Pouliční válka v Hamburku

   Summit hlav dvaceti ekonomicky nejvýznamnějších států označovaný G20 se stal již poněkolikáté důvodem k demonstracím organizovaných odpůrci kapitalismu, globalizace a příslušejícím k nespokojené radikální levici a spřáteleným ekoteroristům. Tolik oficiální náhled médií. Průvodním jevem je devastace prostředí, ve kterém se demonstranti pohybují, agrese vůči těm, kteří s nimi nesouhlasí, likvidace soukromého majetku a fyzické ataky směřující proti policejním složkám. Hamburk nebyl výjimkou.

  Samotné protesty proti globalizaci jsou vcelku pochopitelné. Nezměřitelná ekonomická a politická moc soustředěná v nemnoho rukách majitelů největších nadnárodních kooperací a koncernů je překážkou rozvoje jednotlivých regionů a firem v nich. Unifikace prostředí, které se v různých oblastech celého světa tváří velmi podobně, čemuž napomáhají stejná loga vyskytující se kdekoliv, kam přijedete, potlačuje často jistou specifičnost patřící k národní identitě. Takový McDonald je toho důkazem. V adidaskách a nikách běhá celý svět, toyotu potkáte v poušti i u polárního kruhu a Coca-colu či Pepsi vám nabídnou všude. Jenže v tom není problém globalizace. Ten hledejme především  tam, kam zasahují zájmy olejářů, farmaceutických a zbrojařských společností, těžařů nerostného bohatství a samozřejmě výrobců zneužívajících extrémně levné pracovní síly k vlastnímu bohatnutí bez ochoty investovat do prostředí, z něhož tito zaměstnanci pochází. V neposlední řadě to platí i pro bankovní sektor. Za globalizaci lze považovat i eurounijní centralizaci moci v Bruselských palácích, snahu vměšovat se do pravomocí vlád jednotlivých států a vnucování vlastních podmínek. Těmito praktikami se pyšní několik účastníků posledního summitu, jmenujme Macrona, Merkelovou a Junckerse. Týkaly li by se tedy demonstrace pouze tohoto problému, možná by se s jejich důvodem dalo souhlasit. Zvláště tehdy, byl li jejich součástí i protest proti koncentraci majetku v rukách osmi nejbohatších subjektů, která převyšuje zbytek existujícího vlastnictví na celém světě. Vznik takového bohatství byl často důsledkem kriminální činnosti jednotlivců i celých kartelů.

  Další příčinou je odpor ke kapitalismu. Je pochopitelné, že ultralevici je tento model trnem v oku. Být kapitalistou znamená riskovat, pracovat, bojovat se státním aparátem, platit daně, přemýšlet, vždy minimálně v začátcích žít v nejistotě. Podíváte li se na složení agresivního davu, jde většinou o mládež.  Její priority jsou jinde, než byly vyjmenovány u podnikatelů. Počítačová generace se dostává zjevně pod vliv neomarxistů. Jejím snem je bezpracný socialismus, ve kterém nikdo nic nevlastní, pečení holubi létají do úst a vše se buduje tak nějak samo. Jak to dopadne, o tom nic neví. Jsou plní nesplnitelných a slibovaných ideálů, také příliš mladí na to, aby za sebou měli život v socialistickém zřízení, či aspoň návštěvu Sovětského svazu, ČSSR či RLR, BLR, NDR v dobách normalizace. Ti, kteří je ovládají, ví velmi dobře, jak se na takovém socialismu, tedy aspoň na jeho příslibu, dá vydělávat. Navíc bouřící se mládež funguje jako beranidlo při prosazování vlastních zájmů.

  Ekologie je tématem, kterému se rádi věnují lidé typu Macrona. Jde o nebezpečný nástroj sloužící k ovlivňování hospodářství. Pomocí naprosto nesmyslně stanovovaných norem dochází často k likvidačním postupům vůči nepohodlným výrobcům, k buzeraci obyvatelstva a v důsledku k prosazování zájmů zaháčkovaných partnerů. Což je vidět především v automobilovém průmyslu, dojnou krávou jsou však i jiná odvětví průmyslu. Emisní odpustky, dotace biopaliv, solárních elektráren a další podobné vynálezy svědčí o tom, že ekologie není pouhou záchranou životního prostředí, ale jde o solidní kšeft. Nakolik jde o upozornění na znečišťování životního prostředí, to musí posoudit každý sám, paradoxem je, že přitom hoří auta, praskají výlohy a dochází k rabování. Samozřejmě soukromého majetku.

  Neomarxisté jsou ve skutečnosti příčinou mnoha problémů, které nyní rozdělují svět. Právě ti samí politici, kteří se většinou v Hamburku sešli, plní přání ultralevicových fanatiků a zaplavují Evropu šváby z Afriky a Blízkého Východu. Přesto se jim dostalo nemilého přivítání a jen díky mohutné ochraně policejních složek nedošli k úhoně. Mladí levičáci chtějí nemálo a ti staří jim toho poskytují stále více. Důsledky chování obou těchto skupin budou tragické. Aktivistům je práce a vztah k soukromému vlastnictví cizí, elitám zase ukradené to, jak dopadnou lidé v jejich zemích. Tedy aspoň většině z nich. Jak jinak vysvětlit to, že je velké množství zraněných policistů, jen pár zatčených demonstrantů a obrovské škody na majetku. Proč se tedy podobné schůzky nekonají například na velkém plavidle, kde by byly akce nespokojenců eliminovány? Na druhou stranu je vidět, že dav má svou sílu a při dobré organizaci i při ozbrojení primitivními zbraněmi může ovlivnit dění. Občas je třeba si uvědomit, že si vyvolení s námi nemohou dělat to, co se jim zamane. Vandalství je projevem primitivismu, brát si z něj příklad není v pořádku. Ovšem nebojme se postavit zvůli, kterou na nás praktikují naši politici. Nečekejme od světové, a i té české, levice žádné slitování. Jednou budeme muset zase do ulic. Možná dříve, než si myslíme. Ne rozbíjet výlohy, ale…. Mimochodem, na této všeničící mládeži je vidět, kam až může zajít indoktrinace dětí. Týká se to i těch vašich.

J3.K