Postřehy z Rakouska

  Abychom je však jen nechválili, je třeba konstatovat, že jejich policisté jsou často k nám Čechům velmi arogantní a nemají smysl pro českou schopnost improvizovat. Jsou prostě tak trochu akurátní. Přidá li se k tomu jejich obliba ve straně Zelených, a tím i jistý směr ovlivňování v oblasti ekologie, politiky a omezování automobilismu, je někdy pohyb po Rakousku tak trochu na palici. Všude samé radary, rychlostní limity připomínají svým výsměchem moderní technice trapnou grotesku.

  Rakouští muži mohou mluvit o štěstí, které nalezli v bývalém soužití v dobách Rakouska-Uherska s okolními státy. Jejich ženy totiž na rozdíl od německých prošly promícháním se slovanskou a maďarskou krví, takže nejsou tak germánsky nezajímavé, jak by člověk očekával. Dá se tedy říct, že je tato alpská země vcelku příjemným sousedem, pro něhož sice platí pár výhrad, ale většina z nás ji ráda navštěvuje.

  Při mé víkendové exkurzi sportovních her mládeže v Klagenfurtu jsem si mohl povšimnout i dalších věcí. Rakušané jsou pohodoví lidé, kteří mají svou domovinu velmi rádi. Obchody jsou napěchované zbožím, navíc okolí místního čarovného jezera připomíná oblast kolem Lago de Garde v Itálii. Voní luxusem a vkusem. Shodou okolností se v nedalekém Veldenu konal sraz sportovních aut, takže velké množství vyleštěných ferrari, lamborghini, porschí a dalších exklusivních značek pozorovaných bohatými zástupy fandů na chodnících a promenádě dodalo tomuto lázeňskému městečku ještě větší nádech, kterým ho v tu chvíli přiblížilo k světoznámému Monte Carlu. Vzhledem k tomu, že jsem seděl v autě jedné z výše uvedených značek, navíc dostatečně upraveném, zapadl jsem do místní smetánky a pravděpodobně se stanu součástí několika alb fotografií z této akce. Nikoliv tedy já, ale to, v čem jsem se pohyboval. Promenáda na břehu dala jasnou odpověď na otázku, jaké ženy patří ke sportovním vozům. Takže k vidění byly dlouhé nohy na podpatkách, postavy jako ze žurnálu a místní restaurace a terasy se staly nabídkovým katalogem krásy.

  Pokud se ptáte, proč to vše píšu, odpověď je snadná. Chápu nespokojenost větší poloviny Rakušanů s výsledkem posledních prezidentských voleb a s manipulací, která pravděpodobně změnila jejich výsledek. Pochopil jsem také, proč se tak razantně mění jejich pohled na migrační vlnu. Zpočátku převažovala jejich pohostinnost, časem si však uvědomili, jak moc dochází k ohrožení výdobytků jejich pracovitosti a historického postavení v Evropě. Byli ochotni vyhovět německé sousedce Angele Merkelové a nechali přes svou zemi procházet davy migrantů, ale představa, že by zůstali a chovali se tak, jako v Německu, Francii, Anglii a Švédsku, jim rychle otevřela oči. Nemají totiž potřebu si nechat zaneřádit svou milovanou zemi, dřít za lidi, kteří netuší, co to je pracovní nasazení. Možná ne Vídeňáci zvyklí na chaos a jistý nepořádek velkoměsta, ale zbytek země volil pravicového kandidáta, který šel svou kampaní proti doktríně Bruselu a Berlína. Tím je řečeno o náladě Rakušanů mnohé.

  Samotné sportovní hry mládeže, kterých se účastnilo mnoho týmů z celé Evropy, ale i Japonska a USA v různých sportech, byly organizovány s rakouskou precizností. Češi vyslali reprezentační rugbyové týmy tří věkových kategorií, které většinu konkurence válcovali, byly tam i naše mladé basketbalistky, které mimo umění přivezly slovanský půvab, pár dalších týmů. Potěšující jsou výsledky, velmi často vlála naše vlajka nejvýšše. Vzhledem k tomu, že většinou šlo o Evropany, lze konstatovat, že s výjimkou amerického basketbalového týmu složeného výhradně z černošek, japonských volejbalistek a týmu pozemních hokejistů pravděpodobně z Indie, byli k vidění především běloši. Snad jen německé kluby byly výrazně namíchané Turky a dalšími tmavě se jevícími mládežníky, jinak ale o multikulturní dav úplně nešlo a šátek na hlavě muslimky matky byl výjimkou. Jinak tomu bylo ve městě samotném, mimochodem zajímavém, kde jsem narazil asi na čtyři černochy žádající peníze. Nutno konstatovat, že je všichni ignorovali.

   Rakušané zvažují opakování prezidentských voleb, což znamená jediné. Nechtějí se míchat s jinou etnikou dle představ paní Merkelové a dalších podobných zrůd včetně těch u nás. Chtějí si zachovat identitu, národní soudržnost. Díváte li se na právě probíhající ME v kopané, nastoupí li například Francie, myslíte si, že jde o šampionát Afriky. Nejsem rasista, přesto o to více souhlasím s kdysi vysloveným názorem boxera a černocha Cassia Claye. Rasy by se neměly míchat. Každá má své a tak to má zůstat. Proč mít děti, u kterých nevíte, kam patří? Proč vytvářet multikulturní a splynuté národy? Já k tomu ještě říkám:,, Směšování národů nikoho neobohacuje, ale likviduje historická poselství, národní identitu, zvyky a prostředí.‘‘ Rakousko možná pochopilo a začalo se bránit. Doufám, že vyhraje spravedlnost a i nadále budeme mít radost z návštěvy u našich sousedů. Multikulturismus nechť zůstene krásným při setkávání kultůr na podobných akcích. Pak nikomu vadit nebude. Jeho násilná forma je prostě kontraproduktivní.

J3.K