První výrazný úspěch boje s indoktrinací v českých školách
www.inadhled.cz České školství prochází těžkým obdobím. Po ukončení činnosti juniorských organizací Komunistické strany Československa, tedy Jiskřiček, Pionýru a SSM, se v roce 1989 podařilo na krátkou dobu vytvořit apolitické prostředí, ve kterém se děti učily novému vnímání svobody. Z osnov vypadnula povinná propagace Sovětského svazu a určitá část výuky dějepisu se změnila. V.I.Lenin už nebyl tím správným revolucionářem, o Stalinovi bylo možné mluvit nejen jako o největším moderním vojevůdci, ale bylo možno se zmínit i o jeho diktátorských praktikách. Pedagogové se již nemuseli obávat postihu v případu pozapomnění na jedinečnost komunistické doktríny a nezmínění se o úspěších poslední pětiletky. Zdálo se, že se žáci a studenti budou věnovat výuce, aniž by museli projevovat solidaritu kubánským mládežníkům, nebo si snad povinně dopisovat s nějakým kamarádem z jiné socialismem zasažené země.
Uplynula tři desetiletí a my jsme svědky návratu agitace do škol. Společně s inkluzí, která úplně změnila v některých školách systém výuky. O tom, že to není k lepšímu, ví mimo učitelů a rodičů dětí každý, ovšem s výjimkou odpovědných politiků a úředníků. Důsledky inkluze se budou nějakou dobu napravovat a lze jen doufat, že se do vedení Ministerstva školství brzy dostane dostatečně kvalifikovaný politik schopný zvrátit tento vývoj.
U agitace je však situace podstatně horší. O rozrůstání se politických neziskových organizací a jejich pronikání do nejvyšších politických pater již dávno není pochyb. Tato činnost připomínající praktiky mafie je vedena z několika důvodů. Těmi hlavními je snaha ovlivňovat rozhodování jednotlivých ministerstev, získávat stále vyšší finanční dotace a zároveň dostat možnost působit na různé skupiny obyvatelstva. Existují neziskovky zaměřené na seniory, různá etnika, sociálně slabé, ovšem nejnebezpečnější je jejich aktivita ve školních zařízeních. V době, kdy je společnost rozdělena a atmosféru mezi občany ovlivňují média, která si často protiřečí, je výchova mládeže pro celou naší zemi velmi důležitá. Předpokladem pro zdravý vývoj je tedy zachování sekulárního školství. To se však nedaří. Ředitelé škol akceptují výměnu tradičně nad katedrami umístěných fotografií prezidenta za podobizny Václava Havla, umožňují dětem vyhýbat se studiu a místo něj stávkovat za ochranu klimatu, byť jde o umělou bublinu spojenou s politikou evropských liberálů a Zelených.
Velkým problémem je agresivita, s jakou do škol pronikly české nejznámější neziskovky. Jejich způsob působení na mládež připomíná převýchovu z dob komunismu. A má i podobné doprovodné znaky. Zaměřuje se na ,,správné´´ vnímání migrace a multikultury, genderu, probuzení umělého pocitu solidarity, potřebu uvažovat dostatečně ekologicky, dále na vytváření dojmu, že jedinou možností naší existence je být součásti Evropské unie. Neziskové organizace jdou však ještě dále a nabízí školám celé balíčky programů orientovaných na společensko-politická témata, při jejichž aplikaci dochází k dalšímu tlaku na mládež. Důsledkem toho je velmi tendenční politická výchova, kterou navíc doprovází dostatečně pečlivý výběr při pořádání různých besed, kdy jsou do škol vpouštěni zástupci pouze některých politických subjektů. Tento problém se týká škol všech stupňů včetně univerzit. Je vcelku logické, co je záměrem. Dochází k výchově nových voličů, kteří již před dosažením 18ti let jasně inklinují k té části politického spektra, která je spřízněna právě s těmi nejaktivnějšími neziskovkami. Ukázkou drsné agitace byly studentské volby, které se pod taktovkou Člověka v tísni pořádaly v uplynulé době těsně před oficiálními parlamentními volbami na některých školách. Jejich výsledky jasně ukázaly, kdo je neziskovkám nejbližší. Nejproslulejší v těsném sepjetí s s těmito organizacemi je pražské gymnázium Na Zatlance.
Tomuto trendu se brání jen minimální počet škol. Část výše zmíněných programů je zdarma a zřizovatelé škol se obávají, že by odmítnutím přišli o jisté zpestření výuky. Zároveň jsou tlačeni ze shora, protože jak už jsme uvedli, neziskový sektor prorostl do nejvyšších pater. Otázkou zůstává, jsou li odpovědní pracovníci oceňováni i finančně. To by šlo o spekulaci, která však může mít reálný základ. Pokud se tedy stane, že se někdo vzepře tomuto systému, je třeba to považovat za úspěch. Pravděpodobně ho bude čekat represe a možná bude čelit hrozbě vyhození ze zaměstnání. Nepřipomíná Vám to něco?
Nejnovějším počinem v boji proti indoktrinaci je postup Rady městské části Brno-Bystrc, která na popud nespokojených rodičů žáků v ZŠ Vejrostova vyslovila nesouhlas s dalším účinkováním politických neziskových organizací na školách, jejichž zřizovatelem je MČ Brno-Bystrc. Důvodem byla akce proslulé neziskové organizace Lékaři bez hranic, jejíž součástí byla i finanční sbírka na podporu Afričanů. Připomeňme si, že Lékaři bez hranic patří k nejaktivnějším v oblasti nelegálního pašování migrantů přes Středozemní moře a provozují minimálně dvě lodě hlídkující v blízkosti libyjských výsostných vod, kde čekají na pravidelné dodávky afrických mladíků pašeráky lidí. Je tedy velmi pravděpodobné, že vybrané peníze skončí jako provozní kapitál tam, kde se nelegální migrace mění v záchranu nebohých trosečníků. Přestože se mluvčí Lékařů bez hranic brání tím, že na besedu byli pozváni, jejich další konání již mělo v dětech vyvolávat jednoznačně pocit falešné solidarity a finanční sbírka přesahuje hranice slušného chování. Přinejmenším.
A aby tomu nebyl konec, dle posledních informací se k starostovi městské části Brno-Bystrc Tomášovi Kratochvílovi (ČSSD) nahlásili reportéři z České televize. O tom, jak tato veřejnoprávní televizní stanice informuje, si nikdo z nás iluze nedělá. Lze očekávat, že tendenční přístup k problematice migrace, multikulturismu a liberálům kvůli starostovi ochotnému postavit se zaběhnutému systému nezmění. Můžeme tedy očekávat reportáž, která se bude týkat této významné vzpoury proti mocnému neziskovému sektoru. Také jste na ni zvědaví? Je pravděpodobné, že se dozvíme něco, co nás překvapí.
J3.K
