Politiky záměrně ignorovaná fakta
www.inadhled.cz O tom, že politici jsou lidé, kteří opustili většinou vstupem do politické sféry část smyslu pro realitu, není pochyb. Jako by toto kolbiště stálo stranou od normálního života a ve chvíli, kdy opustí život normálně pracujících a žijících občanů, vnímají svou změnu jako vstup do privilegované skupiny blížící se božstvu. Nejdříve tomu nižšímu, později, čím více se blíží bájnému Panteonu, kterým pro ně může být Parlament, Senát či vládní palác, případně ministerstvo, vnímají sami sebe za nedotknutelné. Není se co divit, řada výhod, výše platů, a hlavně možnost ovlivňovat životy ostatních jim k tomu dávají jisté oprávnění. Jejich pravomoci poté již plebs zůstávající mimo toto prostředí neovlivní. Za ten plebs totiž považují své voliče. Samozřejmě jim v období voleb vždy tak trochu mažou med kolem úst, nicméně to je jen časově omezený úsek a úlitba za další volební údobí, po které setrvají ve své funkci a na teplém místečku.
Výše uvedené samozřejmě platí pro velkou část politiků celého světa. Oni si totiž umí vytvořit prostředí, ve které se mají dobře. Pokud se na jejich práci podíváme zblízka, pak si uvědomíme, že nejvíce pracují nižší komunální politici, a poté samozřejmě ti nejaktivnější sedí ve vládě. Zbytek je v určitém meziprostoru. Využívá výhody, občas zvedne ruku pro něco, co si pořádně ani neprostudoval. Je neustále odněkud lobován, přemlouván či korumpován. Kdo měl možnost zasednout do unikátně nepohodlných škamen, ve kterých sedí poslanci, a vydržet tlachání těchto často darmožroutů, nemůže se příliš divit obrázku, na kterém je spící kníže či usínající a alkoholem z místní levné kantýny zmožený Kalousek. Oba ví, že se stejně většinou rozhoduje v zákulisí a výstupy aktérů jednání jsou pouhým show pro lidi, novináře a kolegy. Ten, kdo zařizoval jednací sály v budově Senátu a Parlamentu, si s ergonomií nábytku hlavu moc nedělal a je jasné, že mu došla skutečnost, kterou je minimální pravděpodobnost, že sám někdy jindy na tato místa zavítá a bude nucen si sednout na více jak pár minut. Malá pomsta pánům poslancům a senátorům. To se však týká těch našich, ve světě jsou na tom jistě lépe. Nicméně platy, diety, náhrady a vůně moci za to jistě mnohým stojí.
Náhled na realitu se tak z pozice těchto politiků mění. Politika semele totiž téměř každého. V jistou chvíli jdou stranou skutečná čísla, reálné hodnoty, zamlčují se skutečnosti, vyhrává ideologie. Zaznamenáváme to denně. V poslední době můžeme zaznamenat snahu vykoupat Čínu v covidu-19, přestože existuje mnoho důkazů, které upozorňují na to, že koronavir řádil již v září minulého roku v USA. Záměrně se o tom mlčí. Podobné je to se statistikami spojenými s nakaženými a úmrtími. Převážná část úmrtí s covidem nebyla způsobena jeho existencí v těle dotyčných, ale naprosto běžnými příčinami, na které by tito lidé zemřeli stejně. Jenže vyvolání teorie o pandemii přineslo mnoho možností, jak ekonomicky, politicky a mocensky změnit svět. Polici nechtěli přinášet realitu, oni ji společně s médii vyměnili za strach, ve kterém se lépe vládne a prosazuje jindy neprosaditelné. Důkazem je i absolutní krach činnosti Evropské unie a Evropské komise v prvních týdnech hysterie, nyní ovšem nahrazený enormní snahou vytěžit z minima maximum a přitáhnout znovu více šrouby. Což dokázali Merkelová s Macronem při oznámení další ekonomické politiky prosazované v blízké budoucnosti jako následek koronakrize. Oznámili je správný výraz.
Podobnou manipulaci s fakty zažíváme v oblasti ekologie. Přestože v historii planety dochází k pravidelným výkyvům teploty, počasí a dalším jevům, momentálně je vytvářen dojem, že se Země právě teď a díky automobilismu a výrobě elektřiny řítí do černé díry. Absolutní ignorace toho, že CO2 potřebují rostliny k svému životu, že v minulosti bylo Grónsko zelené a ve Středních Čechách se klidně teoreticky kdysi mohlo dařit palmám, je ukázkou ignorace faktů. Místo toho tu máme zachránce planety odmítající doplňovat své vzdělání, klimatohysterie je nasměrovaná na vydělávání peněz, ruku v ruce s tím jdou restrikce, které mají z lidí udělat poslušné stádo ovcí. Všimněte si, že jedním z hlavních úkolů je zabránit nám v individualizaci. Jsou nastavované zákazy, limity, standardy, které musíme splňovat, škatulky, které jsou námi zaplňovány. To vše i přesto, že řada z těchto omezení postrádá logiku.
Ukázkou arogance a ignorace je i prohlášení pražského primátora Hřiba o tom, že každý rok věnuje asi Praha 3mld korun na boj proti ruským dezinformacím. Tento výrok by měl vést k okamžité internaci tohoto politického klauna a amatérského dějepisce přinejmenším do Bohnic. Opět vítězí idiocie a ideologie nad realitou. Pojem ,,Ruské dezinformace‘‘ se stal berličkou všude tam, kde se odhalí špína spojená s politikařením a nešvary jednotlivců i celých stran v oblasti politiky u nás i v západní části světa. Pokud kdokoliv upozorní na reálná fakta rozcházející se s oficiální doktrínou elit, prozradí systém vedoucí k rozkrádání, falšování či lhaní spojené s politiky, je označen jako ruský šváb. Také volební prohry vždy zaviní ruská propaganda či hackeři sedící v blízkost Kremlu. Neochotu přijmout euro není důsledkem obrovského rizika vstupu do eurozóny, ale mohou za to falešné dezinformace ruských zpravodajů.
Mohli bychom s těmito nesmysly nám předkládanými pokračovat do aleluja, nicméně Hřib jim programově věří a z našich peněz, protože jeho nejsou, dává údajně 3mld ročně na potírání této smyšlené činnosti. 3mld odejdou někam, nikdo neví kam. Jestliže Opecard, Blanka a Dopravní podnik patřily k žumpám, ve kterých zmizelo plno peněz Pražanů, tak aspoň Blanka stojí, Opencard teoreticky představovala projekt, který mohl dýchat a Dopravní podnik funguje, byť třeba z jízdenek odteklo mnoho peněz jinam. Ale zkuste si sáhnout na boj proti ruským dezinformacím. Kde ty prachy jsou? Jistě, mizí u Člověka v tísni, Lékařů bez hranic, ve školních programech vedoucích k vymývání mozků, také třeba v činnosti Milionu chvilek. Tři miliardy. Je k tomu ještě třeba něco říkat? Kde jsou?
Jindřich Kulhavý
