Peníze v bankách uložené nejsou v bezpečí

 Protesty truckerů a jejich příznivců i odpůrců pandemických opatření v Kanadě v mnohém nastavily zrcadlo západnímu liberalismu. Ten funguje přesně do chvíle, ve které si občané uvědomí, že se dostali na pokraj totalitního řádu a začnou se bouřit. Přibližně třicetimilionová Kanada byla dlouhou dobu takovou příjemnější obdobou Spojených států. Přestože má podstatně drsnější podmínky pro život než třeba jih USA, řada lidí v ní byla spokojená a nedala na svou zemi dopustit. Kdysi, když se řekly názvy zemí jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland, většinou jste se zamysleli nad tím, že právě tam by se žilo krásně. Jestliže v Austrálii byste se báli maximálně žraloků a všeho jedovatého, co tam žije, na Novém Zélandu by Vám vadila maximálně vzdálenost od ostatní civilizace a občasné zemětřesení, v Kanadě zase zima, tak teď máme poměrně dost důvodů k přemýšlení, proč tam dokonce ani nejet na dovolenou.

  Australské a novozélandské pojetí demokracie v době covidové ukázalo, že současné vlády překročily jistou hranici, kdy svoboda občanů dostala stopku a prioritou se stalo podřídit se globalistickým zájmům, v jejichž čele po dva roky stáli podvodníci z farmaceutických koncernů. Občan se stal nejdříve přítěží a otrokem naprosto nesmyslných rozhodnutí, později nepřítelem elit při vznášení nevhodných dotazů, a nakonec i strůjcem nepokojů. Tvrdé zásahy policie následující poté, co se část lidí odmítla podřídit diktatuře, ukázaly, že hra na svobodu slova, projevu a myšlenky skončila a vracíme se k éře absolutistických vládců. Je jedno, zda li v těchto zemích stojí v čele vlád premiéři, muži či ženy, scénář byl podobný. Ostatně to jsme v Austrálii zaznamenali už při bleskovém odzbrojení veřejnosti poté, co došlo ke střelbě v církevním stánku, při níž zahynulo více osob. Později se ukázalo dost nesrovnalostí a mnohým z nás došlo, že vše mohla být cesta vedoucí právě k odebrání zbraní Australanům. Zajímavé také je, že teoretickou hlavou a morálně zodpovědnou v zemích britské koruny je anglická královna, což platí i pro Kanadu. Jde o historicky podloženou skutečnost. I když už její slovo moc velkou váhu nemá, přesto si povšimněme, že se Alžběta II. po celou dobu pandemie k této problematice nevyjadřovala a v podstatě k ničemu, co by sneslo její názor.

  Vraťme se do Kanady. Reakcí na Konvoj svobody a dva týdny trvající demonstrace podporované širokou veřejností bylo prohlášení premiéra Justina Trudeau, který začal vyhrožovat zatýkáním, vězením, zmrazováním účtů. Někde policisté začali hledat zbraně a údajně jich pár u demonstrujících nalezli, přestože dosud žádná použita nebyla. Jakýkoliv nález zbraně (v Severní Americe nijak zvláštní jev) byl mediálně vyzdvihnut, a dokonce bylo tvrzeno, že demonstrující měli v plánu zabíjet policisty. Upřímně řečeno, kdyby policie začala střílet do demonstrantů, možná by odpověď v určité formě oprávněné sebeobrany přijít mohla, ale to je logické. Trudeau sám byl několik dní zalezlý v nějaké díře, kde se před veřejností ukrýval. Když se ukázal na veřejnosti, začal pouze vyhrožovat, nikoliv jednat s představiteli demonstrujících. Došlo i na vyhrůžku zmrazení účtů účastníků demonstrací. Reakce Kanaďanů na sebe nenechala dlouho čekat a začali hromadně vybírat hotovost ze svých bank. Během tří dnů od prohlášení neomarxistického liberálního předsedy vlády se zhroutilo internetové bankovnictví, bankám došla hotovost, kousnuly se platební terminály i bankomaty a lidé se nedostanou ke svým penězům.

  Mít peníze v bance je nebezpečné. V podstatě jedním pomyslným pootočením centrálního vypínače lze znemožnit přístup všech občanů k vlastním penězům. Nemáte li dostatek hotovosti, navíc nejlépe v několika měnách, rázem můžete být bez prostředků. Vypnout bankomaty, platební terminály, udělat z platebních karet nic neznamenající plastikové obrázky, zavřít přepážky a uzamknout trezory mohou vlády plošně ve spolupráci s bankéři během několika desítek minut. Vzpomeňte si, kolik lidí už nemá v peněžence ani 200 korun na rohlíky, oběd, cigarety. Jsou naprosto nepřipraveni na jakýkoliv blackout, který si nepředstavujme pouze jako výpadek dodávek elektřiny. Rozhodne li vláda o odstřihnutí občanů od hotovosti a necháváte li peníze bankám k dispozici, jste naivními a v určité chvíli se z Vás stane žebrák. Naopak pokud investujete například do zlata, riskujete sice jisté ztráty díky výkyvům cen, ale vždy Vám něco zůstane. Jen ho nesmíte nechávat v trezorech, ke kterým má přístup někdo jiný než jen Vy. A to platí i o hotovosti. Uvědomte si navíc, jak si s hodnotou peněz hraje centrální banka, jak úročené jsou vklady a vzápětí úvěry, zpoplatněné transakce, jaké jsou platy zaměstnanců v bankovním sektoru. To vše platíte Vy. A ještě z Vás udělají nemajetné, když nesouhlasíte s politickými rozhodnutími.

  Kanada v mnohém otevřela lidem žijícím na Západu oči. Ze situace kolem Konvoje svobody se musíme poučit všichni. Obdobou Trudeau je Macron ve Francii, rakouská reprezentace také hovoří o masivních pokutách při neuposlechnutí, které si stáhne z účtů, novela našeho Pandemického zákona, kolem které je boj ve Sněmovně a lze ji považovat za protiústavní, též obsahuje extrémně vysoké postihy odpůrců politických rozhodnutí jdoucích proti zdravému rozumu. A přidáme li zvůli našich finančních úřadů a stále pokračující zaklekávání na firmy (bylo by omylem si myslet, že ustalo s koncem Babiše a Schilerové), kdy Vám úředníci zablokují účty a dokonce je vyčistí, je vcelku logické, když v bance nenecháte ani korunu. Zkuste se nad tím zamyslet ve chvíli, kdy můžete ještě zaplatit kartou. Nebo tehdy, když Vás varujeme před plány elit hotovost zlikvidovat. To nesmíme nikdy dopustit. Pohodlnost znamenající využívání platebních karet může jednou přijít většinu z vás nesmírně draho. Kanaďané mohou vyprávět.

Jindřich Kulhavý