Proč všem tolik vadí SPD?

  Většina poslanců se v Parlamentu pokaždé i přes divadlo pro občany nějak domluvila, což platí i pro KSČM. Všechny sedící v lavicích tohoto ústavu vždy spojoval jeden zájem, tedy vydržet celé volební období v dostatečně honorované pozici bez jakékoliv kontroly, za to s možností získat další odměny, bonusy a diety s perspektivou dalších výhod, které práce poslance přináší. Zapomeňme na stížnosti některých poslanců na to, že díky práci v Parlamentu přišli o rodiny. V době, kdy kandidovali, museli počítat se svým častějším přesunem do metropole a nikdo je k jejich kandidatuře nenutil. Ostatně podobný problém řeší řada Čechů pracujících v soukromém sektoru, kdy kvalitní manažeři ve velkých společnostech poměrně pravidelně mění své působiště, často musí odejít i do zahraničí. Udržet si mandát spojený s poslaneckým platem je natolik lákavou představou, že jsou někteří ochotní proto udělat cokoliv a vzdát se tohoto života se mnohým zdá být smutnou představou. Takový Marek Benda nikdy nic jiného nedělal a stal se inventářem Sněmovny.

  SPD ústy svého předsedy přináší do soužití poslanců zásadní zvrat. Vynechme nyní skutečnost spojenou s tím, že Okamura nepůsobí příliš seriózně. Určitý náhled na něj může zkreslovat mediální válka proti němu vedená, takže ne vše o něm řečené a psané je zároveň pravdivé, nicméně jeho ohýbání zad je součástí taktiky, která má Okamuru dovést co nejvýše. Osobní ambice jsou tak pro šéfa SPD pravděpodobně prioritní, což jej spojuje s Andrejem Babišem.  Byl by Tomio ochotný opustit post ve vedení SPD, kdyby to byla jediná možnost, jak toto hnutí dostat do vlády? Asi nikoliv. Proč se tedy tolik stran vymezuje vůči SPD? Odpověď je velmi jednoduchá. Cela ta fašizace hnutí a jejího předseda nevychází ze skutečných pohnutek postavených na národních a vlasteneckých projevech Okamury. Důvod je naprosto jinde.

  Tomio Okamura dlouhodobě upozorňuje na mnoho nešvarů spojených s naší existencí v Evropské unii, NATO a především velmi hlasitě vystupuje proti přijímání migrantů. V podstatě vyslovuje názor velké části občanů ČR, je za to však neustále dehonestován médii, jejichž vlastníci a vládci z peněz EU částečně čerpají a žijí. Spojení politiků,  mediálních domů a kolosů je jednoznačné, propojení zájmových skupin například v ČT, ČRo, souznění  Bakaly s jistou částí politického spektra či Babišovi patřící MAFRA jsou toho jasným důkazem.  Nikomu z nich se otevřenost Okamury nehodí, takže táhnou za jeden provaz a systematicky ovlivňují české voliče s tím, že je Okamura démonizován. Do této války proti němu se přidal celý mocný neziskový sektor ovlivňující už nejen školství, ale velmi silně lobující na politické scéně.

  Samotná kritika praktik  EU a migrace není však hlavním podstatným problémem Okamury u zbytku stran. Hysterickou reakci ODS, ČSSD, STAN, Top 09 a části ANO vyvolávají jen a pouze jeho návrhy na schválení zákonu o všeobecném referendu, kterým by občané České republiky mohli rozhodovat o nejdůležitějších událostech týkajících se jejich země. Pokud by tento zákon vzniknul, poslanci by se stali pouhými vykonavateli vůle lidu, nikoliv těmi, kteří sami určují směr dalšího směřování země. Za to by nebyli z Bruselu zrovna pochváleni, neboť by to ukázalo cestu dalším zemím, které pochybují o výhodách společné unie. Ztratili by nadějí na teplá místečka v sídle EU a na štědré úlitby směřující k těm, kteří prosazují myšlenky bruselských elit, čemuž napomáhá i rafinovaný systém peněžních toků mezi státními institucemi a neziskovým sektorem. Přišli by o vliv na rozdělování dotací, které tolik mění podmínky otevřené a čestné hospodářské soutěže. Z poslanců by se částečně stali běžní státní úředníci. Přímo fanatický strach z návratu části moci do rukou občanů je zlým snem pro všechny Kalousky, Bendy, Fialy, Hamáčky, Dienstbiery, Farské, Bělobrádky, Schwarzenberky a jim podobné. Plebs by jim vzal jejich nadpřirozené schopnosti a možnosti hledat to, co je pro všechny dobré. Z tohoto pohledu se dle nich stal Okamura nepřítelem číslo jedna. Ne Babiš, ne komunisté, ne předlužená ČSSD, ale jen a pouze SPD.

 Právě proto je fašizována daleko více, než mnohem kontroverznější a společensky méně přijatelní Piráti prosazující příchod migrantů se všemi důsledky, obhajující squattery a další extravagantní skupiny obyvatel, jakými jsou homosexuálové, uživatelé marihuany či genderoví šílenci. To je hlavní důvod hysterie plynoucí ze strachu ztráty vlastní výjimečnosti. Lidové referendum by přinejmenším ukázalo na skutečný stav mysli národa a na rozdílnost mezi obyvateli a jejich vůdci sedícími v Parlamentu. Udělalo by z poslanců hadrové panáky bez ohledu na média a dlouhodobé zkreslování faktů. Výsledek by byl jednoznačný, zavazující a neměnný. Už chápete, proč je Okamura tak nenáviděný? Dovoluje si totiž upozornit na možnost, na kterou všichni dávno zapomněli. Totiž na to rozhodnout se sám za sebe dle svého svědomí, zkušeností a představ. Jedno referendum by tak mohlo poslat do propadliště dějin dlouholetou snahu a práci těch, pro které je EU a tendenční politikaření živobytím.  Okamura možná nevědomky spustil něco, čemu se říká panika. A tomu se všichni brání a budou i nadále. Za jakoukoliv cenu. Až budete někdo proti němu zase někdy demonstrovat, uvědomte si, že právě přicházíte o možnost rozhodnout se svobodně o budoucnosti země.

J3.K