Prázdné pláže...

  Jih Francie je údajně velmi blízko k vzniku jisté obdoby autonomního chalifátu. To není až tak pravda, pokud jste v Nice a okolí. Západní část Azurového pobřeží je však v této přeměně o kousek dále, přestože hlavní nepokoje se momentálně odehrávají jinde. Smůlou je, že šíření islámu plíživou cestou. Je postavené na vzniku souběžné ekonomiky. Arabští obchodníci a podnikatelé se soustředí na aktivity jim blízké, takže mimo obvyklých prodejen a provozoven zabývajících se potravinami a občerstvením, oblečením a kšeftováním s automobily postupně rozšiřují svou činnost. Jižní kultura se tak postupně šíří a stává se paralelní s původní francouzskou. Koloniální minulost zakotvila v původních obyvatelích Francie velkou toleranci, ovšem občas jim dochází trpělivost. Francouzi však nejsou tak zarytými bojovníky, mají sklon spíše k požitkářskému užívání si života, k čemuž napomáhá i sociální systém celé země. Francie byla vždy socialistická a rozhodně směřuje spíše k totalitní verzi socialismu než k produktivnímu kapitalismu.

  Koronavirová krize měla ve Francii podobný průběh jako u nás s tím, že kdo mohl, ten podojil státní systém dávek. Dokonce to došlo tak daleko, že sportovní týmy ani nechtěli obnovit svou činnost, protože se na covidu zahojily. Stát vyplácel 75% mezd hráčů (ti jsou zaměstnanci týmů, ne jako u nás), takže fotbalisté dosud většinou netrénují a soutěže byly ukončené. Ragbisté, což je v této zemi týmový sport č.2, sice s přípravou začali, ale oficiální zápasy mohou probíhat až od 15.srpna. Což je o 2 měsíce později, než se začalo sportovat u nás. Francie bude mít mnohem větší ekonomický propad než my, nicméně patří k dvěma nejvýraznějším velmocem v EU a jistě si dotace své ekonomiky pohlídá.

  Azurové pobřeží zůstává při dosavadním pomalém oživování letecké dopravy a ceně letenek jednou z možností, kam se vydat za mořem autem. Pláže jsou poloprázdné, voda teplá, ceny astronomické, tedy aspoň z pohledu nás skromných Středoevropanů. Oběd či večeře v restauraci pro čtyřčlennou rodinu vyjde na 100 euro, pokud si nebudete v apartmánu vařit sami. Můžete si pronajmout byt či apartmán, ceny jsou však také vysoké. 35 euro je spíše náhoda, počítejte tak kolem 100 eur na den. pořád je to však výhodnější, pokud si budete vařit. Markety nabízejí velký výběr a určitě se poté bez drahých restaurací obejdete.

  Samostatnou kapitolou je vozový park. Na Azurovém pobřeží se prohání vše od ferrari přes velká SUV až po otlučené renaulty a jiné malé napodobeniny aut. K těm se zrovna dobrým vztahem místní nevyznačují, ta lepší auta stojí většinou v luxusních rezidencích za krásnými bránami. A všude drnčí skútry a motorky. Ovšem do chvíle, kdy naprší. V tu chvíli silnice kloužou a je třeba výrazně zvolnit. U aut převažuje bílá barva, což vzhledem k teplým slunečním paprskům vcelku logické. Každopádně jezdit v úzkých uličkách mezi obrubníky, které se zdají být produktem podobným tomu, které implantují Hřibovo Piráti a koaliční politici na všechna možná místa v Praze, vyžaduje být stále ve střehu.

  Pojedete li nyní na jih Evropy, nezapomeňte si sebou vzít roušku. Většinou ji nikdo nenosí, ale do hotelu na recepci Vás bez ní stejně nepustí. V restauracích ji nosí pouze obsluha. Ke covidu však má řada Francouzů podobný přístup jako my. Vnímají ho jako solidní podvod otravující život, samozřejmě však existují i tací, kteří z obavy radši stále nevychází. Nicméně společenský život se pomalu vrací do starých kolejí a můžete klidně vyrazit. Moře na Vás čeká.

Jindřich Kulhavý