Práskačů je stále více

  Šílená doba z pohledu logiky a zdravého rozumu přináší praktiky, které jsme měli za dávno zaniknuvší. Na scénu se vrátilo špehování, bonzování, nepřiměřené tresty, strach a obezřetnost při komunikaci. Ještě smutnější je, že k těmto pokleslým postupům se uchylují především zmatení a znafanatizovaní mladí lidé, kteří o činnosti bývalých pomocníků gestapa a později STB slyšeli maximálně v hodinách dějepisu. Paradoxem je, že jde téměř výhradně o příznivce levice. Sympatizují tak s Antifou, Piráty, Topkou, Zelenými, patří k aktivistům v hnutí HateFree Culture či LGBT komunitě, hlásí se k neomarxistickým ideálům a aktivně vystupují v oblasti prosazování přijímání migrantů, společného vlastnictví a sociálních výhod. Jestliže by dříve byli nazváni kolaboranty a byli by trestáni, dnes dostávají neskutečný prostor v médiích, pravomoce, a ještě jsou za to často placeni například neziskovými organizacemi. V součinnosti s tímto sami sebe vnímají jako svobodné, liberálně uvažující a nesmírně inteligentní bytosti bez náznaku respektu ke znalostem a zkušenostem těch starších a schopných.

  Jména, jako Janda, Rozumek, Hřebenář, Feryna už zná na sociálních sítích skoro každý a předseda  Pirátů Bartoš ukazuje, že se demagogií a protestem proti čemukoliv dá dostat daleko, třeba až do Parlamentu. Ambiciózní mládež pocházející většinou ze škol se zaměřením na sociální obory (matematiky, fyziky a chemiky mezi nimi opravdu nenajdete) si myslí, že svým bezcenným vysokoškolním diplomem získali patent na chytrost a zároveň právo rozhodovat o osudu jiných. Díky systému a pravidlům provozovatelů sociálních sítí pozorují vybrané lidi a subjekty, které nezapadají do jejich představ o budoucnosti lidstva, a pomocí různých seznamů, hlášení a blokací šikanují vybrané objekty svého zájmu. V krajním případu dokonce podávají trestní oznámení, na což nynější právní systém s Pelikánem v čele slyší. A to v sousením Německu je to daleko horší, tam se udavačství stalo národním sportem a rozumní lidé své názory neříkají nahlas ani mezi blízkými přáteli. 

  Stačí jim k tomu maličkosti. Třeba nesouhlas s migrací, upozornění na praktiky spojené s islámem, odpor vůči LGBT aktivistům, boj proti inkluzi, podpora Tomáše Ortela, pozitivní vztah k mezinárodní politice vldimíra Putina. Rázem se na internetu i v normálním životě pohybuje velké množství xenofobů, rasistů, extrémistů, které je třeba vepsat na seznam vyvrhelů. A tito levicoví fanatici zkouší najít způsob, jak dále trestat dotyčné a hledají oporu u veřejných činitelů, které chtějí získat k spolupráci na tomto trestání. Živnou půdu nacházejí v stále mocnějším neziskovém sektoru a stranách, Pro které je nynější situace v Evropě zdrojem moci a tím i příjmů. Opět je třeba připomenout Piráty a jejich úspěch ve volbách.

  Pravdou je, že i potencionální protistrana má svůj imaginární seznam lidí, kteří by mohli být jednou za svou kolaboraci při pokusech zlikvidovat státnost a národní zvyky hnáni před soudní tribunál. Na jeho čelných místech jsou výše uvedení Rozumek, Hrřebenář a Janda, nicméně těch škůdců je podstatně více. Logicky uvažující občany musí urážet výroky senilního havlisty Schwarzenberga, kariéristy Halíka, šílence Kohouta, vnucovaného Drahoše, horáčka bez sebereflexe, prolandsmanschaftního Hermana, a plno dalších. Rozdíl je v tom, že nikdo nepřistupuje k těmto destruktorům národního povědomí s hrozbou násilí, likvidace a vyhrožování.

  Levicový extrémismus se stal realitou. Politika Evropské unie a aktivity Antify v USA a Německu směřují k návratu násilí do ulic, ozbrojených střetů, ničení a vandalismu. Připomíná to poválečný vývoj ke komunismu, nebo počátku nacistického Německa. Agresivita této mládeže se zvyšuje, k čemuž napomáhá i podpora evropských a amerických neomarxistických elit a médií. Jaký bude další vývoj? Bude li nadále poskytován prostor těmto agresivním samozvaným inkvizitorům, demokracie v této zemi zapláče. A po ní i celá Česká republika. Stačí se momentálně podívat k sousedům na Západ.

J3.K