Proč?

  Pojďme se nejdříve podívat na to, co nám přinesl stejný den, ale o 27 let starší. Už jen toto číslo napovídá tomu, kdo mohl být u toho, když se u nás měnily dějiny. Zeptejte se nynějších vysokoškoláků, kteří z jsou části pod vlivem svým pedagogů, z nichž někteří válčí s prezidentem Zemanem, co to byly Trabanty v pražských ulicích, polská Solidarita a Charta 77 s Antichartou, pod kterou se podepsal například herec Bartoška. Dostanete pravděpodobně podobně váhavé odpovědi, jako by byly od Vojty Dyka a dalších stejně mladých lidí.

  Také historické záznamy se liší dle toho, kdo je zapsal, výsledkem jsou dvě zásadně rozdílné verze. Dle té první zařídili pozdější relativní svobodu disidentské a pozdější politické star typu Havla, Kocába, Horáčka, Rumla, Dienstbiera st., přidal se kníže Schawarzenberg. Dle druhé a reálnější se změna situace připravovala déle a rozhodně nešlo o náhodnou demonstraci studentů, která se přerodila do Sametové revoluce. Vybraní jedinci byli dlouhodobě připravováni, nebo aspoň podchyceni Státní bezpečností. Důsledkem toho bylo nejen převzetí moci, ale také urychlená likvidace tajných spisů této organizace, ze kterých bylo možné získat informace o spolupracujících jednotlivcích, zároveň by tyto svazky prokázaly i úroveň součinnosti. Podezření týkající se mnoha pozdějších model včetně Václava Havla a jejich pohodlného života, možností cestování do zahraničí, poměrně dostatečné příjmy, u některých zamlčená minulost, která se na světlo dostává až po uplynulém čtvrtstoletí, to vše mělo varovat při vzniku nové generace elit národa.

  Pozdější roky nám ukázaly mnoho tváří. Pozitivem se stala možnost podnikat, cestovat po celém světě, svobodně se projevovat. Spektrum dostupného zboží se maximálně rozšířilo, přístupnějšími se staly kdysi za luxus považované produkty. Ztratily se příčiny, které vedli lidi ke vzájemnému udávání. Naše děti mohou studovat v zahraničí. Zbavili jsme se obav ze Sovětského svazu, neprosperující RVHP a nákladné Varšavské smlouvy, odstranili jsme hranice a doufali, že spějeme k dosažení prosperující společnosti a ekonomiky.

  Plno věcí se však časem změnilo. Většina toho relativně mála dobrého vzniklého za období po 2.světové válce se podařila rozkrást, zázračné zbohatnutí jednotlivců bylo na úkor většiny národa, manipulace s informacemi vedla ke zvýhodňování elit, paradoxně se velmi často pohybujících kolem Václava Havla a na nejvyšší úrovni politické scény. Historie byla postupně stále více zkreslována. Stali jsme se podřadným vazalem nadnárodních kooperací, naše supermarkety jsou často zásobované podřadným zbožím za nadstandartní ceny. Jsou zaváděny represivní zákony v mnoha sférách, lidé jsou přímo vyzýváni k udávání podnikatelů. Zatímco armáda téměř neexistuje, neomezenou moc získaly složky jednající ve jménu trestního práva, finanční a celní úřady, exekutoři. Dochází k likvidaci nižší a střední podnikatelské třídy. Daňové zatížení této skupiny je v kontrastu s tím, jak snadno vyvádí své zisky nadnárodní koncerny zaměstnávající naše obyvatelstvo za nesrovnatelně nižší mzdy, než ve svých domovských zemích. Média jsou naprosto stejně tendenční, jako byly před rokem 1989. Státní hranice by bylo lepší z důvodu národní bezpečnosti a migrace uzavřít. Diktát Washingtonu, kostnatost Evropské unie a momentální situace v Západní Evropě jsou alarmující. Hrozící migrace je černou můrou všech rodičů.

  Důvodů k nespokojenosti je tedy mnoho. Jejich viníkem však není prezident Miloš Zeman, ani Václav Klaus vládnoucí před ním. Příčinou je samotný vývoj po ,,Sametové revoluci‘‘, neschopnost vyrovnat se spravedlivě s dobou před ní. Krytím starých struktur, důstojníků STB, nechání možností využívat kontakty postupně prostupujících z dob vlády KSČ do doby Havla a nakonec i Babiše. Neskutečné bohatství koncentrované v rukách nepatrné menšiny je průvodním jevem této epochy. Vzorem se stal právě u nás téměř kanonizovaný Václav Havel. Prolomením Benešových dekretů ve vlastní prospěch a svého kamaráda Karla Schwarzenberga dal návod na to, jakým způsobem mohou ti méně morální, o to však drzejší a schopnější, přistupovat k hromadění majetku. Při této velké jeho koncentraci nelze předpokládat, že z bývalého státního majetku, často pod cenou rozprodaného, moc nezbyde a stát tak bude jen těžko dohánět to, co za 44 let od války ztratil. Nynější stav silniční infrastruktury, hospodářství, zemědělství, hutní výroby a těžařských společností je alarmující. Média lžou, novinářská práce se stala korumpovatelnou.

  Má li být 17.listopad dnem, kdy se do pražských ulic vrátí herci vyburcované nepokoje, jejich směr byl neměl být namířen proti hradu. Nespokojenost se má týkat toho, co pro nás připravují pohrobci komunistů, tedy levicové strany podporované politikou svých kolegů s EU, dále šíbři starých uskupení ochotní se propůjčit k čemukoliv, co přinese osobní prospěch, například otevřít naší zemi invazním muslimům. Možná studenti nechtějí slyšet to, že je třeba více pracovat, vytvářet zisky a sledovat, nerozpouští li se v nic dobrého produkujících neziskovkách, neztrácejí li se v zahraničí. Jenže pokud si to neuvědomí a budou dále pod vlivem těch, pro které je práce sprosté slovo, nelze očekávat, že u nás bude lépe.

J3.K