisté je jedno. Nyní není volit koho. Snad se podaří aspoň částečně pročistit vodu v té sklenici a přidusit výbojné chobotnice. Je to jediná naděje, kterou můžeme ještě mít.

J3.K