Poslední dny jsou vcelku turbulentní

  Nejdříve se vraťme k Olympijským hrám. Opět jsou zneužity k politickým hrátkám a bez kompletní ruské a běloruské reprezentace jsou podobným divadlem, jako hokejové mistrovství bez hlavních favoritů. Fialův názor o ostudě, zúčastní li se jediný Rus olympiády, nesdílíme. Spíše tvrdíme, že invazivní premiér navštívivší Český olympijský dům je trapnější než kdokoliv jiný. Zúčastnit se olympiády je pro absolutní většinu sportovců nesplněným snem. A je jedno, jaké jsou národnosti. Přestože husté síto nepustí na toto klání skutečně jen ty nejlepší, protože existuje jistá mezinárodní solidarita a přednost často dostanou výsledkově horší reprezentanti zemí, kde daná disciplína nepatří do světové špičky, přesto jde o prestižní událost. A vítězi stávají stejně nakonec ti v daný okamžik nejlepší.

  Přidáme li ještě prosazování LGBT úchylností a na druhém konci potřebu až neskutečně přísných a tvrdých bezpečnostních opatření ochraňujících sportovce, ptáme se, má li olympijská myšlenka ještě tu cenu, kterou mívala. Zvláště, když se o olympijské vesnici veřejně ví, že místo setkání stovek úspěšných sportovců nabušených testosterounem v případě mužů a žen přetékajících množstvím energií je často připodobňováno k sexuální obdobě Sodomy a Gomory. Ne, že bychom to mladým nepřáli, sex je zdravý, ale přeci jenom by mělo jít především o sport. Pro ten byly Olympijské hry stvořeny. A v době jejich konání se též nikde neválčilo. Co se tedy vrátit k jejich podstatě?

  Zpět k mimosportovním událostem. V USA dle našich médií během tří dní dotáhnula Kamala Harrisová Trumpa v popularitě. Kdo by čekal od liberálů jinou zprávu, byl by naivní. Nenávist vůči Trumpovi je i u našich médií a politiků bezbřehá a zklamání z toho, že ani dva pravděpodobní střelci exprezidenta bojujícího o návrat do Bílého domu netrefili, je neskrývané. Je s podivem, že snajpr určený jakoby na ochranu kandidáta na prestižní úřad nebyl určen k případnému doražení toho, koho měl ochraňovat. Asi by to nikoho nepřekvapilo. Už to, že měl udávaného atentátníka na mušce déle, ale měl zakázáno střílet, naznačuje, že se čekalo, až zamíří profesionál, o němž se nikde moc nemluví a střílel z vodárenské věže. Předpokládáme, že i ten už je po smrti, to aby nemohl nikdy mluvit. To se však řešilo interně a tak nějak poamericku. Možná jde o spekulaci, ovšem v této době vcelku reálnou.

  Česká politická reprezentace vložila všechny naděje do nástupkyně Bidena Harrisové. Pokud vyhraje Trump, čeká nás pravděpodobně po zbytek funkčního období Pětikoalice docela zajímavé období. Nebudeme mít rádi ani USA, ale ani Ruskou federaci. Tedy pokud Trump své tvrzení o schopnosti ukončit rusko-ukrajinskou krizi nemíní použitím síly, kterou by překonal pouhé financování války Bidenem. Kdyby snad náhodou (nic tomu nenasvědčuje, ale…) chtěl harašit zbraněmi, hned by získal v představitelích Pětikoalice řadu obdivovatelů, především kriegministryně Černochové.  Předpokládáme, že to se nestane. Trumpovi leží v žaludku spíše Čína technologicky i hospodářsky stoupající na významu. Přeci jenom miliarda Číňanů je větší hrozba než 135 milionů Rusů. Byť dobře vyzbrojených a s obrovským nerostným bohatstvím v zádech, s těmi se dá ale dohodnout. I o Ukrajině a nerozšiřování NATO. Trump tuší, že válka zbraní by byla totální nesmysl, ale ta hospodářská už zuří a Američané v ní evidentně prohrávají. Hůře je na tom už jen Evropa se svým direktivním a devastujícím Green Dealem potápějícím kontinent pod úroveň ostatních. A to nehovoříme o pokračující migraci, jejíž dopady se projevují i v místě konání olympijských her.

  Poslední postřeh. Planeta se topí ve spalujícím horku. Tedy podle médií a ,,odborníků“. Pravdou je, že v Alpách je více sněhu než kdy jindy, u nás je za tropické dny označován každý, kdy je běžné letní počasí, přičemž ani letos po loňských prázdninách není žádné obrovské vedro. Také Golfský proud a další klima ovlivňující fenomény nevykazují žádné abnormality, snad jen letní nebe není tak modré, jako bývalo v dobách našeho mládí (berme v úvahu věk autora článku, kterému z vhodných a kdysi provozovaných sportů pro jeho ,,mládí“ a následky úrazů zůstaly lyže, kolo, posilovna, motorismus a sex…to by mohl i na olympiádu). Čímž upozorňujeme spíše na to, že časté bouřky, kroupy a přívalové deště nejsou důsledkem ekologie, ale spíše vměšování se člověka do přírodních zákonů. Pokusy ovlivňovat počasí tu však nejsou proto, aby nám bylo na Zemi lépe, spíše se testuje, jak nás co nejvíce zmanipulovat a možná i zlikvidovat, aniž by kvůli tomu musela začít jaderná válka. Ta se totiž nedá dopředu predikovat a po dosažení požadovaného rychle ukončit.

Jindřich Kulhavý