Po boji klid nebude

  Měsíční kolotoč besed, ataků a prognóz ukázal, že zvolit strategii ,,hlavně ne Zemana´´ byla stejná chyba, jako při parlamentních volbách ,,všichni proti Babišovi´´. Absolutní absence vlastních programů, vizí a představ kulminovala v závěrečných dvou televizních duelech, kdy ironický americký úsměv a sluchátko pravděpodobně vložené panu Drahošovi do ucha při jedné z debat (možná je to spekulace a neověřená informace, kterou by se nikdo nezabýval, kdyby nešlo o skutečný unikát, který byl použit i v soubojích Hillary Clintonové s nynějším prezidentem Trumpem v USA) na závěrečný úspěch nestačily. Pan Jiří Drahoš, muž bez potřebného politického rozhledu, se tak nestal dalším z řady našich prezidentů.

  Nicméně hořká pachuť tu zůstává. Rozdíl necelá 4% naznačuje, že společnost je rozdělená na dvě diametrálně se lišící skupiny. Přibývá množství euroskeptiků doufajících ve vyhlášení celonárodního referenda týkajícího se odchodu z EU, odmítajících přijmout euro, zároveň je tu stejná skupina těch, kteří se nemohou dočkat cinkání této měny v našich peněženkách a toužících po nadvládě Bruselu nad Prahou. Dále lze vnímat odlišnost Prahy a Středočeského kraje od zbytku země, kdy ,,venkov´´ jasně řekl svůj názor na dosavadní dominanci metropole. Je vidět, že centrální agitační práce se soustřeďuje do pražských škol všech stupňů, do úřadů a firemních sídel těch společností, které jsou úzce sepnuté s fungování EU, potažmo dotacemi. A buďme rádi, že ten výše jmenovaný venkov máme.

  Miloš Zeman bude mít nyní mnoho práce.  Co můžeme považovat za jeho úkoly do blízké budoucnosti?  Především na něho bude vytvářen obrovský tlak ze strany neúspěšných Kavárníků. Jejich silácké řeči o vlastním stěhování se z naší země pryč při případné prohře Drahoše samozřejmě zapadnou, ale možná se to projeví nenávistí mezi nimi samotnými. Každopádně se Zeman bude muset vypořádat s bujícím neziskovým sektorem, který půjde proti němu.  Čeká ho bouřlivé jednání o další vládě, kdy nikdo neví, jak to dopadne s Andrejem Babišem. Jistě jste si všimnuli sbližování se prezidenta s Tomiem Okamurou., takže je dost možné, že se mu podaří získat pro Babiše či ANO podporu. Dále bude muset ukázat, že se neorientuje na Rusko, takže bude absolvovat nějakou tu návštěvu jinde, byť jednat s Merkelovou či Macronem pro něho bude svým způsobem ztráta času. Bude li chtít zabránit tendencím EU umístit k nám migranty, čeká ho tvrdý boj proti Dublinu IV a zároveň iniciace jednání s Polskem, Maďarskem a Rakouskem. Bude tedy pod tlakem jak doma, tak i venku. Nečekejme, že ten, kdo vztyčil vlajku EU  nad Pražským hradem, ji také sundá. Je ale jistou záštitou proti její zvůli, byť s nevelkými pravomocemi.

  Miloš Zeman je dostatečně silná osobnost, která může být stále přínosem pro naši zemi. Záleží na tom, jak dlouho mu ještě budou stačit fyzické síly, pět let je dlouhá doba. Nicméně je třeba zvážit variantu toho, kdo přijde po něm. V těchto volbách se nikdo výrazný a schopný vést náš stát do dalších těžkých let nenašel. Chybějící osobnosti ovlivňují naše postavení v rámci EU. Lze se obávat toho, že kandidátem se příště stanou lidé typu Šimona Pánka, Halíka či někdo další z podobného prostředí. Kdo se jim postaví, o tom nelze ani spekulovat, nikdo takový tu není. Možná je nyní brzy o tom uvažovat, ale štěstí přeje připraveným.

J3.K