Pozvánky na Hrad

  Politika je všeobecně nečisté prostředí a chování v něm často připomíná žumpu. Přestože si hraje na seriózní a řídící se etiketou, pravidly a řádem. To vše by bylo snad i možné, kdyby se politikou neživila různá individua, jejichž morální kredit je na bodu nula, případně své vychování přeceňují, protože se ve skutečnosti chovají řekněme nevhodně. No a pak je v ní mnoho samolibých a snadno postradatelných, kteří jsou de facto loutkami do počtu. Takže ani taková místa, jakými jsou Parlament a Senát ČR, případně radnice velkých měst, nejsou ušetřena přítomnosti lidí, kteří nepatří zrovna mezi elitu národa. Jistě, skutečně kvalitních spoluobčanů schopných zastávat vysoké funkce není moc, navíc řada z nich pracuje v daleko užitečnějších oborech. Takže ve vrcholných orgánech zůstávají politické fosilie i poměrně nové tváře nevalných kvalit, kterým však nic nebrání mít vlastní názor. A ten často koresponduje s jejich inteligencí, zkušeností, sebestředností a promarněnou příležitostí z minulosti.

  Slavnostní hradní večer je tradičně určen předávání ocenění lidem, kteří v životě něco dokázali. Sportovci, umělci, vojáci, vědci, lékaři, záchranáři, i něčím dalším zajímaví jedinci, kteří jsou pro tuto zemi přínosem, se scházejí v prostorách starobylého hradu. Kdo tam při nějaké příležitosti už byl, ví, jakou atmosférou to tam dýchá. Je tedy očekávané, že přijdete ve společenském obleku, pociťujete jistou radost, rozechvění, máte v sobě pokoru. Jdete li navíc na samotné předávání řádů a ocenění, pak jste byli vybráni a už samo usazení mezi obecenstvo je jistou odměnou a oceněním Vaší práce a existence. Jistě, někteří vyvolení tam jsou zváni pravidelněji než jiní, to je ale dáno jejich postavením. I pro ně platí, že si místa na výslunní musí vážit a dle toho se také chovat. Byli jsme však v minulosti svědky situace, kdy se někteří pozvaní zvednuli a uprostřed oslavy pořádané na Pražském Hradu provokativně odešli. Mezi nimi byla například i místopředsedkyně ODS Němcová. Dáma, která by se možná sama jednou stala ráda prezidentkou ČR, nedokázala ovládnout své emoce a chováním neurazila jen Miloše Zemana, ale i samotnou podstatu politické etikety a zaměnila ji za zklamání fotbalového fanouška opouštějícího tribunu v okamžiku, kdy jeho tým dostal další branku. A nebyla osamocena.

  Miloš Zeman je kontroverzním politikem. Nezachovává vždy zvyky předešlých prezidentů a říká často to, co si skutečně myslí. Mistr bonmotů si stále méně bere servítky a je přímočařejší, než se jeho odpůrcům líbí. Není pouhou loutkou a rozhodně není ochotný se podřizovat všemu, co se zdá být dobré Bruselu a Berlínu. Má silnou opozici v Demobloku a Pirátech, navíc jeho spolupráce s předsedou vlády Babišem vytváří dostatečně silnou pozici pro tuto vládu. Přestože je sám původem sociální demokrat, tedy levicově zaměřený idealista vidící se ve švédském sociálním modelu, který dovedl tuto severskou zemi na scestí multikulturismu, sám proti migraci bojuje a je více vlastencem, než jen pouhým prezidentem. Dokáže velmi dobře pojmenovat problémy a neobává se tlaku na něj opozicí vytvářeného. Někdy svými výroky provokuje, na druhou stranu tím dává najevo svůj odpor vůči jednostrannému směřování některých politických stran. Příliš nevychází s novináři, kteří se stali hlásnou troubou liberálního evropského neomarxismu, za což se mu tito lidé v čele s Českou televizí mstí. Je trnem v oku i představitelům Kavárny, kteří mu nemohou odpustit jeho netolerantnost k prezentaci umělců stojících na straně brobruselského Demobloku, LGBT a ztratili smysl pro realitu. Zeman se v klidu pustí do sporu se všemi, u kterých vnímá ztrátu uvědomění si, že Česká republika má zůstat svrchovaným a hrdým státem. A je mu jedno, jde li o novináře, politiky či umělce. A to se v této zemi neodpouští.

  Politický a lidský nesoulad mezi našimi ,,elitami´´ tak překročil určitou hranici. Miloš Zeman prostě některé své odpůrce na Hrad nepozval. Je to jeho právo a opět se zachoval tak, aby zůstal věrný sám sobě. Přestože mu to někteří politologové vyčítají, neuděl nic, na co by neměl právo. Spíše předešel dalším primitivním výstupům ze strany namyšlených politiků a svých agresivních kritiků. Jestliže na Hradu už jednou udělali svým chováním ostudu a neudrželi nervy na uzdě, nemají tam při další podobné akci co dělat. Musím přijmout následky svého chování. A platí to i tehdy, jmenuji li se Němcová, Rakušan či třeba Pospíšil. Politická i lidská slušnost se vytrácí. Důkazem toho je i snaha dehonestovat některé vyznamenané jen proto, že přijmuli vyznamenání z rukou prezidenta Zemana, zatím co jiní, kteří na řád či funkci čekají, opět neuspěli. Prezident má svá práva a předat tyto odměny je v jeho pravomoci. Nebude li respektováno ani to, pak jsme svědky naprosté zvůle a zoufalosti odmítnutých arogantních elit. A nelze se divit, že na Hrad prostě někdo jít nesměl. Ani Vy si domů svého arogancí proslulého nepřítele zvát nebudete.

J3.K